Smrtihlav

Alex Proyas
USA 1998

John Murdoch (Rufus Sewell – Dotek zla) se probouzí v podivném hotelovém pokoji a zjišťuje, že je po něm vyhlášeno pátrání kvůli sérii brutálních vražd. Problém je, že on si vůbec nic nepamatuje. John, pronásledován policií i zvláštními tajemnými tvory, kteří vládnou schopností zastavit čas a měnit realitu, musí odhalit tajemství své identity. Ale ve městě, kde je realita pouhou iluzí, může mít hledání pravdy fatální důsledky.[anotace]

Vydáno dne 05. 07. 2009
Ačkoli od jeho natočení uběhlo již dvanáct let a v naší DVD nabídce se objevil již na sklonku minulého roku, zaslouží si rozhodně tento vizuálně dokonalý snímek připomenutí.

V originále nese film název Dark City, který přesně vystihuje jeho ponurou atmosféru. Ačkoli nejsem příznivcem českých pseudo překladů, tentokrát se distributor při prvním uvedení filmu trefil. Smrtihlav parádně vystihuje nejen již zmiňovanou noční atmosféru ale i vzhled Cizinců, kteří svojí siluetou opravdu připomínají neoblíbeného nočního motýla.
Jsem smrtihlav, dotkni se mých křídel
obletíme svět
Jako motýl jsem se nepoved

Hned první film, kterým se režisér Alex Proyas skutečně prosadil, Vrána z roku 1994, se stal kultovní záležitostí. O čtyři roky později na něj navázal ve stejně temných intencích právě snímkem Smrtihlav, který sice neprorazil tak, jak by si zasloužil a i přes mnohá ocenění skončil komerčním neúspěchem. I tak se dá možná hovořit o kultovním počinu, jen mezi mnohem menší skupinou fandů. Na tenhle film se totiž dá dívat opakovaně, narozdíl od některých velkofilmů áčkové produkce. Nejspíš to bude i tím, že se jedná o vskutku autorský film, na jehož scénáři se sám Alex Proyas podílel a do jehož tvorby si nenechal příliš mluvit< br>

Hned od začátku, po probuzení hlavního hrdiny, divák spolu s ním zjišťuje, že něco není v pořádku a že ničemu nerozumí. Režisér nic neservíruje na stříbrném podnose a všichni, divák i postavy filmu, si tak musí projít postupným sháněním informací, skládání střípků a náznaků ve velmi neuvěřitelný obraz skutečnosti. Až paranoidně zamotaný scénář umocňuje tápání hlavního hrdiny, kterému kromě vlastní paměti chybí zpočátku i jakákoli sebedůvěra v sebe samého. Tu , spolu s pravdou, musí získávat velmi pracně zpět.
<br

Atmosféra, atmosféra a ještě jednou atmosféra. Ta je tou věcí, kvůli které se budete k filmu opakovaně vracet. Všechno by vyšumělo do ztracena, kdyby se film odehrával za slunečného dne v současném velkoměstě. Ani jednoho se takřka nedočkáte – současnosti vůbec a slunečního svitu jen pranepatrný ždibec.

Temném město totiž žije jen v noci a pouze za tmy. Jeho obyvatelé jsou ochuceni nejen o sluneční svit, ale i romantické úsvity, aniž by si toho však byli sami vědomi. Druhou složku tvoří vynikající hudba Trevora Jonese, která místy posunuje hranici deprese ještě o kousíček dál. Největším plusem filmu je ale jeho vizuální stránka. Vše se odehrává v retro kulisách amerických velkoměst třicátých let minulého století, jejichž temná a pokřivená industriální zákoutí jsou jako stvořená pro rejdy nelidských cizinců. Ti jsou ostatně takovou mrazivou třešínkou na ponurém dortu a právě jejich dlouhokabátnický vzhled ne nepodobný bratrům Cenobitům, který o rok předběhl mnohem slavnější Matrix, dal filmu jeho český název.

Největší porci herectví předvedl Rufus Sewell v hlavní roli, ale více než zdatně mu sekundují i Keifer Sutherland, jehož postava doktora Schrebera nepostrádá smutnou komiku a William Hurt v roli detektiva, který je příliš dobrý policista na to, aby i přes počáteční nedůvěru zavrhoval jakékoli důkazy. Feme fatal pak ztvárnila Jennifer Connely , která sice nedostává tolik prostoru, ale kdykoli se objeví na scéně zjemňuje alespoň na chvíli celkovou ponurost
filmu. Ta ovšem stoupá pokaždé, když do hry vstoupí některý z Cizinců, kteří jsou i přes svůj poměrně lidský vzhled skutečně cizí.

A co napsat závěrem? Smrtihlav rozhodně není filmem pro každého. Pokud chcete u televize vypnout mozek a dostávat všechno pěkně na talíři a potřebujete každou třetí scénu završit romantickým vyznáním, tak tuhle stříbrnou placku do přehrávače ani nedávejte. Jestli ale chcete vidět film, při jehož sledování nemáte jistotu, zda hlavní představitel nakonec vyvázne a jehož nejsvětlejší scény jsou temnější než vaše vlastní přítomnost, tak rozhodně neváhejte. Dark City vás rozhodně rádo uvítá.