Lady Snowblood – (ne)recenze
Režie: Toshiya Fujita
Japonsko: 1973, 97 min
Hrají: Meiko Kaji, Kó Nišimura, Eiji Okada
Narodila se za chladné zimní noci mezi zdmi ženské věznice. Její umírající matka ji pojmenovala Šurajuki (Krvavý sníh). Byla počata, aby vykonala pomstu na čtveřici zločinců, kteří její matku připravili o čest, manžela a syna. Celé mládí neustále cvičila, aby mohla svůj úkol splnit. Zřekla se všeho ve jménu pomsty, ale přesto její úkol nebude jednoduchý…Tento důmyslně strukturovaný příběh podle komiksu Kazua Koikeho je spojením postupů experimentální a brakové kinematografie.
Mladá dívka s katanou, pro niž je jediným smyslem života pomsta. List papíru obsahující jména těch, kteří musí zemřít. Příběh členěný do kapitol a nelineární děj s častými zpětnými prostřihy, kde není nouze o krvavé souboje. Závěrečný boj v nóbl podniku a sníh zbrocený krví hlavní představitelky. To všechno už jste určitě viděli a na mysli vám automaticky vytane Kill Bill a nevěsta krví zbrocená v podání Umy Thurman. Ale chyba lávky! Následující řádky jsou o japonském filmu Shurayukihime, který pro americkou distribuci, a následně i pro ostatní svět, dostal název Lady Snowblood.
Ocitáme se v roce 1874 v MĚSTO ženské věznici, kde za bouřlivé noci zimní noci přichází na svět malá Yuki. Její matka Sayo je na pokraji smrti, ale ještě než zemře, zasvětí svojí právě narozenou dceru jediné životní filozofii – pomstě. Zapřísahá jí, aby dokončila to, co ona již nestihne – pomstít smrt svého manžela a malého yukina bratra, kteří zemřeli rukama čtyř ziskuchtivých vrahů. Sayo umírá a Yuki, které se nakonec ujímá jedna ze spoluvězeňkyň je podrobena mnohaletému tvrdému bojovému výcviku a výchově, která jí nesmazatelně do mysli vštěpuje, že nadevše nejdůležitější je krvavá pomsta zkázy její rodiny. Po necelých dvaceti letech nelítostného drilu je připravena a konečně se může vydat ne cestu za uskutečněním posledního přání své matky. Její cesta je lemována stříkance krve a mrtvolami nepřátel.
Toshiya Fujita natočil snímek s klasickým námětem dávného zločinu a nemilosrdně uskutečněné pomsty. Jeho námětem byl komiks, což se promítlo i do ztvárnění některých scén a prostřihy do tváří zúčastněných aktérů. Yuki, alias paní Shurayukihime, je v jeho podání chladnou a nelítostnou osobností, kterou na její cestě nic a nikdo nedokáže zastavit.
Vzhledem k tomu, že film vznikl na začátku sedmdesátých let minulého století, je jasné, že se nejedná o akční jízdu, kdy neustálá akce nenechá odtrhnout diváka oči od obrazovky. Z pohledu Evropana je také mnohdy problematické přijmout některé scény, které plynou příliš poklidně, a ve kterých je nejakčnějším prvkem pohyb očí. Také stříkající krev nepřirozené barvy, která opravdu stříká i z těch částí těla, odkud to není fyzicky možné, je bez výhrad jen těžko stravitelná, ale vzhledem k tomu, že se její štědrá porce objeví hned v úvodní scéně, divák si velmi rychle zvykne.
Pokud se odhodláte Lady Snowblood zhlédnout, musíte počítat se vším výše napsaným. Jestli ale budete k filmu přistupovat jako já, jako k příjemnému zpestření a odreagování se od současných monstrózních velkoprojekcí, bude vám odměnou nestandardní zážitek. Zároveň můžete porovnávat a odhalovat v čem se Quentin Tarantino nechal inspirovat při tvorbě prvního Kill Billa. Ještě dlouho vám ale bude v hlavě znít centrální melodie, kterou tak dobře znáte v podání Meiko Kaji jako The Flover of Carnage z tarantinova filmu.
Přidejte odpověď