Vydáno dne 13. 11. 2005
První dáma science fiction, tak je někdy označována jedna z nejvýznamnějších spisovatelek žánru SF C. J. Cherryh. Prvního září 2004 oslavila již své dvaašedesáté narozeniny. Pojďme se podívat, jak se vyvíjela její spisovatelská dráha, co vlastně chce svým čtenářům říci, které nádherné kousky si můžete přečíst v češtině.
Když Thiye vládl Hjemuru
Cizinců houf jel krajem tím
Tři byli tmaví, jeden byl zlatý
Mrazivá běl šla s posledním
Ve vlasech sníh, sám osud ji hnal,
Proklet buď, kdo by jí věřil!
Dnes mužů je málo jen a vlků víc
Večer už v noc se šeří
Mládí
Carolyn se narodila 1. září 1942 v Saint Louis, stát Missouri. Přesto si vybudovala vztah k Baltimoru, ve kterém během války žili a pracovali její rodiče. Matka byla sekretářkou na úřadě pro rytectví a tisk. Brzy se však přestěhovali do St. Louis, kde se jim zanedlouho narodila Carolyn Janice Cherry. Válka skončila a rodiče se rozhodli, že obnoví přátelské styky s rodinou v Oklahomě. Tam také „sídžej“ vyrostla a navštěvovala povinnou školní docházku.
V rozhovorech uvádí, že psát začala už v deseti letech a ve čtrnácti zažila první nepříjemný pocit odmítnutí její práce. Ráda také chodila do knihkupectví a dívala se zejména po fantastických románech. V té době si udělala průzkum o vydavatelích a prodávaných autorech, jejich stylu.
Vzala jsem do rukou jeden z příběhů Fritze Leibera a podrobně ho prostudovala. (Brána vyhnanství, str. 412).
První titul, bakaláře svobodných umění v oboru latina, získala na University of Oklahoma. Nástup na „skutečnou“ vysokou byl malým zázrakem, nebo? C. J. nevěřila, že by jí mohlo být uděleno stipendium, ale stalo se. Měla na výběr ze tří škol, kde se mohla zabývat klasickou filologii a získat titul mistra svobodných umění (u nás magisterské studium, podle nových směrnic je také dvouleté a navazuje na bakalářské studium). Ty tři města byla Baltimore, Buffalo a Stanford, ale mladá Cherryová se rozhodla pro Baltimore (Maryland). V roce 1965 úspěšně dokončila studia latiny a historie na John Hopkins Univerzity a stala se učitelkou.
Carolyn si vzpomíná na příjezd do Baltimore. Jela se svou spolubydlící po městě, které bylo ucpáno kvůli koncertu nějakých Beatles. Nejživější vzpomínku pak má na jízdního policistu, který se pokoušel použít telefonní budku.
Od roku 1965 přednášela latinu, řečtinu a antické dějiny. Praktickou archeologii, kterou studovala, nakonec nikdy neuplatnila v praxi. V této době napsala několik povídek. Zmínku o prvním vydaném dílku jsem našel už v roce 1968, kdy v ASF (Astounding) vyšla povídka „Čtenář myšlenek“.
Spisovatelské začátky
Ale přišel rok 1976, který znamenal zlom. Zaměstnananá jako učitelka měla dost práce, ale překonala se, potřebovala najít svého agenta. Její pokus o publikování prvního románu skončil nezdarem. Když totiž poslala své dílo jednomu vydavateli, ztratila měsíce tím, že čekala na odpověď, brzy však zjistala, že její román ztratili. Tak se přihodilo ještě dvakrát.
„Je to ale starý zádrhel. Agenti se k vám hrnou, až když jste slavní, v době, kdy už vlastně žádného nepotřebujete. Ale když stojíte na samém začátku a skutečně ho potřebujete, žádný o vás nestojí. A tak jsem dále jen čekala a čekala. Pak mi ale došla trpělivost. Protože jsem si nechtěla nikoho znepřátelit, sedla jsem, napsala další knihu a poslala ji firmě Daw Books.“ Její majitel Don Wollheim projevil zájem, přestože si udržoval určitý odstup. „Byl to však první člověk, který sám přiznal: Promiňte, ztratil se nám váš rukopis. Potěšeně jsem zjistila, že slušní lidé stále žijí.
Vzdala jsem se spánku i jídla, a ačkoli jsem musela stále učit na plný úvazek, během dvou měsíců jsem napsala Brány Ivrelu. Don se ptal ještě po něčem dalším, a tak jsem napsala Lovce světů. Skončilo to koupí obou knih.“ (Brána vyhnanství, str. 414)
Carolyn opustila kariéru učitelky a od roku 1977 se stala spisovatelkou na plný úvazek.
Brány Ivrelu a sága o Morgain
Prvotina Gate of Ivrel (1976, česky Brána Ivrelu/Amos 1993) ji přinesla první ocenění pro úspěšného nováčka, tedy Cenu Johna W. Campbella. U tohoto románu se na chvíli zastavíme, nebo? předznamenal charakter její budoucí tvorby. Byl to román a stavební kámen jednoho z jejích cyklů, základ jejího díla. Jedná se o úplně nový pohled na fantasy, tzv. science fantasy. Pro tento okamžik předám slovo Andre Nortonové:
Od chvíle, kdy jsem dočetla Pána prstenů, mne však žádný příběh nenadchl tak jako Brána Ivrelu. Autorku neznám, talent takového druhu jí ale musím závidět. Naprosto přesvědčivého hrdinu postavila do magického cizícho světa, kterému kousek po kousku dávala zvyky, víru a dějiny tak dobře, že ten svět dnes skutečně kdesi existuje. …
Tvrdohlavý Vanye, objev paní Cherryhové, je živý už od okamžiku, kdy vstupuje na scénu, kterou mu autorka připravila. Není to conanovský hrdina, jakému není rovno, nese však v sobě pevné zákony cti, jež ho drží na cestě, kterou sám nenávidí a které se děsí. (Brána Ivrelu, str. 7-8)
Příběh založila na legendě vyprávějící o dávném národě Ghálů, kteří vytvořili časoprostorové brány a díky nim si podmanili nespočet světů. Byli to krutí a necitelní vládcové. V branách mohli cestovat, jak prostorem, tak i časem. Pravidlo znělo, aby cestovatel mířil v čase dopředu od své současnosti. Nejspíš nějaký člen podmaněné rasy provedl cestu do minulosti a celá říše Ghálů se rozpadla. Na scénu nastupují lidé, kteří se rozhodli pozavírat zbývající brány a zabránit tak dalšímu kolapsu dějin. Zde začíná příběh tajemné bělovlasé Morgainy a jejího ílíta Vanye.
Román měl ohromný úspěch i u čtenářů a tak paní Cherryhová napsala další pokračování. V roce 1978 to byla Studna ?ihuanu (Well of Shiuan, česky Amos 1994) a o rok později Ohně Azerothu (Fires of Azeroth, 1979, česky Amos 1995). Otevřený konec se nejspíš čtenářům ani autorce příliš nezamlouval a tak v roce 1988 napsala čtvrté pokračování Brána vyhnanství (Exile´s Gate, česky Amos 1995).
Vra?me se však do počátků její tvorby, do roku 1976. V tomto roce vznikl i druhý autorčin publikovaný román, jak jsme naznačili výše. Ve skutečnosti se jedná se o dvojici románů popisující vzdalenou budoucnost a zařazenou do série Hanan Rebellion, v Daw Books vyšly pod názvy Brothers of Earth a Hunter of Worlds. Jejich překladů do češtiny se hned tak nedočkáme, nebo? byly zastíněny slávou Brany
Stárnoucí slunce
Prvotní úspěch ovšem znamenal pouze zvýšenou chu? do psaní a už v roce 1978 vyšel první román z trilogie The Faded Sun (Stárnoucí slunce) nesoucí tajemný název Kesrith (1977 Daw Books, česky Kesrith/Winston&Smith 1993), následující romány Shon´Jir (1978, česky Shon´Jir/Winston&Smith 1993) a Kutath (1980, česky Kutath/Winston&Smith 1994). Tuto sérii umístila do daleké budoucnosti lidstva, kdy jsou lidé nuceni obchodovat se starou rasou Regulů, dlouhověkých mimozemš?anů s dokonalou eidelickou pamětí. Tito potencionální obchodní partneři lidí si velice váží svých dlouhých životů, proto v dávných dobách najali na válčení již vymírající rasu tajůplných bojovníků Mri. Zápletka spočívá v plánech Regulů na vyvraždění zbytků tohoto národa. První román byl dokonce v roce 1979 nominován na Huga 79 a Nebulu 78. Všechny tři díly pak na cenu časopisu Locus. Série drasticky vybočila z tehdejší americké produkce 70. let, zvláště dopodrobna propracovaným světem politických a ekonomických intrik.
Carolyn za sebou má neuvěřitelný raketový nástup do povědomí čtenářské obce. Je držitelkou Ceny J. W. Campbella, má za sebou nominaci na Huga za román, a dokonce jednoho Huga 79 za svou druhou publikovanou povídku Cassandra (1978, slovensky Fantázia 12/1999). První je v análech uváděna The Dark King (1977), zmínku o „Čtenáři myšlenek“ jsem našel pouze v dodatku knihy Studna ?ihuanu, jehož autorem byl Hynek Filip. Jedním z vysvětlení je, že povídka jí vyšla pod občanským jménem Cherry. Pseudonym Cherryh si totiž vymyslela sama:
„Cherry je jméno ve Spojených státech zcela mimořádné. Měla jsem strach, že kdybych začala psát romantické příběhy, vydavatelé budou v mém jménu nějakým způsobem chybovat. Právě proto, že je tak neobvyklé. Někdo by to vyřešil tak, že by pátral po starších rodinných jménech. Já jsem volila tu nejjednodušší cestu, přes změnu výslovnosti. Proto jsem se rozhodla přidat ke konci „H“. Jak už jsem řekla, bylo to pro mě nejjednodušší.“ (Brána vyhnanství, str. 412)
Svět Unie a Aliance
Největší počin, do kterého se C. J. pustila, je zajisté svět Unie a Aliance. Jedná se o alternativní historii lidstva, které postupně ovládlo blízký vesmír a rozdělilo se na dvě rozdílné frakce, jež spolu nejprve soupeří a pak společně v míru zkoumají. Tento vesmír se táhne skrze celou tvorbu autorky a dělí se na mnoho dílčích sérií (vždy? do něho spadá na 30 románů), některé romány jsou provázány velmi volně. V plodném období začátku 80. let Carolyn Janice napsala několik úvodních románů ke každé z jednotlivých sérií. Pojďme se na ně blíže podívat, podle chronologie světa Unie-Aliance.
The Company Wars
Na počátku všeho byly „Těžké časy“, které spadají do série The Company Wars (Války společností). Základ tvoří romány Heavy Time (1991) a Hellburner (1992), které popisují blízkou budoucnost lidstva, jež začíná těžit nerostné suroviny v pásu asteroidů. Společně pak vyšly v knize Devil to the Belt (2000). Základním kamen série, který vznikl už v roce 1981, se stal román Downbelow Station. Tento román popisuje život na vesmírné stanici Pell, v časech, kdy zuří válka mezi Zemí a jejími odlehlými koloniemi. V tomto románu vzniká obchodní společenství „Vesmírných podnikatelů“ zvané Aliance. Román měl takový úspěch, že v roce 1982 obdržel i cenu Hugo! V roce 1993 nám jej připravilo v českém vydání nakladatelství Winston&Smith pod názvem Stanice Pell.
The Era of Rapproachement
Následuje další cyklus The Era of Rapproachement (Éra obnoveného přátelství), ve kterém je nejdůležitějším románem Cyteen (1988, Hugo 89). Oceněný román vyšel v roce 1988, v roce 1989 pak vyšel v nezměněné podobě rozdělen na tři části (Cyteen: The Betrayal, The rebirth, The Vindication); český čtenář má k dispozici prozatím první z nich, kterou pod názvem Cyteen 1: Zrada (Cyteen: The Betrayal) vydalo nakladatelství Triton v roce 2003. Toto nakladatelství by mělo brzy vydat i zbývající části pod názvy Cyteen 2: Znovuzrození a Cyteen 3: Obhajoba. Román je považován za sjednocující část dvou výše uvedených sérii a zabývá se pro změnu Unií.
Následují romány Forty Thousand in Gehenna (1983), ve kterém se objevila myšlenka tzv. „Gehenské doktríny“, která zakazuje jakkoli zasahovat do vývoje nově objevených planet. Díky této koncepci se C. J. Cherryhové podařilo začlenit do cyklu Aliance a Unie množství povídek, které by jinak tvořily vlastní světy. Dějově následují Merchanter’s Luck (1982), Rimrunners (1989), Tripoint (1994) a Serpent’s Reach (1980). Ve studnách ?ihuanu jsem našel zmínku Hynka Filapa o jeho překladu, spolu s Karlem Blažkem, románu Rimrunners, kterém přiřkli název Běžci na pomezí, bohužel česky ještě nevyšel, přestože se jedná o pokračování Stanice Pell.
Chanur
V dějinách vesmíru Aliance a Unie se ovšem C. J. nezaměřuje pouze na lidské rasy, jak už ukázala ve Stárnoucím slunci. Pokračováním průniku lidí do vesmírného obchodního společenství je pentalogie románů o Chanur. Prvním dílem v uvedené sérii je The Pride of Chanur (1982, nominace na Huga; česky Chanuřina pýcha nakl. Návrat 1994), v krátké době následují Chanur´s Venture (1984, česky Odvážná Chanur Návrat 1994), The Kif Strike Back (1985) a Chanur´s Homecoming (1986). Posledním dílem ságy je Chanur´s Legacy (1992). Úvodní tři díly pak vyšly v roce 2000 pod názvem The Chanur Saga. O obsahu tohoto seriálu si vypůjčím slova Petra Sládka ze Základny č. 7… „Průzkumná loď Země proniká do neznámého prostoru vesmírné Jednoty, obývané šesti různými rasami zapojenými do čilého obchodu. Setkání s násilnickou rasou kifů přežije jediný člověk, který se schová na palubě lodi haniů. Nebezpečná politická hra »kdo s koho« o získání člověka a tím i informací o nových možnostech kontaktu s cizí civilizací může začít. V této sérii si přijdou na své i feministky, nebo? rasa haniů preferuje ženy ovládající obchod, vesmírné lodě a stanice, zatímco muži samci jsou určeni jen k udržování teritoria a páření.“
V dějinách tohoto smyšleného vesmíru zaujímají další místo romány o rase Mri v trilogii Stárnoucí slunce.
Merovingen Nights
Dalším projektem, který se dotýká světa Aliance-Unie, jsou Noci Merovingenu (Merovingen Nights) započaté dobrodružným románem Angel With the Sword (1985) o vodním městě, a pokračující několika antologiemi cyklu Merovingen Nights, ve kterých nejsou pouze příběhy C. J. – Festival Moon (1987), Fever Season (1987), Troubled Waters (1988), Smuggler´s Gold (1988), Divine Right (1990), Floodtide (1990) a Endgame (1991).
The Age of Exploration
Zatím předposledním vývojem v galaxii Aliance-Unie je tzv. „Doba objevů“ (The Age of Exploration). Tuto část příběhů tvoří 3 romány – Port Eternity (1982), Voyager in Night (1984) a asi nejvíce ceněná kniha Cuckoo´s Egg (1985, nominace na Huga; česky Kukaččí vejce nakl. Svoboda 1995). V posledně jmenovaném románu je z lidských genů naklonované dítě, vychováváno mimozemskou rasou podobnou psům. V tomto románu se dokonale ukázal cit autorky pro jemné vykreslování složitých vztahů, citů a pozvolného odkrývání pravdy o původu chlapce. První dva tituly této části cyklu pak vyšly spolu s románem Wave Without a Shore (1981) v jednom svazku pod názvem Alternate Realities (2000).
Celý cyklus Aliance a Unie je „uzavírán“ romány Brothers of Earth (1976) a Hunter of Worlds (1976), o kterých jsme se zmínili již v úvodu našeho pojednání.
Jak vidíte, svět, který C. J. vytvořila ve své fantazii, je ohromný a ve své rozsáhlosti převyšuje i Asimovovu Nadaci, Herbertovu Dunu, či další podobné počiny světové sf. Na druhou stranu je pravda, že většina románů ze série je provázána velmi volně, někdy jen jedinou myšlenkou společného lidsko-mimozemského vesmíru. Ovšem i přes toto množství textů, jsme zdaleka neobsáhly celou autorčinu tvorbu, proto je čas vydat se dál.
Fantasy
Na řadě je autorčino počínání na poli fantasy žánru. Zde si dovolím vynechat romány o Morgain (uvedeny již výše).
V řadě Feary Novels začala knihou The Dreamstone (1983), knihou poskládanou z povídky The Dreamstone (1981) a novelety Ealdwood (1981, nominace na World Fantasy Award). Pokračující pak románem The Tree of Sword and Jewels (1983) o královně Arafel Sidhe, z věků keltské magie, konfrontovanou křes?any. Několikrát pak vyšlo pod názvy: Arafel´s Saga (1983), Ealdwood (1991) a The Dreaming Tree (1997).
Svět zlodějů a Hrdinové v pekle (Thieves World and Heroes in Hell novels) jsou knihy, které psala spolu s dalšími autorkami: Soul of the City (1986 spolu s Janet Morris a Lynn Abbey), The Gates of Hell (1987 spolu s Janet E. Morris), Kings in Hell (1987 spolu s Janet E. Morris) a Legions in Hell (1987).
Trochu jinou fantasy je samostatný román The Paladin (1988, česky Návrat 1995). Nenechte se zmást názvem, nebo?… „Je tu jen mladá dívka jménem Taizu, které jistý krutý feudál zvaný Gitu vyvraždil celou rodinu, zničil domov a jediným smyslem jejího dalšího života se stala pomsta, a bývalý generál, legendární šermíř a válečník Saukendar, který uprchl před intrikami mladého císaře a jeho rádce Ghita … a skrývá se v horách jako poustevník Shoka. To jsou nejdůležitější a vlastně jediní hrdinové celé knihy, všichni ostatní jsou vyloženě epizodní role.“ (Jaroslav Faltus, z recenze na Fantasy Planet)
Vlastní projekt sdíleného světa vytvořila v románech A Dirge for Sabis (1989, sp. Leslie Fish), Wizard Spawn (1989, sp. Nancy Asire) a Reap the Whirlwind (1989, sp. Mercedes R. Lackey), k nimž napsala pouze scénář. Tyto romány pak vyšly pod názvem The Sword of Knowledge (1995).
Pracemi, které vyvolávají podvědomou touhu po přečtení, jsou zajisté Rusalka (1989), Chernevog (1990) a Yvgenie (1991). Carolyn v těchto románech pracovala s předkřes?anskou ruskou mytologií.
V krátkém sledu následovali romány The Goblin Mirror (1992) a Feary in Shadow (1993), aby napsala zdařilou tetralogii Fortress in the Eye of Time (1995), Fortress of Eagles (1998), Fortress of Owls (1999) a Fortress of Dragons (2000).
Samostatná díla
Zbývají nám samostatná díla. Za povšimnutí stojí dvě sf trilogie…
Foreigner (1994, česky Cizinec/Trifid 2004), Invader (1995, česky nejspíš připravuje Trifid) a Inheritor (1996, česky přip. Trifid) vyprávějí o izolovaných kolonistech, kteří musí najít způsob soužití s původním obyvatelstvem. Na tuto trilogii navazuje další s názvy Precursor (2000), Defender (2001) a Explorer (2002), v níž se má na planetu vrátit kolonizační loď.
Dvojice románů o kolonistech na planetě s telepatickým obyvatelstvem vypráví: Rider at the Gate (1995) a Cloud´s Rider (1996).
Podle TV seriálu o Supermanovi napsala román Lois & Clark: A Superman Novel (1996). Z připravované série The Gene Wars uveďme knihu Hammerfall (2001). Posledním románem, který zmíníme je Hestia (1979), o níž se Karlovi Blažkovi v roce 1988 přiznala:
Kdyby mi v tom nebránili moji literární agenti, prohnala bych skoro všechno znovu počítačem. A nejvíc možná Hestii. (Brána Ivrelu, str. 204)
Povídková tvorba Carolyn Janice Cherryh je spíše okrajovým zájmem této spisovatelky a čítá přes 50 povídek, z nichž většina vyšla v jejích sbírkách Sunfall (1981), Visible Light (1986) a Glass and Amber (1987). Menší úspěchy a zájem o povídkovou tvorbu vyplývá i z nominací na význačnější soutěže. Pouze Cassandra získala Huga i Nebulu a The Scapegoat jen nominaci na Huga. Česky vyšly pouze 4 povídky: Ischade (1981, česky ve Stínech Asylu/Perseus 2001), Downwind (1982, česky Povětroň – Bouřlivé období/Perseus 2001), Pots (1985, česky Nádoby – Nejlepší povídky sci-fi 1986/Laser 1999) a Gwydion and the Dragon (1991, česky Gwydion a drak – To nejlepší z hororu a fantasy 1/Kredit 1994).
O autorce
Jak jsme se mohli přesvědčit, z výše uvedených titulů, je C. J. Cherryh více než plodná autorka. Za necelých 30 let napsala desítky románů a povídek a zdá se, že ani do budoucna s tím nepřestane.
Již od mala měla ráda příběhy a toužila stát se spisovatelkou, po studiích nastoupila do zaměstnání, ale to ji neodradilo a pokoušela štěstí rozesíláním svých prvotin, dokud její dílo neobjevil Donald A. Wollheim. Už v zaměstnání učitelky objevila souhru mezi psáním a učením. Stejně jako studenty, musela i čtenáře něčím zaujmout. To se jí v románech daří:
Snažím se náznaky, drobnými útržky, jen poodhalit tajemno, které v mých knihách je, aby oni sami byli ve střehu a netrpělivě očekávali, kdy už to konečně přijde.
Některé věci, které si přeji nechat v tajnosti, jim klidně zamlčím. To mi zaručuje že si čtenář u takových scén, kdy marně hledá rozuzlení, zapamatuje vše kolem.“ (Brána vyhnanství, str. 413)
Mezi její záliby patří starověký svět, zejména starého Říma, o tom svědčí i obliba v římských autorech, spisovatelčin nejoblíbenější, jehož dílo i překládala do angličtiny, jest Vergilius.
Miluji dějiny starého Říma a dějiny vůbec. Představuji si, jak jednotlivé vrstvy historie leží na sobě od Římanů do středověku a dál. Sbírám lidi, dojmy, myšlenky, pak je zamíchám a vyjde z toho něco jiného než historie. (Brána Ivrelu, str. 205-206)
Další její zálibou je cestování, nebo? touží objevovat nové světy a lidi, k čemuž ji stačí opustit hranice Spojených států. V roce 1984 si plánovala cestu do Amazónie, letět nad plošinou Nazca, navštívit Afriku, vidět polární zář v Antarktidě, poznat Čínu a Japonsko. V roce 1988 navštívila Skotsko, kde se s ní setkal i Karel Blažek. Sama autorka miluje rozmlouvání s lidmi, a ti, kteří ji nějak oslovili, se nejspíše vyskytli i v jejich románech. Mluvíte o cestách na jiné planety, tak proč mařit čas čekáním na kosmickou loď? Chci vidět všechno, co stojí za to vidět. (Brána Ivrelu, str. 205)
Když se jí v jednom rozhovoru zeptali, kde bere inspiraci k tvorbě příběhu a postav, tak jim nakonec odpověděla, že třeba na pláži, ale vytvořit nové nápady a postavy není těžké. Těžké je teprve psát dnem i nocí, celé měsíce. Mladým autorům doporučuje jediné: „Přepisujte. Přepisujte. Přepisujte.“
Pojďme se podívat, jak zapůsobila na některé z lidí, kteří ji potkali.
Abbey Lynn ji popsala zhruba takto: „C. J. nebyla pouze žana, byla to dáma. Byla laskavá (zatímco já používala loktů). Oblečená byla v praktických hedvábných šatech, měla na sobě šperky a byla nalíčená (zatímco já měla botasky, tričko a džíny). V její tváři se odrážely záblesky fotoaparátů, ale ona byla stále v pohodě a ani se nepotila. CJ byla dáma každým coulem a já na ni jen zírala s otevřenou pusou.“
Andre Norton byla jejím stylem tak unešená, že se sama sebe ptala: „Proč, proboha, neumím tak psát?“ Hrozně bych si přála, abych uměla.“ (Brána Ivrelu, str. 8)
Nebo Joan D. Vinge: „C. J. Cherryh je, stejně jako Michael Whelan, jedním z lidí, kteří si skutečně zasluhují dary múz. Vedle její tvořivosti, je tu ještě její inteligence, smysl pro humor, a schopnost pronikat do lidské povahy. Je jedním z nejinspirativnějších lidí, které znám, ačkoli jsem ji to ještě nikdy neřekla.“
V současné době by měla žít ve státě Washington, o kterém řekla: „Stát Washington, jsou celé Spojené státy v malém.“
V celém jejím životopise jsme se nezmínili, že má ráda kočky (což se možná projevilo v sáze o Chanur, která vypadá jako kočkovitá šelma) a svého bratra malíře Davida A. (byl předsedou Sdružení umělců SF a fantasy (Association of Science Fiction and Fantasy Artists – ASFA) od roku 1988 do 1990). Co se týče internetu, tak se vyhýbá označení dobrý/špatný, nebo? je to ona, kdo si vybírá, k čemu ho použije. Trochu se zajímala o tvorbu html kódu a stránky si s pomocí psala sama. Kdyby měla volit, zda internet ano, nebo ne, pak by byla pro, nebo? je to úžasný informační a komunikační prostředek.
Carolyn Janice Cherryhová si zajisté našla místo v našich knihovnách, patří mezi generaci nadějných autorek 70. let, jakými byly nebo jsou: Octavie Butler, Shawn McCarthy, Robert A. MacAvoy, Tanith Lee, Alice Sheldon (James Tiptree Jr.). Přesto si dovolím konstatovat, že její příběhy, jejich stavba a styl mi nejvíce připomínají dílo Ursuly K. Le Guin.
Doufám, že jste v tomto životopisu nalezli potřebné informace. Nezbývá mi, než se rozloučit slovy autorky…
Snící se zasmála, byl to hřejivý smích. A hleděla ven do širé temnoty, kudy kráčelo Slunce, a usmívala se. (Stanice Pell, str. 435)
Použité prameny
Petr Sládek: C. J. Cherryh (Základna 7/95)
Martin Šust: Slovník autorů anglo-americké fantastiky, díl první A-K, vydalo nakladatelství Laser – books s. r. o., Plzeň 2003, str. 298-300
Pavel Zodiak: První dáma science fantasy C. J. Ch. (Stárnoucí slunce: Kesrith/WS 1993, str. 299-301)
Karel Blažek: Minulost a budoucnost jedno jsou (Brána Ivrelu, Amos 1993, str. 204-208)
Úvodní báseň z překladu Hynka Filipa pro knihu Brána Ivrelu (str. 5)
Hynek Filip: Běžci na pomezí (Studna ?ihuanu, Amos 1994, str. 331-342)
Oldřich Ševčík: C. J. Cherryh – Rozhovor se Stenem Nichollsem (Brána vyhnanství, Amos 1994, str. 412-422)
Obrázky použity z volně stažitelných zdrojů na internetu.
Chovala v sobě víru, že by tomu mohlo být jinak… nebo? věřila v lidstvo.
Přidejte odpověď