Martin Moudrý
Leonardo 2009
Viděli jste mou tvář? Pohlédli jste mi do očí? Jistěže ano. Vícekrát, než vůbec tušíte. Jen chvíli poté, co jsem skoncoval se svým mizerným, nepodařeným životem, jsem zjistil, že smrt jen na mě krátká. Pobýval jsem v tělech mnoha lidí, zkoušel jsme umřít zase a znova, prosil jsem Boha všemohoucího o slitování, zbavil svět jednoho odporného zrádce. A začal si vybavovat fragmenty své skutečné paměti. Víte, já nejsem člověk. Jsem démon. Ukrývám se na tomto krásném světě. Tedy… Ukrýval jsem se. Můj brilantní plán na útěk z hlubin Pekelných jaksi selhal, má podstata se promísila s lidskou, má paměť utrpěla závažné šrámy. A jako by toho nebylo málo, zatoužil po mně jakýsi šílenec, zamilovala se do mě pubertální satanistka a stokrát prokleté Mocnosti konečně připadly na mou stopu.
Ale nepleťte se. Já se do Deváté sféry nevrátím.
To dřív obrátím váš svět v popel.
[anotace]
Napsáno pro stránky Fantasya.cz
Druhá kniha začíná přesně v okamžiku, kde první skončila. Přesná střela ukončila život dalšího hostitele a Jaf se tak ocitá v dalším těle nedaleko hořících domů a trosek letadla, které použil při svém útěku z Eudoxova uralského panství. Dokáže se však rychle oklepat a po přesunu do nového těla si užít i pár dní nespoutaných radovánek. Nový nepřítel ale také nezahálí, a tak démon hnán na další útěk, který má skončit nedaleko nejznámější ostravské ulice, což slibuje nejednu pikantní scénu.
Pokud jsem si u recenze prvního dílu stěžoval na nedostatek akce v celé první polovině knihy, nyní něco takového nehrozí. Je ale pravda, že zpočátku se jedná o akci ryze erotickou. Démon, tentokrát v mladém těle šestnáctiletého hocha, si užívá toho, k čemu se zatím v průběhu předchozí knihy pořádně nedostal. V některých chvílích by mu tak určitě záviděla i Josefina Mintzenbacherová. Sexuální radovánky jsou však záhy opět vystřídány akcí, při které znovu začínají stříkat ty vzácnější tělní tekutiny. Ke slovu se tak opět dostává prozatím tajemný muž, jehož příchod provází úder blesku a jehož pistole se nikdy nemýlí.
I druhý díl by se dal rozdělit na dvě poloviny. V té první pokračuje akční jízda po naší matičce Zemi a prozatím bezejmennému démonovi, který jako jméno občas používá internetovou přezdívku svého prvního hostitele, jsou v patách nebeští protivníci. Druhou polovinou knihy sledujeme démona a jeho cestu Devátou sférou, tedy peklem. A právě zde začíná kvalita příběhu slábnout. Ne že by ubylo akce, to právě naopak. Jízda peklem je souvislou bitvou s prostředím, dalšími démony a stvořeními tak příšernými, že si je ani nedovedeme ani představit a hrdinové mají jen malou chvíli na oddech, než si je na paškál vezme nový protivník. A zde je příslovečný kámen úrazu. Po několika desítkách stránek se začíná autor opakovat a pekelné stvůry ani utrpení hříšníků nepřináší nic nového. Poprvé z představy hořícího člověka zamrazí, po desáté je to už jen část pozadí, které sotva vnímáte a stejné je to i s několika dalšími kulisami Deváté sféry.
Co zůstalo stejné je vyprávění příběhu v první osobě a postupné stírání lidského vlivu z démonovi povahy. Akce je také požehnaně, jen se s postupem doby stává těžkopádnější, což nedokáží zastřít nebo napravit ani sarkastické, které v prvním dílu fungovaly daleko lépe. Co se naopak hodně povedlo je přítomnost Gabrielle, zástupce a vyjednavače Boha všemohoucího. Dialogy, plné ironie, dvojsmyslů a náboženských narážek, mezi archandělem a Jafem patří k tomu nejlepšímu z celé knihy.
Pokud jsem si v recenzi k prvnímu dílu dovolil zauvažovat nad tím, že možná není daleko doba, kdy Martin Moudrý překoná svůj velký vzor Jiřího Kulhánka, tak svůj názor musím po dočtení dílu druhého lehce poupravit. Touto knihou se mu to rozhodně nepovedlo. Tak snad příště…
Přidejte odpověď