Boris Vallejo nepokračoval ve šlépějích svého otce, významného právníka v Limě (Peru). Původně nechtěl být malířem, ale hráčem na violu a hodiny hraní navštěvoval sedm let. Pak se ale rozhodl ke studiu medicíny a violou odložil zpět do pouzdra. Po dvou letech si však studium zase rozmyslel a začal chodit na vysokou školu umění – Escuela Nacional de Bellas Artes, kde se mu dostalo pětiletého vzdělání. Zanedlouho získal vytouženou zlatou medaili za skvělou práci. Bylo mu 16, když dostal nabídku ke studiu ve Fiorentině, což byl pro mnoho lidí velký sen, ale nabídku odmítl. Vallejo rychle získal na vážnosti jako malíř (kreslíř) a v roce 1964 sestavil portfolio s některými svými pracemi a emigroval do Spojených Států. Doufal, že tam dostane možnost mnohem lepší kariéry než jaké by se mu kdy dostalo v Limě. Odešel jen s pár dolary v peněžence a s neznalostí jazyka. Neměl žádné přátele, ale v jedné restauraci v Bronxu v New Yorku potkal krajana. Dělili se o pokoj za 5$ týdně a zbytek peněz dával na jídlo. Věděl, že mu peníze nevydrží ani na měsíc, takže si bude muset brzo najít práci.
Přítel mu sehnal práci. Dělal jako ilustrátor v reklamním oddělení jednotkového obchodu. Po šesti měsících byl přeložen do kanceláře ředitele, kde také potkal Doris, svou budoucí ženu.
Po osmi letech se však rozhodl, že bude dělat na volné noze. Po práci na knihách, kreslených filmech a úvodních stranách pro Warrenovy a Mervelovy komiksy začal pracovat na obálkách knih pro několik vydavatelství.
„Jako ilustrátor jsem pracoval úspěšně již několik let, když jsem objevil kresbu fantasy na obálce amerického komiksu. Byla to bojovnice bojující s prehistorickou příšerou a já náhle věděl, že tohle je přesně to, co chci dělat. Vždycky jsem měl speciální smysl pro dokonalou stavbu lidského těla a fantasy kresba mi umožnila zobrazit svalnatá a smyslná těla ve všech směrech mé práce. A když se mi tak líbí lidská těla, vždycky se je snažím nakreslit tak perfektní a tak krásná, jak je to jen možné.“ Brzo jeho obrazy ukazovaly scény hrubé a působivé smyslnosti. Ale nebyl to pouze výběr tématu, co jej v krátké době učinilo jedním z nejpopulárnějších ilustrátorů své doby, bylo to také jeho vynikající odborností coby malíře.
Od konce sedmdesátých let navrhl sám přes 300 knižních obálek včetně Tarzana, Conana a komiksu Heavy Metal. Všechny jeho barvami hýřící obrazy nesou značku „Boris“.
Boris opravdu věnuje plnou pozornost funkčnosti svých ilustrací. „V knihkupectví je obvykle spousta knih naskládaných jedna vedle druhé a právě obálka často rozhoduje o tom, zda se kniha prodá či nikoliv. Dobrá obálka musí přitáhnout potenciálního zájemce jako magnet.“
Boris, jako mistr svého oboru, užívá erotických obrazů, aby zahrál na strunu tajných vášní a tužeb veřejnosti jako virtuos na svou violu. Ale stejně jako ví, čeho chce ve svých kresbách dosáhnout, tak do nich dává stejnou měrou vynalézavost a obrazotvornost.
Vallejovy ilustrace nejsou nikdy schématické, ploché, nebo bez života. Oproti ostatním fantasy ilustrátorům stále přichází s novými a novými způsoby jak mučit své publikum. Zdá se, že jeho vynalézavost a přizpůsobivost nezná hranic.
V podstatě se nedá říct, že by samotnou doménu fantasy zanechal nedotčenu. Boris je s hrdinnými postavami barbarských bojovníků obeznámen stejně jako s poetičností tajemných romantických krajin nebo se strašidelným vzhledem bizardních příšer ze světa vetřelců.
Skladba a barvy těchto působivých maleb nesou svědectví toho, že byly ovlivněny několika stoletími kresby.
„Vermeer, Rembrandt, Leonardo — v mládí jsem studoval práce takových mistrů pořád znovu a znovu. Nejvíce ze všech se mi ale líbili dva španělští malíři: Murillo a Velazquez.“ Ale i dnes Borisovy práce vzbuzují velký zájem mezi jeho kolegy. Jeho vztah je jakýkoliv jen ne uspokojený a odmítá žít jen ze svých cen. Stále hledá novou inspiraci a stále se snaží dostat se hlouběji, než se zatím dostal.
Přidejte odpověď