David Brin
Dobrovský s.r.o. 2021
Obecně nevyhledávám knihy, které sloužily jako předloha filmu, pokud jsem ten film viděl dříve, než jsem se dostal ke knize, protože film ve své stopáži jen málokdy dokáže postihnout všechno, co se na stránkách knihy odehrává, a většinou je to cesta do pekla. V tomto případě to na sto procent neplatí, i když pošťák pro mě bude vždycky mít tvář Kevina Costnera. Navíc při sledování filmu jsem ani netušil, že má nějakou knižní předlohu. I tak jsem se do čtení pouštěl s jistou nedůvěrou.
(Poznámka: Později narození čtenáři možná zase netuší, že nějaký film v roce 1997 podle téhle knihy vůbec vznikl)
Úvod zastihne Gordona Krantze v nepříliš komfortní situaci. Dovolil si ten luxus nebýt obezřetný a stal se tak obětí pětice zlodějů, před kterými navíc musí utíkat jako ten příslovečný zajíc. Jeho dlouhou dobu opatrované a v době po Osudové válce i vzácné věci tak nedobrovolně změní majitele, stejně tak jako jeho skromné zásoby jídla. Sice se snaží zloděje pronásledovat, jenže se mu to ne tak úplně daří. Náhodou však natrefí na zapadlý džíp poštovního úřadu, který kromě pytlů plných pošty obsahuje i kostru původního zaměstnance. Všechno je lepší než nocovat venku v mrazivém lese, a tak spolu stráví noc. Ráno pak Gordon využije vše, co mu nenadálá situace přinese. V cestě tak pokračuje oblečený jako zaměstnanec poštovního úřadu, včetně brašny plné dopisů. Osmnáct let po vypuknutí celosvětového konfliktu, který ukončil civilizaci, tak jak ji známe, se tak několik poštovních zásilek po dlouhé pauze vydává na další cestu.
Gordon není rváč, spíš snílek a sám sebe občas vidí jako posledního idealistu z dvacátého století. Díky jeho vzpomínkám uvede autor čtenáře nenásilně do děje a předloží mu události, které vedly k apokalypse i to, jak se osudy části lidstva odvíjely těsně po ní. Gordon sice ví, že svět je teď mnohem nebezpečnější místo, stále se snaží v lidech hledat to dobré, i když mnohde převládá to horší, možná ale jen to pragmatičtější, z lidské společnosti.
Autor věnuje hodně času Gordonovým vnitřním dialogům, tomu, jak sám bojuje s vlastním svědomím, když se ne tak zcela vlastním přičiněním propracoval do role pošťáka, jakéhosi symbolu, který mnoha lidem prostě chybí a těm starším připomíná dobu „před tím“. Zpočátku s tím bojuje, ale nakonec svojí roli přijme, i když neustále bojuje s vlastními pochybnostmi.
Svět, jak ho po David Brin stvořil, je uvěřitelnou kulisou celého příběhu. A i když si čtenář může říkat, že něco podobného četl nebo viděl už mnohokrát, je nutné si uvědomit, že originální The Postman vyšel už v roce 1985. Pošťák pak není ani žádnou zběsilou akční jízdou, po dlouhé dobu je příběh vystavěn na samotné Gordonově postavě, lidech, které potkává na své cestě a naději, že někde najde alespoň střípek té ztracené civilizace. Teprve zhruba v poslední čtvrtině knihy se ke slovu dostává i armáda pohrobků Nathana Holna a ke slovu se tak dostane to horší z lidské povahy.
Knihu lze s klidným svědomím doporučit jak čtenářům, kteří mají s Pošťákem filmovou zkušenost, i těm, kteří o filmu nemají ani páru. Ti si jeho příběh nejspíš užijí o trochu víc, protože David Brin je jednoduše skvělý vypravěč. V jeho podání jsou veškeré následky nukleárního konfliktu lehce uvěřitelné. Ať už jde o postupný rozpad Spojených států jako země či politické struktury, tak přežívání roztroušených zbytků „lidstva“ a jeho snaha někdy jen o přežití, někdy o vybudování něčeho většího a trvalejšího. I takřka po čtyřiceti letech od prvního vydání tak má kniha stále co říci.
Dvacet let po skončení zničující jaderné války panuje na Zemi nukleární zima a život v tomto postkatastrofickém světě je nejenom krutý, ale především krátký. Civilizace, která se sice stále může pyšnit některými vymoženostmi jako elektrický proud, se postupně hroutí. (část anotace)
Hodnocení: 80%
Přidejte odpověď