Anne Bishopová
Triton 2010
Co kdyby existovala kultura vycházející z temné strany fantazie? Jakou by měla morálku a měřítko hodnot? Co kdyby tato kultura byla ve své Temnotě velice elegantní a byla by stejně něžná jako výbušná, vášnivá a násilná? Co kdyby ženy byly dominantním rodem, kterému by agresivní a inteligentní muži-válečníci sloužili?
Před sedmi sty lety černá vdova prožila mystické vidění a z pavučiny jejích snů a vizí vzešlo starodávné proroctví.
Nyní se říše Temnoty připravuje na příchod Královny, která bude vládnout mnohem větší mocí a silou než samotný pán Pekla. Ale Královna je ještě mladá, přístupná všem vlivům a korupci.
Kdo ovládá Královnu, ovládá i Temnotu.[anotace]Proroctví má tu moc, že může ovládat činy jednotlivců i celých národů, může ale také zapadnout do zapomnění nebo ve skrytu a po dlouhou dobu číhat na tu správnou chvíli. Předpověď Tersy lhářky, utkaná v temné pavučině, která byla určena uším jen dvou vyvolených, že po dlouhé době přichází skutečná Královna, čekala na své vyplnění dlouhých sedm set let. Daemon Sadi a Lucivar Yaslana, dva nevlastní bratři, se tak konečně mohou dočkat příchodu Paní, které bude za to stát sloužit. Zatím se ale musí spokojit s rolí poslušných otroků. Říše, kterou obývají, je totiž podřízena ženám, které někdy až nemilosrdně uplatňují svojí dominanci. A i když je Daemon Sadi nositelem těch nejtemnějších drahokamů, musí se podřídit i on.
Co kdyby existovala kultura vycházející z temné strany fantazie? Jakou by měla morálku a měřítko hodnot? Co kdyby tato kultura byla ve své Temnotě velice elegantní a byla by stejně něžná jako výbušná, vášnivá a násilná? Tak začíná anotace první knihy trilogie, za níž Anne Bishopová v roce 2000 získala Cenu Williama J. Crawforda.
Postavit knihu, potažmo celou knižní sérii, na myšlence, že ti temní jsou (skoro) ti dobří je určitě odvážné. Otázkou však zůstává jaký je rozdíl mezi temnou a světlou kulturou, pokud obě využívají nějakou sílu, ale způsob a dopad jejího využití zůstává v obou případech na vůli každého jednotlivce. Jakákoli postava tak může vzývat a získávat svou sílu od božstev dobra, ale pokud jí použije na zmasakrování nepřátelského národa, nestáváte se zastáncem zla? A naopak. Můžete být třeba Pánem pekel, ale pokud svojí moc využijete ku pomoci druhému nebo zabránění většího zla, než dokážete sami způsobit, neocitáte se tím právě na straně dobra? Ve světle dvou předchozích otázek bych proto anotací, ani samotnou autorkou proklamovanou temnou stranu fantasie nepřeceňoval. I postavy v této knize jsou nakonec jen tak temné, jak sami sobě dovolí temné být. Někdy si prostě situace žádá razantnější zásah a potom teče krev. Známé přísloví o tom, že „účel světí prostředky“, platí jak v našem reálném světě, tak i v této knize i spoustě dalších, které nestaví temnotu na piedestal. Předchozí řádky jsou tak varováním těm čtenářům, kteří by očekávali nekonečné prolévání tělních tekutin ve jménu temnoty a černo černou magii.
Po obšírnějším teoretickém úvodu se dostaneme k vlastním hodnocení.
Jako první kniha trilogie musí Dcera čisté krve splňovat několik základních kritérií. Autorka v ní musí představit svůj svět, více či méně poodhalit jeho zákonitosti a seznámit čtenáře s hlavnímu hráči svého příběhu, jejichž vztahová propletenost může zpočátku působit lehce chaoticky, ale postupně se ustálí a zprůhlední.. Se všemi těmito úkoly se Anne Bishopová vypořádala se ctí, i když své tři říše stvořila svázané mnoha zákony a poměrně složitou hiearchií, která stojí a padá na čistotě krve a drahokamu, který každý člověk získá při svém zrození, ale také na tom jakého je pohlaví. Čarodějky a Královny totiž vládnou svým panstvím i mužům, kteří se mohou stát kromě oddaných válečníků i pouhými otroky určenými pro potěšení při milostných hrách, což by nemuselo být tak špatné, kdyby… Kdyby jejich poslušnost nebyla spjata s prstenem moci, který notnou dávkou bolesti dokáže zkrotit každého vzpurného muže. Vzhledem k tomu, že se k jeho nošení využívá úplně jiná část mužské anatomie je název „prsten“ velmi nepřesný.
Jedním z nositelů tohoto šperku poslušnosti je zároveň i jeden z hlavních hrdinů příběhu, Daemon Sadi, kterého nad vodou a při životě drží hlavně znalost dávného proroctví. Ono totiž být po sedmnáct století sexuální hračkou v rukách, a nejen v nich, některých nepříliš pohledných a charakterově pochybných žen, může jednoho pěkně otrávit. Naštěstí se konečně na scéně objeví Jeanelle, ve které zasvěcení na první pohled poznají novou Královnu. S jejím příchodem se mnohé mění. Daemon se stává jejím ochráncem, i když ne zdaleka jediným, a najednou v sobě dokáže objevit city dávno překryté brutální minulostí.
Příchodem Jaenelle se opravdu hodně mění. Nejenom pro postavy knihy, ale i pro čtenáře. Pokud totiž doufal po objevení se Pekla a jeho Nejvyššího pána Saetana v opravdu temnou záležitost, musí ze svých očekávání nutně slevit. Démoni i samotný Vládce pekel podlehnou vlivu mladé Čarodějky v jediném okamžiky a i přes svou proklamovanou moc se stávají jejími ochránci a učiteli. Nejsou však až tak přísnými mentory, jak by jim jejich pekelný původ předurčoval
Samotná přítomnost Pekla je také poněkud zarážející. Pokud totiž jednotlivé říše nesou fiktivní jména – Tereille, Kaeller atd. – proč autorka potom nepoužila nějaké i pro tu pekelnou. Stejně prapodivně, alespoň v počátku než si čtenář zvykne, působí i napodobeniny jmen z reálné, myšleno naší pozemské, mytologie. Samotný Saetan a Deamon jsou nejkřiklavějšími příklady. V ději však vystupují i Mefis, Hekatah nebo Cassandra a pár dalších. Nejenom jména, ale i přítomnost několika moderních vymožeností ( cigarety, beton ) může čtenáři znesnadnit sžití se světem Černých drahokamů. Naštěstí však autorka dokáže tuto nedotaženost nahradit životností jednotlivých postav a několika opravdu originálními myšlenkami.
Dcera čisté krve rozhodně není filozofickým traktátem, ale přesto doporučuji hlavně jejímu úvodu věnovat pečlivou pozornost. Neznalost některých vztahů, jen letmo naznačených právě na samotném začátku příběhu, by mohla méně pozorného čtenáře v dalším průběhu děje lehce otrávit.
Samotný příběh pak funguje mnohem lépe ve chvílích, kdy ho autorka nechá plynou, aniž by zdůrazňovala jeho temnou stránku. Je potom mnohem více šokující, když na několika stránkách sledujeme postavy, které se chovají tak, jak by mělo příslušníkům vyššího stavu náležet, a najednou opravdu a bez varování udeří temnota z jejich skutků a povah. Román v těchto chvílích dostává nové impulsy a z některých scén opravdu mrazí. V samotném závěru pak autorka dokazuje, že jí není cizí ano přímočará a místy brutální akce.
Vcelku dobrý dojem z knihy ale trošičku sráží, několik zbytečných jazykových nepřesností v textu, u Tritonu jinak velmi neobvyklých. Není to sice nic extrémně nepříjemného, ale oči v poklidu klouzající po řádcích se na nich opravdu zarazí. Neberte to ale tak, že by kniha byla z tohoto důvodu nečitelná. Spíše se jedná o přátelské varování a naději, že se v dalším dílu nakladatel vrátí ke své obvyklé, obvykle vynikající, kvalitě textů.
Pokud ke knize přistoupíte, na základě první věty anotace, jako k temné fantasy, tak budete nejspíš trochu zklamáni. Autorka může používat všelijaké „temné“ propriety, ale pokud se Satan po většinu příběhu chová jako starostlivý a chápající učitel, pak jde všechna temnota stranou. Jestli ale knihu zvolíte proto, že očekáváte příběh lišící se od většiny fantasy titulů, pak se zklamání určitě vyvarujete.
Anne Bishopová vám totiž nabídce knihu postavenou na funkčních zákonitostech s perfektně propracovaným pozadím. Spolu s hrdiny příběhu se tak budete moci klouzat po vláknech temných pavučin a nahlížet do snů v nich vetkaných. Seznámíte se světem, jemuž sice vládnou ženy, ale který má k poklidné dokonalosti velmi daleko a v některých ohledech má velmi specifické vlastnosti.
Autorka sama definuje svou knihu jako příběh o lásce a zradě, o magii a záhadě, o cti a vášni… a o ceně, jakou je třeba zaplatit za uskutečnění snu. Všech těchto atributů se přidržela měrou vrchovatou a i když si tak buduje cestičku hlavně ke čtenářkám, mocenský boj plný intrik a snah o ovládnutí dospělejší Jaenelle, skýtá pro věci příští obrovský potenciál, který snad docení i čtenáři.
Nakladatel: Triton
Překladatel: Jana Odehnalová
Obálka: Larry Rostant
Redakce: Jana Čermáková, Renáta Bzonková
Rok vydání: 2010
Počet stran: 528
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback
Cena: 318 Kč
Přidejte odpověď