Prokletí Chalionu

Lois McMaster Bujold
Talpress 2005

Až do setkání s touto knihou pro mne byla Lois McMaster Bujoldová jasnou stálicí na nebi science fiction. Její příběhy s vorkossiganského vesmíru nejsou postavené na prvoplánovité akčnosti, ale na vytříbeném stylu a dokonalém vykreslení charakteru jednajících postav. Jen na malou chvíli jsem zapochyboval, zda dokáže stejné kvality promítnout i do stoprocentní fantasy knihy.

V předvečer svátečního dne, kdy je oslavována Dcera, jedna z pětice chalionských božstev, přichází po dlouhém pěším putování do provinčního města Valendy muž, kterého utrpení prožité v posledních letech poznamenalo nejen fyzicky ale i duševně. Lupe dy Cazaril doufá, že v hradu, kde před mnoha lety sloužil jako páže, najde skromnou obživu a uleví svému bolavému tělu. Provincara vdova vládnoucí ve Valendě s ním má však jiné úmysly, a tak se ke svému vlastnímu překvapení stává učitelem a tajemníkem royessy Iselle, sestry následníka chalionského trůnu.
Dy Cazaril se sotva stačí zotavit po dlouhé cestě a seznámit se svojí svěřenkyní a její dvorní dámou, když od vládnoucího royesse Chalionu, pána Orika, přichází „pozvání“ pro oba mladé šlechtice, aby se přestěhovali ke královskému dvoru v Cargedossu. Na rozdíl od své svěřenkyně a jejího mladšího bratra projeví pramalé nadšeni, protože si je dobře vědom, že se mají stát figurkami v politické hře plné intrik a možné zrady. Dalším důvodem, proč dy Carazil není příliš odvázaný z cesty do sídelního města je fakt, že právě tam může narazit na své dávné nepřátele.

Takže jak si uznávaná autorka sci-fi ságy Dobrodružství Milese Vorkosigana poradila s fantasy? Odpověď je jednoduchá – na výtečnou.
Lois McMaster Bujold dokázala do své knihy vtisknout vše, pro co čtou miliony lidí po celém světě i její SF knihy. Najdeme zde sympatického hrdinu, ke kterému se osud, a nejen ten, nezachoval příliš přátelsky, propracovaný svět a v neposlední řadě také výborně vykreslené charaktery jednotlivých postav.
Jiskru originality dává knize i názvosloví jednotlivých šlechtických hodností nebo úřadů a propracované náboženství. Podle anotace na zadní straně knihy se autorka při tvorbě svého světa inspirovala středověkým Španělskem, a tak přestože se o vládnoucím chalionském rodu mluví jako o královské rodině, jsou jejich tituly roya ( král ), royina ( královna ) a další odvozeniny pro potomky a další příbuzné. Náboženství je pak spjato se čtyřmi ročními dobami a rodinnými hodnotami. Božstva jsou pojmenována jednoduše Otec, Matka, Syn, Dcera a pátým do počtu je Bastard, jako uvědomění si, že ne všechno se vždy řídí podle daných pravidel. Stejně tak magie, která zpočátku není v příběhu příliš viditelná, má svá jasná pravidla, které je velmi těžké porušit a jako taková je úzce propojená s jednotlivými božstvy..

Lois McMaster Bujold napsala velmi čtivý román, ve kterém není místo pro nudu, a i když se zde vyskytují pasáže, ve kterých se jakoby nic neděje, ukazuje se poznenáhlu, že mají svůj zpočátku skrytý smysl.
Pokud bych požil hodnocení a kritéria časopisu Pevnost, dal bych 95%. Chybějících pět do sta je kvůli lehce zbytečnému závěru, kdy již ukončený příběh lehce doznívá a autorka se jakoby nechtěla tak snadno rozloučit se svými hrdiny. I tak se nelze než těšit na následující díly, které již vyšly v nakladatelství Talpress.