Nástupnický časopis původní Ikarie se dopracoval k jubilejnímu vydání s číslem 100! Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí. Stovkové číslo tak nabízí 8 bonusových stran navíc za stejnou cenu! Povídku oceněnou Hugem i Nebulou a spoustu dalších skvělých příběhů, včetně pořádné porce recenzí a publicistiky! (jak praví upoutávka). A nabízí také krásnou obálku, kterou ocení všichni příznivci vesmírných dobrodružství.
Vždycky jsem četl napřed publicistiku, ale u tohoto čísla jsem to otočil a začal pěkně od začátku.
Rebecca Roanhorsová je autorkou oceněné povídky Vítejte v Autentickém indiánském zážitku™, o které je řeč v upoutávce a své dvě ocenění si rozhodně zaslouží. Na prostoru několika málo stránek dokáže vybudovat zajímavý příběh se skvělou pointou, i když z pohledu hlavního hrdiny se to určitě jeví „maličko“ jinak.
Bitva o Ceres Karla Bunkera zavede čtenáře do nedalekého vesmíru, kde v pásu asteroidů zuří korporátní bitva o vzácné nerostné suroviny. Zbraněni zde nejsou těžké baterie pálící ze všech hlavní, ale pouhé kamení a síla přírodních a fyzikálních zákonů. Příběh hlavní hrdinky vyprávěný v první osobě je čistokrevnou hard SF a mě osobně se líbila víc, než již zmiňovaná, cenami ověnčená práce Rebeccy Roanhorsové.
Také povídka Samum nás zavede mezi těžaře ale tentokrát ty planetární. Jejich činnost však není tím hlavním, oč tu běží. Ve svěžím příběhu z dílny Mariny a Sergeje Djačenkových hraje hlavní roli samotná planeta, která má svá tajemství.
Poslední zahraniční příspěvek tohoto čísla je pak onou čistou science fiction ve smyslu skutečné vědecké fantastiky. Ta, která není je zpočátku těžko uchopitelná, ale čím dál se čtenář seznamuje s příběhem malého chlapce, tím více dostává jasnější kontury a nybývá na zajímavosti. Ani toto vyprávění Teda Kosmatky není ztracenou příležitostí.
Úvod českého bloku povídek obstarává hned ta nejdelší z nich. Narušitelé snů mladé autorky Magdalény Peterkové postoupili zcela poprávu do finále osledního ročníku literární soutěže Daidalos. Její povídka má, alespoň pro mne, hodně originální námět i zpracování. A i když by se našlo pár stylistických nedostatků apár detailů by chtělo ještě doladit, věřím, že autorka má potenciál zlepšovat se a příště se možná dotkne i stupínků nejvyšších.
Ujasnit si hranice Marie Domské také výborný námět, ze kterého nebudu prozrazovat vůbec nic, a znovu se jedná o ryzí sci-fi. O něco více než předchozí povídka se očividně líbila i porotcům Daidala, když autorce vynesla třetí místo. Řekl bych a píši to, že jeí svět, tak jak ho představila má rozhodně potenciál pro další a větší pžíběhy.
Dušana (zajímavé jméno) Kozlovská se pro svojí povídku Druhá šance nechala inspirovat filmem The Lazarus Project a i když jí vynesla „jen“ finálovou účast bez umístění, jedná se dle mého soudu o suveréně nejlepší českou povídku tohoto čísla.
Závěr povídkového bloku pak obstarávají dva jednostránkové příběhy. Krotitel rostlin Pavla Housera na mne působil tak, že vznikl za mohutného užívání ethanolu, který hraje v samotné povídce stěžejní úlohu. Základna Pavla Urbana je pak klasickou „pointovkou“, která doslova a do písmene stojí a padá na posledním řádku textu a je rozhodně velmi dobrá.
Z publicistické části bych rozhodně vyzdvihl další zamyšlení Jasona Sanforda, tentokrát nad životem a smrtí kyberpunku, a rozhodně několikastránkový přehled Ambiciózní režiséři současné fantastické kinematografie, který přináší spoustu jmen pánů sedících na režisérské sesli a názvů filmů či seriálů, které by měly z větší části stát za shlédnutí. Za sebe mohu doporučit osmidílnou sérii The OA.
Sečteno a podtrženo přináší i sté číslo XB-1 spoustu kvalitní fantastiky a rozhodně stojí za přečtení. Všem autorům, týmu stojícímu za jeho vydáváním a koneckonců i samotným čtenářům tak nezbývá než popřát, aby i další stovka čísel byla minimálně stejně povedená jako ta, která se číslem 3/2019 právě uzavřela.
Přidejte odpověď