Asfalt

Štěpán Kopřiva
Crew 2009

Žoldáci neumírají. Odcházejí do pekla, kde se spojují. Že je toto známé rčení pravdivé, se členové Kuffenbachova komanda přesvědčí po jedné nepříliš povedené akci. Jenže peklo není žádná pohádková idylka – ale temná industriální dimenze, kde jsou mrtví degradováni na mazlavou hmotu, na pouhý materiál. Svět, kde je lidská rasa jenom něco jako asfalt. Problém je v tom, že Kuffenbachovi vojáci se s touto rolí odmítnou smířit. A jelikož mají výcvik, zkušenosti i potřebnou dávku šílenství, situace se poměrně rychle zvrhne. – Pět žoldáků proti celému peklu. – Noe může rovnou začít stloukat nový škuner. – Protože tenhle svět utone v krvi.[anotace]

Napsáno pro stránky Fantasya.cz

Asfalt jest látka živičnatá (bituminosní), složená v podstatě z uhlíku, vodíku a kyslíku a někdy i dusíku, jež se rozpouští v aetheru, sírouhlíku, oleji terpentinovém a olejích dehtových, a dělí se na Asfalt přirozený a umělý. Asfalt přirozený či smůla skalní (Erdpech, Erdharz) čítá se mezi nerosty (pryskyřice zemní), jest skupenství buď pevného, o tvrdosti soli kamenné (2) anebo kapalného (franc. malthe), černý nebo černohnědý, lesku mastného a hustoty 1,1 až 1,2. Zapáchá po živici (bitumenu), taje asi při 100°C., snadně se zapálí a hoří plamenem svítivým a silně čmoudícím – tak praví heslo z Ottova slovníku naučného a týká se stavu této látky, v jakém se vyskytuje na Zemi. V pekle je však asfalt stvořen ze zcela jiného základu a i o tom je stejnojmenná kniha Štěpána Kopřivy.Začněme ale od Adama, tedy vlastně od Kuffenbacha

Kuffenbach a Ostranski, dva bývalí nájemní žoldnéři, se snaží pracovat jako ochranka v jednom z mnoha hypermarketů v Malmö. Jejich snaha je po zásluze odměněna a po lehkém nedorozumění jsou na minutu vyhozeni. Ačkoli to Kuffenbach původně nemá v úmyslu, poddá se naléhání Ostranského manželky, aby znovu obnovil své komando. Udělá to hlavně kvůli tomu, aby pomohl svému nejlepšímu příteli z finanční nouze. A jak je známo, cesta do pekla je lemována těmi nejlepšími úmysly. Ani teď tomu není jinak.
Z anotace i obálky je jasné, že se pozemská pouť celého komanda záhy nachýlí ke konci. Hrdiny čeká „hrdinský“ osud mnoha žoldáků, jak se s trochou patosu říká smrti na bojišti – tisíce neznámých vojínů, jejichž těla jsou roztroušena po bojištích celého světa, by o tom mohla vyprávět. Osud prostě Kuffenbacha a jeho vojáky sfoukne jako plamen svíčky a pošle je rychlou cestou přímo do pekelného chřtánu. Už ale jejich první setkání s obyvateli pekla je donutí bojovat o holou existenci, o život to prostě nejde, protože jsou už pár hodin po smrti. Ani peklo je nedokáže zbavit jejich návyků, zkušeností a vůle nevzdát se. A jak se později ukáže jsou toto právě ty vlastnosti, které je sem dostaly.

V roce 2004 spatřily světlo světa dvě knihy, které byly prezentovány jako reakce na knihy Jiřího Kulhánka. Zatímco Líheň Miroslava Žambocha jsem zhltl jako malinu, tak Zabíjení Štěpána Kopřivy mne k přečtení nijak nelákalo. Asfalt se tak stal dobrou příležitostí, jak se seznámit i s tvorbou druhého jmenovaného autora. A seznámení to nebylo vůbec marné. Skoro bych se nebál zeptat: „A kdo je to vlastně ten Kulhánek?“

Peklo, jak ho známe z pohádek, patří opravdu jenom do pohádek. Skutečnost je zcela jiná a Štěpán Kopřiva se s námi o tuhle pravdu rád podělí. V jeho podání je to dimenze, kde nenajdete kotle s vroucí vodou, ve kterých si hříšníci dopřávají horkou koupel a kolem kterých pobíhají rohatí chlupáči s jediným úkolem – aby oheň nevyhasl a nebohým hříšníkům se snad neudělala zima. Ne, ne. Peklo má svojí industriální civilizací tvořenou démony na různých stupních hiearchie a lidé jsou zde pouze jako otroci, „přežívající“ jen tak dlouho, jak jim jejich páni dovolí. Hlavní lidskou funkcí je totiž tvořit již výše zmíněný asfalt, surovinu, která je vyráběná z jejich lisovaných těl a používá se v pekle jako materiál k výrobě čehokoli. Není proto divu, že se asfalťáci snaží tomuto osudu vyhnout za každou cenu.

Sám příběh je celkem prostý. Parta podvedených žoldáků se dostane někam, odkud by chtěli zase rychle vypadnout, ale do cesty se jim staví spousta překážek. A vzhledem k tomu, odkud chtějí vypadnou, je celkem jasné, že překážky budou opravdu pekelně těžké. Tomu odpovídají i prostředky, které na své cestě musejí použít a tomu je přizpůsoben i autorův vyprávěcí jazyk.
Žoldáci, démoni a vlastně ani asfalťáci nejsou totiž žádní andílci, a jak by také mohli, a tomu odpovídá jejich chování i vyjadřování.Autorův jazyk je plný zvukomalebných a inovátorských výrazů, ale i přirozeně hřejivých vulgarismů, které nejsou nikdy použity samoúčelně. Některé výrazy jsem měl možnost na stránkách knihy číst poprvé. Stejně tak nešetří humornými situacemi, i když se jedná o humor vpravdě černější než příslovečných dvanáct afroevropanů v železničním tunelu. Přirozeně nešetří ani souboji a masovými bojovými scénami, rudé, lidské, a černé, démonské, krve si tak čtenář užije do sytosti. A i když proti sobě stojí tisíce démonů a jen pět žoldáků, nikdy se nejedná o situace, kterým by se rozum vzpíral uvěřit. Štěpán Kopřiva totiž své peklo vybavil jasnými mantinely a pravidly, ze kterých nevybočí a dokáže si tak obhájit i ty nejneuvěřitelnější scény.

Na otázku, která zajímá snad každého čtenáře recenze, je to tedy dobrá kniha?, existuje prostá odpověď. Ano. Už dlouho jsem nečetl tak vytříbený literární počin. Asfalt má určitě potenciál zaujmout i širší veřejnost, než jen naší SF komunitu, protože jeho vybroušený styl si tuto pozornost určitě zaslouží.
Už jste se dosmáli? Ano? Tak fajn. Odpověď na původní otázku však zůstává stejná. Ano, je to dobrá kniha pro všechny, komu nevadí nabušená akce, hektolitry krve, tuny vnitřností a původní hlášky pronášené s vysokou mírou sebeironie a sarkasmu. Jestli splňujete tato kritéria čeká vás více než šest set zábavných stránek beze stopy nudy. No, a pokud vám něco s výše uvedeného vadí, tak prostě sáhněte po něčem jiném.