Oskar Fuchs
Epocha 2020
Občanská válka skončila. Mnozí se vracejí domů. Mezi nimi i Gabriel Leichenberg. Pytlák, pašerák a poslední, kdo přežil z nechvalně známé XIII. pěší – trestní jednotky nasazované do těch nejtěžších bojů a složené z toho nejhoršího, co bylo k mání – vrahů, sadistů, dezertérů, zlodějů a jiných kriminálních živlů . Má v plánu se pomstít za události, které proběhly za války v jeho rodném městě. Ovšem v cestě mu stojí nejen divoké ozbrojené bandy rabující pohraničí, jeho bývalí protivníci, kteří zatím získali moc, ale i vojensko-politická sekce (VPS), která s ním má vlastní úmysly. (anotace)
„Člověk nebo srnka, není v tom žádný rozdíl“ Leichenberg
Je po válce, vlastně po sérii občanských válek, které tak, jak to války většinou dělají, přepsaly mapu Evropy, tyhle ale navíc posadily do sedla i nové vládce a vojensko-politická sekce se svými vyšetřovatelkami je jen jednou z jejích součástí.
V první kapitole uvede autor svého přeživšího hrdinu na scénu takovým způsobem, že okamžitě musí přirůst čtenáři k srdci. Ano, doba Mirků Dušínů je aktuálně pryč. Leichenberg a jemu podobné stroje na smrt jsou zkrátka in. A prostřelením kolen, coby pozdravu na rozloučenou jistému Kočkovi, si okamžitě získal i mé sympatie.
Leichenberg si sice chce jít pro svou pomstu, ale do cesty se mu postaví dvojice vyšetřovatelek VPS, které se mu velmi vynalézavě snaží vysvětlit, že aktuálně má daleko větší smysl jeho spolupráce právě pro jejich sekci. Obě dámy jsou sice splněný masochistův vlhký sen, ale sám Leichenberg pro jejich péči nemá zpočátku vůbec žádné pochopení. Jejich metody jsou však velice vynalézavé – je to v podstatě taková krvavá škola hrou.
Aktuální dění je prokládáno Leichenbegovými vzpomínkami na jeho dřívější působení ve XIII. pěší trestní jednotce a i to jsou události, jak jinak, plné prolité krve. Jejich prostřednictvím je čtenáři přiblížen svět české občanské války a vše, co formovalo charakter budoucího bojového mága. I když i on má své lidské slabosti – kdo pamatuje školkové mlíčko nebo kakajíčko s plavajícími škraloupy, pochopí.
Pro mne osobně je to první kniha tohoto autora a pustil jsem se do ní bez jakékoli přípravy. Od začátku je psaná s nadhledem a lehkostí, jak to má v tomto typu příběhů být, protože kdyby příliš tlačil na pilu, nebylo by to ono. Jeho hláskující „antihrdina“, který dostává poměrně dost často na prdel a jehož činy se řídí vlastním morálním kodexem, není v současnosti ničím novým. Vždy však záleží na tom, jak dokáže autor vybalancovat jeho drsnost a jistou dávku lidskosti a tady se to daří na výbornou. Navíc, alespoň pro mne, se příběh odehrává ve velmi originálním světě, který mixuje postapo, magii a military.
Vše se navíc odehrává ve velmi svižném tempu, bez hluchých nebo nudných pasáží. Sem tam autor sekne do textu vtípek nebo narážku směřující k naší době. I v němčině tak možná bude obdoba onoho okřídleného kolik višní, tolik třešní. S roztomilostí sobě vlastní se také několikrát bardzo dobrze otře o naše severní sousedy. Něco mi tak říká, že tahle kniha v polštině asi nevyjde.
Kdyby kniha vyšla před více než několika lety, dalo by se říci, že je napsaná v kulhánkovském stylu. Pro rok 2020 však platí, že je to spíše styl kotletovský, aniž by ale autor od bruntálského řezníka jakkoli opisoval. Leichenberg, co by kniha, nabízí prostě svižný příběh plný magie, bojů, nějakého toho zvratu a velmi osobitého prostředí.
Takže doufám, že se s Gabrielem Leichnebergem co nevidět potkáme v nějakém dalším příběhu.
P.S: Několikrát padla v knize narážka na dalšího bojového mága, Frosta. Takže si jdu doplnit knihovnu o další titul Oskara Fuchse a něco mi říká, že nebude (snad) poslední.
Hodnocení: 80%
Název: Leichenberg
Autor: Fuchs Oskar
Žánr: sci-fi
Počet stran: 336
Provedení: brož.
Nakladatelství: Epocha
ISBN: 978-80-7557-238-7
Přidejte odpověď