Darcy Coates
Knihy Dobrovský, Fobos 2022
Druhá kniha po titulu Znamenitá mrtvola, ke které jsem se dostal díky tomu, že mi jí Knihy Dobrovský šouply před časem do E-knihovny a já se dokopal koupit čtečku. Hodnocení na stránkách tamtéž udává hodně solidních 4.5 hvězdiček z pěti možných. V komentářích je uvedeno například: „Nejlepší kniha ze série domů.“ nebo „Za mě zatím nejlepší, co jsem od autorky četla“. Takže, i když jsem k hororům poměrně skeptický, už jednou jsem byl hororovou knihou (Ti, co vidí) z produkce KD příjemně překvapený, pustil jsem se srdnatě do čtení, co vlastně Darcy Coates čtenářům nabízí.
Sophie Hemlocková je krásná mladá dívka a poprvé ji zastihneme po konci divadelního představení, kde jí ve foyer zaujme vysoký muž s tmavýma očima. Záhy je jí cizinec představen jejím strýcem, jako pan Joseph Argentone, shodou okolností jeden z obchodních partnerů jejího otce. Její otec samotný pak má následujícího dne pro Sophii poměrně špatnou zprávu. Jeho velká investice nevyšla a rodinu tak čeká stěhování z města na venkov a život v chudobě. Naštěstí je tady již zmíněný pan Argentone, který má nečekaný, i když z jeho pohledu poměrně pochopitelný, návrh. Zafinancuje krachující obchod pana Hemlocka, když se Sophie stane jeho ženou. Ta, jako oddaná dcera a starší sestra, záhy souhlasí. Po bleskové svatbě jí tak čeká dlouhá cesta kočárem, takřka do divočiny, na staré sídlo rodiny Argentonových – Northwood.
Již během cesty začíná autorka střádat znepokojivé detaily nebo drobné narážky. Navíc, na konci cesty čeká rodinné sídlo přesně takové, jaké fanoušek temných příběhů očekává. Northwood je ponurý, tmavý dům, s podivnou architekturou, který obklopuje prastarý, temný les.
V první třetině knihy rozehrává Darcy Coates romantickou linku, kdy se účelově provdaná dívka snaží najít city, ke svému choti, který jí to příliš neusnadňuje. Navíc se zdá, že část prořídlé rodiny z ní není příliš nadšená. Autorka se postupně snaží budovat atmosféru strachu a tajemna. Jedním z prostředků je i Josephova sestřenice, která je velmi senzitivní, neustále slyšící podivnou šeptající bytost, jejíž zběsile načmárané obrazy má po celém pokoji. Tajemství, které rodina skrývá je nejspíš plné smrti. Z náznaků se postupně stávají scény, kdy Sophii tuhne krev v žilách a autorka se tak snaží čtenáře připravit na střet s opravdovou hrůzou.
Takže máme poměrně zdařile nahozené kulisy, několik členů prastaré rodiny, dívku vystavenou poměrně zásadní životní změně, probouzející se cit, a hlavně ono již zmíněné dávné tajemství, které je příčinou všech příštích dějů. Zdá se tak, že autorka má svoji scénu skvěle připravenou a může začít pravé hororové představení. Jenže až na pár poměrně zdařilých scén nezačne. To, co se totiž mezi nimi děje, začíná postrádat logiku a občas se mění v nudnou žvanírnu.
Autorka nijak nespecifikuje, nebo jsem to alespoň neodhalil, kde a kdy se její příběh odehrává. Odhadl bych to na začátek devatenáctého století – po elektřině ani památky, divadlo nasvícené svíčkami, k přepravě používané kočáry. Co se týče místa, možná Anglie, možná Skotsko. Proč je místo i čas tak neurčitý? Důvod bych viděl v tom, že pak by si autorka musela daleko víc dát záležet na logice toho, co čtenáři předkládá. Jen těžko totiž obstojí informace, že rozlehlé, několikapatrové sídlo, které vypadá tak, jak je popisováno, bylo postaveno před čtyřmi sty lety. A takových nesrovnalostí je v první části ještě několik. Navíc se tu a tam přidá škodolibá práce tiskařského šotka.
A pokud by kniha skončila tam, kde originál, dala by se hodnotit jako průměrná duchařina, ve které autorka dokáže zaujmout nadpřirozenem, trochu sice přehání tu romantickou linku, ale nakonec předvede obstojné finále. Jenže z nějakého záhadného důvodu obsahuje české vydání i další příběh stejných postav, který v originále vyšel jako samostatná kniha. Nic tak nebrání, aby se čtenář ponořil do dalšího děsivého vyprávění.
Děsivý? Ano.
Občas… občas děsivý, a občas ne.
Nejvíc je děsivý, jak je to napsaný.
(Láska nebeská)
Knize by rozhodně prospělo ubrat na rozsahu vynecháním scén, které jsou pro samotný příběh zcela zbytečné, nebo jsou zbytečně natahované.
V textu je pak spousta detailů, které nefungují směrem k celku. V knize jsou pasáže, kde to skřípe na každé druhé stránce. Pak ale přijde poměrně dlouhá část, které je čtivá a v pořádku. Většinou je to v okamžicích hrozícího nebezpečí. V případě druhé části je to vždy, kdy se objeví duch černě oděné ženy. V těchto chvílích vše funguje na jedničku.
Jenže je poznat, že Temný dům, tedy druhá část příběhu Sophie a jejího manžela, je prostě nastavovaná kaše a kdyby nevznikla, vůbec nic by se nestalo. Dobrého je v ní pomálu a pokud v první části logika věcí někde lehce zaskřípala, tak tady drhne na tolika místech, že to občas vyvolá až pousmání. Už jen hlavní kulisa příběhu, tedy sto let opuštěný dům. Kde se to autorce hodí, je to ruina, ale knihovna je po sto letech naprosto nedotčená a všechny knihy zachovalé. Sophii třeba stačí povléct lůžkoviny čistým povlečením a může vesele nocovat.
V jedné chvíli se pak hrdinové se pak hrdinové promění ve forenzní tým, že by jim kluci a holky z Kriminálky Las Vegas mohli závidět. Navíc to okoření dedukcí ala Sherlock Holmes. V lesní půdě vykopou hrob o hloubce dvou (!) metrů takřka lusknutím prstů. No, a způsob, jakým je z rokle na desce dveří vytažená bezvědomá dívka, už je zcela za hranou jakékoli uvěřitelnosti. Pro text takové kvality existuje jeden takový hezky český termín: paskvil.
Navíc bych řekl, že to s přibývajícími stránkami přestávalo bavit nejen autorku, ale v případě české verze také překladatelku i zbytek redakce. Spousta vět je neskutečně kostrbatých a použitá slovní spojení prostě nesedí, až čeština pláče. Text pak obsahuje zarážející spoustu překlepů, sem tam chybějící písmeno nebo i pár slov. Směrem ke konci knihy pak jde jeho kvalita razantně dolů.
Když bych se vrátil ke dvěma komentářům ze začátku recenze (jestli tohle recenze ještě vůbec je), tak pokud je tohle nejlepší kniha (osmý díl) ze série „domů“, tak zbývající knihy si klidně nechám ujít. A pokud je tohle to nejlepší, co někdo od autorky četl, tak se upřímně děsím toho, co mě čeká v knize Kořist, na kterou se chystám.
Dům tajemných stínů je suverénně nejhorší kniha, jakou jsem zatím z produkce Knihy Dobrovský četl. A teď nehodnotím ani tak samotný příběh, jako spíš redakční práci, protože o té se vůbec nedá mluvit. Jazyková úprava je prostě naprosto příšerná.
Hodnocení: 40%
Anotace:
Sophiina rodina zbankrotuje a jí se zhroutí svět. Ještě se však ani nevzpamatovala a už se nabízí nečekané řešení – o ruku ji požádá bohatý cizinec pan Argenton. Sňatek s ním rodinu zachrání, ale Sophii odsoudí k životu v Northwoodu, rozlehlém a nepřirozeně temném sídle, vzdáleném hodiny cesty od civilizace.
Sophie se snaží přizpůsobit svému novému postavení paní skličujícího domu. Příbuzní Josepha Argentona se chovají chladně a sídlo je něčím víc, než čím se zdá být.
Den po dni se Sophie neodvratně blíží k děsivému poznání. Ve starobylých prostorách Northwoodu straší a muž, kterého si vzala – a kterého začíná milovat –, skrývá neodpustitelnou pravdu o sídle svých předků… a přízracích, které nyní pronásledují je oba.
Informace:
Vydáno: 2022 , Fobos
Originální název: The House of Shadows/House of Secrets , 2016
Překlad: Kateřina Elisová
Počet stran: 438
Jazyk vydání: český
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-277-0363-0
Přidejte odpověď