Jana Baudyšová
CrowdPress 2021 (doufám)
Kateřina zabloudí v jednom ze svých živých snů a uvízne ve světě mezi bděním a spánkem, v němž ani jedno, ani druhé nepřevládá, ale tvoří nevyzpytatelnou směs, ze které se snaží najít cestu zpátky.
Je tu plno divných věcí, obrazy s pastelově barevnými žábami velkými jako domy, které pohlcuje mlha, Richard, bezdomovec z autobusového terminálu Na Knížecí, pan Šmauz z antikvariátu na Malé Straně, který Kátě připraví lyžařskou výbavu, aby se mohla nasoukat do louže na ulici a putovat dál světem pod vodou, různé sny nebo jejich ozvěny, někdy stírající rozdíl mezi oběma světy, jindy ho eskalující jako pod lupou. (anotace)
V úvodní kapitole sní Káťa sen ve snu, který se po čase přetaví jen ve vrstvu snu dalšího. A každá z těch vrstev je o trochu podivnější než ta předchozí. Kdo něco takového zasnil a pamatuje si, ví, jak těžké může být procitnutí. Káťa ze svého snu nakonec dokáže pro tentokrát najít cestu ven. Ta další ale už nemusí být tak snadná. Zvlášť když kdykoli, když se zasní může narazit na Pětimůra. Navíc, když se Káťa dostane tam, na druhou stranu, může se její snění rozvinout o další, a nejenom jednu, vrstvu.
Srdeční sval zběsile přečerpával hrůzu, spaloval touhu a pěnil poznání … (str. 99)
Autorka své vyprávění podává malebným jazykem, plným lyrických opisů, které jsou pohlazením pro čtenářovu duši. Příběh sám, zprvu jen lehce tušený, je proložen množstvím snových výjevů, které skládají pestrobarevnou mozaiku plnou obrazotvornosti a fantazie, s níž jde při pozorném čtení lehce udržet krok a užít si to, jak si autorka pohrává s češtinou, používá nezvyklé obraty, které ovšem skvěle zapadají do textu.
Ulice byly plné rozepsaných stránek, útržků z příběhů a náhod. (str. 26)
Tato útlá knížka je dle mého názoru určená pro všechny čtenáře s otevřenou myslí, pro ty, co mají rádi snové příběhy, vyprávěné se zápalem a erudicí. Pro všechny, kteří se sami dokáží občas zasnít a představit si příběh, který se leckdy dá jen stěží zachytit a popsat, což se ovšem Janě Baudyšové beze zbytku podařilo. Čtenář musí do četby vložit tolik představivosti a fantazie, kolik jí musela autorka vložit do knihy při psaní, aby s ní občas dokázal udržet krok, ale tahle snaha se rozhodně vyplatí.
Na začátku této recenze je u roku vydání v závorce připsáno (doufám). Je to proto, že knížku nemůžete zatím sehnat v žádném knihkupectví ani e-shopu. Za jejím případným vydáním stojí startupový projekt CrowdPres (https://www.crowdpress.cz/), jehož definici můžete najít na předchozím odkazu. Do konce podpory projektu Divná knížka zbývá aktuálně čtrnáct dní a dosud vybraná částka snad dává naději mému doufání v její úspěšné vydání. Pokud tak chcete jedné autorce splnit její sen o vlastní knížce, která není zas až tak divná, a zároveň si přečíst zajímavý příběh, tak nečekejte na kočár tažený dvojící plameňáků, ale pospěšte rovnou na https://www.donio.cz/divnaknizka
Přidejte odpověď