Lois McMaster Bujold, The Hallowed Hunt
Talpress 2006
Pán Ingrey z rodu Vlkosrázských byl poslán na cestu do odlehlého hradu, kde byl brutálně zavražděn jeden ze synů umírajícího posvěceného krále Blat. Obviněnou vražedkyní je mladá šlechtična, která prince zabila během temného zakázaného rituálu, jehož cílem bylo obdařit prince nadpřirozenou mocí, která by mu umožnila získat vládu nad celou říší. Duch leoparda, kterého chtěl pojmout do sebe, však přešel do jeho oběti a propůjčil jí nadpřirozenou sílu. Ingrey sám je již od dětství „poskvrněn“ duší vlka, kterého v sobě úspěšně potlačil, ale nyní se zvíře v něm opět dere na povrch. Cesta s mrtvým tělem a vražedkyní do hlavního města říše je nebezpečná a plná úskalí. To však Ingrey ještě netuší, s jak strašlivou hrozbou se setká a jak obtížný úkol po něm budou požadovat bohové, protože jen on může jako poslední staroblatský šaman očistit a spasit duše tisíců bojovníků pobitých před dávnými věky v největší bitvě, jakou kdy Blata zažila. Fascinující příběh plný zla, temných čar, zvířecí magie a tajemna, ale také lásky, dobra a odpuštění.[anotace]
Princ Boleso zemřel, lépe řečeno byl zabit. O tom, kdo zkrátil jeho život není nejmenšího sporu. Tou nešťastnicí byla dvorní dáma jeho sestry. Prinzezny Fary, urozená Ijada dy Castos z rodu Jezevcobřezských. Jejím zajištěním a převozem do hlavního města, k řádnému soudu, byl pověřen svobodný pán Ingrey z rodu Vlkostrázských, taktéž pravá ruka královského kancléře Hetwara. O spáchaném skutku není pochyb, záhadou však dlouho zůstává za jakých okolností se tak stalo a hlavně jaké důsledky to může mít pro vládnoucí královský rod.
Pán Ingray je odhodlán splnit svůj úkol a svojí lehce naivní schovanku bezpečně dopravit k cíli, i když je mu jasné, že spousta lidí si právě tohle nepřeje. Ve svém přesvědčení je záhy utvrzen. K jeho velkému překvapení, a velmi nemalému, se však o vražedný útok pokusí on sám. Začíná být víc jasné, že se někdo pokouší využít zvířecího ducha, který byl dosud pevně spoután v jeho mysli. Kromě dvorských intrik se tak ke slovu dostávají i dávná šamanská zvířecí magie a bozi samotní.
Vybrat si knihu tak renomované autorky, jakou Lois McMaster Bujold bezesporu je, je sázka na jistotu. A pokud jste obeznámeni i s předchozími knihami chalionského cyklu, očekáváte minimálně stejně kvalitní a zábavný román. A tady přichází první malé rozčarování. Boží lov totiž nemá s předchozími knihami společného vůbec nic. Je sice pravda, že i první dva svazky měly rozdílné hlavní postavy, ale provázanost mezi nimi byla celkem velká. Ve třetí knize se spojitost s Chalionem odbude pouhými dvěma zmínkami, přičemž jednou z nich je původ jedné z hlavních postav.
Další rozčarování potká toho, kdo bude očekávat stejně bojovnou a akční knihu, jakou byla bezesporu Ochránkyně duší. I v této knize jsou samozřejmě nějaké souboje, teče krev a ty méně šťastné figury se mrtvé kácejí k zemi. Jakákoli akce má však většinou pouze oddechovou funkci mezi mnoha stránkami náročnější četby.
Pokud bych měl knihu nějak charakterizovat, asi bych použil termín teologicko historická. Autorka čtenáři dopřeje spoustu historických poznatků ze svého světa a ještě větší porci úvah o rozdílu mezi staroblatským a novoblatským chápáním víry. Ostatně bohové, z pětičlenného panteonu, nejsou jen uctívané nadpozemské bytosti , ale v několika případech také aktivně vstupují do děje.
Pokud to shrnu, obsahuje kniha jen velmi málo skutečné akce a naproti tomu spoustu popisných pasáží, které jsou plné úvah o magii a náboženství. Je tedy třetí „chalionská“ kniha nudná? I přes výše napsané, je jednoznačná odpověď, ne! Autorka je natolik zručná vypravěčka, že umí zatáhnout čtenáře do problémů svých postav a i když z nich jde někdy hlava kolem, nedovolí mu, aby se v nich ztratil.
Nic z výše napsaného nelze také brát jako jakoukoli výtku, jde jen spíš o upozornění, že Boží lov hodně vybočuje a je prostě jiný, než obě předchozí fantasy knihy, jinak skvělé SF autorky. Do jejího čtení se zkrátka musíte pustit, jako by šlo o vaše první setkání s dílem Lois McMaster Bujold.
Přidejte odpověď