Jiří W. Procházka
Triton 2007
Rekapitulace: Agent JFK se zúčastnil mise mající za úkol zajistit nerušený chod dějin světa blízkého bázovému. Vzhledem k významné intervenci dalších stran byly při restauraci historické události, označované v učebnicích jako „Ukřižování Ježíše Krista“, použity nestandardní metody a prostředky (motorové pily a další). Cíle bylo v zásadě dosaženo, avšak Divize vnitřních záležitostí zahájila vlastní vyšetřování. JFK přesto nadále zůstává ve službě, viz statut. Analýza událostí naznačuje, že agent Kovář se stává nepohodlným pro jistou skupinu (viz materiál označený jako Nové mocenské centrum v následujícím dokumentu). Pravděpodobně se odhodlají k pokusu o likvidaci, a to způsobem, který přinese další nárůst jejich vlivu.
Kombinované profesionální i osobní důvody. Nezasahovat – viz požadavek GODa.
Samotná recenze není příliš dlouhá, protože zde již byla uveřejněna recenze převzatá ze Sardenu. Toto je tedy můj nadšený pohled na věc.
Po Ondřeji Neffovi se jedenáctého dílu agenta JFK ujal opět jeden z jeho „otců“ zakladatelů. A Jiří W. Procházka se své úlohy zhostil víc než dobře, což znamená: naprosto skvěle. Takový úvod recenze není sice obvyklý, ale je rozhodně zasloužený.
Na pobočku Agentury EF ukrývající se v hlubinách Moravského krasu zaútočí houby. Nejsou to ale ledajaké houbičky, které by obtěžovaly svojí hustotou a množstvím, ale znepříjemňují lidem život i smrt svojí velikostí a schopností zaútočit a prorůst do lidského organismu. Z ničeho nic tak v samotném centru Agentury i všude v jejím bezprostředním okolí vyrůstají obří hřiby, mochomůrky, píchavky a další představitelé mykologického světa. To vše se ale neděje bez příčiny, protože úkolem těchto maxi hub je likvidace vybavení pro přestup do jiných dimenzí. A kdože téhle záhadné situaci má přijít na kloub? JFK!
John Francis Kovář má pro svoji další misi kromě pracovních důvodů i jeden ryze soukromý. V dimenzi, ze které pocházejí podivní houboví záškodníci zmizela jeho přítelkyně Andrea de Villefort. Neváhá proto ani vteřinu a navzdory nestabilitě hyoperfantóma se nechává odeslat do světa, který mu připraví nejedno překvapení. Ocitá se sice ve staré dobré české kotlině, ale ve světě, kterému vládne Mykonet a podhoubí je oficiální informační dálnicí. Je to svět, který je postaven na symbióze lidí a hub a jedni bez druhých nemůžou existovat.
Prozatím nejoriginálnější svět, který je tak podobný a zároveň zcela rozdílný oproti tomu našemu, ten je tou nejlepší devizou tohoto příběhu JFK. Originalitou neoplývá jen svět samotný , ale snad všechny postavy a situace, které zasáhnou do jeho chodu. Pozorný čtenář určitě nalezne několik desítek více či méně skrytých odkazů k naší současnosti nebo minulosti ( za všechny snad jen pána s dýmkou a beranicí, který se právě vrátil z Hradu ), a které fungují jako skvělé odlehčení napjatých situací a dodávají příběhu nadhled a zábavnost, jež tolik chyběli v minulém dílu.
Znalcům celé série se také několikrát připomenou odkazy na druhou a čtvrtou knihu série, které svou zábavností a akčností ční nad ostatními svazky. Vzhledem k tomu, že jsem osmý až jedenáctý díl četl v rozsahu dvou týdnů, mám skvělé podmínky pro srovnání jednotlivých knih a stoprocentně mohu potvrdit, co je zjevné už z výše napsaného: Podhoubí smrti je zběsilá jízda mykosvětem, při které vám budou cukat koutky potměšilým úsměvem.
Přidejte odpověď