Laser 1992Kdo se setkal s nějakou knihou Ursuly K. Le Guin, zajisté mi dá za pravdu, že je to famozní vypravěčka a tudíž skvělá spisovatelka. Už jsem si od ní přečetl několik knih a zjiš?uji, že používá stejný koncept. A už v jejím prvním dílku Rocannonův svět se vyhranil její pohádkově vypravěčský smysl, díky kterému dokáže zaujmout čtenáře a postupně ho seznámit s celým světem, kde se odehrává jeden lidský osud. Je to dar, jehož se nedostává každému člověkovi, tj. zaujmout celkem nudným životem jednoho neobyčejného nepatrného človíčka a dříve než se čtenář naděje, tak zjistí, že vlastně pochopil celou kulturu jiného světa.Ať už je to jak chce, zajisté si každý čtenář uvyklý na styl spisovatelky Le Guinové, přijde na své. A co teprve recenzent, který může používat podobnou, ne-li stejnou kostru z předchozích recenzí? Tak tedy pojďme společně prozkoumat první knihu této autorky, kde se už vyskytuje společný vesmír pro většinu jejích děl. Svět Hainského universa.
Autorčiny knihy je velice nesnadné zrecenzovat tak, aby jsme se nezamotali do převyprávění celého románu. Prostě to nejde, protože autorka nás neohromuje novými a originálními nápady ze světa vědy a fantazie, prostě jen geniálně provazuje osudy člověka s osudy vymyšleného světa. Rocannonův svět je jakousi legendou, která započala v dávných dobách, kdy Liga planet navázala styk se světem, kde pospolu žije několik ras. Ligu nezajímá, že se vměšuje do světa, který je na úrovni středověku, prostě veškerou kulturu znásilní svým příchodem. Příběh se začíná na vesmírné stanici, kde průzkumník Rocannon, chce zjistit historii a úděl jedné šlechtičny z planety Fomalhaut II., jak ji lidé z Ligy pojmenovali a právě tak se začne legenda…
Jak rozeznat legendu od skutečnosti na světech vzdálených tolik let – na planetách beze jména, nazývaných svými obyvateli prostě Svět, planetách bez historie, kde minulost je skryta v mýtu a navrátivší se průzkumník shledá, že jeho nedávné činy se staly gesty boha. Tu propast času překlenutou našimi světelnými loděmi zatmívá nerozum a nejistota s disproporcí klíčí v temnotách jak divoká setba.
Při pokusu vyložit příběh člověka, obyčejného vědce Ligy, jenž na jeden takový bezejmený neprobádaný svět odešel před několika málo lety, se člověk cítí jako archeolog prodírající se uprostřed tisíciletí ruin dusivou spletí listí, květin, větví a lián, který náhle spatří jasnou geometrii kola či leštěný základní kámen a pak prosluněným vchodem vejde na jakési všední místo, aby tam uvnitř v tmách spatřil nevysvětlitelnou zář ohně, záblesk drahokamu, neurčitý pohyb ženské paže.
(str. 3)
Silná a rázná slova, která vyvolávájí jistou bázeň. Ona šlechtična chtěla vrátit svému rodu kdysi zmizelý náhrdelník, který je právě na oné stanici. Cesta se ji podaří, očaruje Rocannona, ale zpět se vrací do změněného světa, kde její láska zemřela a staří přátelé jsou starci. Dilatace času je strašná věc. Rocannon si zajistí hlubší prozkoumání Fomalhautu II. Právě v té době je však Liga ohrožena vzpourami. Jaký osud čeká našeho Hvězdného pána na planetě beze jména, bez víry? Věřte, že veškerá jeho dobrodružství neproběhnou nadarmo a Rocannon bude moci spokejeně odejít.
Jak již jsem psal v předchozích recenzích na romány Ursuly Le Guinové, příběh využívá síly ucelenosti a prostého osudu člověka. Vše se odehrává ve světě, který má předem dané zákonitosti, které nám autorka odhalí už na začátku a my můžeme spekulovat o systému, který se u inteligentních bytostí mohl vyvinout. K našemu bádání napomáhá svým pozorováním i hrdina románu, který si klade ty nejpalčivější otázky, jež nás mohou napadnout.
Sílu spisovatelčiných příběhů nepoznáte ze žádné recenze, skutečnou hodnotu těchto vyprávění musíte prožít do samotného konce, zanechávajícího ve vaší duši pocit ohromné ztráty, ale zároveň neskutečné spokojenosti a usmíření.
Zvedl hlavu a naslouchal. Slyšel ticho.
(str. 108)
Napsal: Jan Pechanec
Přidejte odpověď