Leonard Medek
Straky na vrbě 2004
Cena: 190 Kč
Údobí mezi rokem 1900 a l. světovou válkou bývá označováno jako La Belle Époque – „krásná doba“. Byl to čas, kdy Evropě vládla secese a bezstarostnost, zatímco z map ostatních kontinentů definitivně mizela i ta nejzatvrzeleji odolávající bílá místa… Svět se zmenšil a zpřístupnil, a ačkoli jej už zakrátko – dříve, než kdokoli tušil, a rozhodně dříve, než si většina lidí přála – měly provždy spoutat a rozdělit ploty a zátarasy z ostnatého drátu, dosud trval poslední zlatý věk dobrodruhů. Toto je vyprávění o jednom z nich.[anotace]Leonard Medek mě dokázal zaujmou dvojící svých knih Runeround a Archimagos, ve kterých dovedně vyslal svého hrdinu do vesmírného archipelagu na velmi originálním plavidle. Nad povídkovou sbírkou Dobrodruh jsem však trochu váhal. Musím ale napsat, že úplně zbytečně.
Jak praví anotace, odehrávají se všechny příběhy na začátku předminulého století, konkrétně v letech 1909 až 1911. Pro většinu z nás je to doba, o které máme nějaké povědomí a zároveň je to doba už dostatečně vzdálená od našich dní, aby na ní již ulpěl nádech romantiky. Je to doba, kdy z map mizely i poslední nápisy „zde jsou lvi“ a odhodlaný člověk mohl za pár dní pohádkově zbohatnout i přijít o všechno. A právě tehdy začínáme sledovat dobrodružství našince Franty Franty.
Nedostudovaný písecký gymnazista využil první příležitosti k tomu, aby se rozloučil s palubou Prinze Leopolda a dal sbohem C. a k. námořnictvu, aby na pár let zakotvil egyptské Káhiře. Zde ho také potká první dobrodružství s velkým D, které se původně jeví jako snadný způsob, jak přijít celkem bez velké námahy k velkým penězům. Vše se ale zvrtne, kdy do hry vstoupí ne zrovna přátelské nadpřirozené bytosti. A tak je to pokaždé. Tam, kam Franta Franta strčí nos, se začne dít cosi nepřirozeného a jen těžko uvěřitelného.
Před koupí této knihy mě zpočátku lehce odrazovaly recenze, které svorně tvrdily, že Dobrodruh je povídková sbírka hlásící se k odkazu starých „pulpových“, tedy brakových, dobrodružných příběhů. A i když je to bezesporu pravda, zjistil jsem, že je to velmi příjemné počtení. Povídky se sice nehemží fantasy proprietami od začátku do konce, ale všechny příběhy jsou tak nějak fantaskně poznamenány. Za zmínku stojí také vnitřní ilustrace, které mi připomínaly stará vydání verneovek i skvělý jazyk vyprávění, kam autor občas šikovně umístí nějaké archaické slovíčko nebo výraz, které hned dá příběhu tu správnou šťávu.
Přidejte odpověď