Dotek nulačasu [mini recenze]

Richard Šusta
Klub Julese Vernea 2003

Lidstvo si prožilo svou první celosvětovou ekologickou katastrofu a vyrovnává se s následky. Bitevní roboti střeží hranice Evropské unie proti nelegální imigraci a Pražská smlouva omezila počty spacer, nosičů směrových nukleárních pum, ale žádné opatření nezabránilo dalšímu soupeření států a nadnárodních společností. Síťové servery i obchodníci bojují o klienty a tajnou zbraní informační války je nulačas. (anotace – 1. část)

Svět současnosti žije ve stínu koronavirové pandemie, která s největší pravděpodobností změní mnohá pravidla i život společnosti. Nejeden román či film se v minulosti pokoušel nastínit situaci podobnou té v jaké dnes žijeme. Scénáře byly vždy více či méně znepokojivé.
Nedávno jsem však narazil na dílo, které přestavuje svět čelící ještě horší nákaze. Autorem překvapivě není žádný cizinec, nýbrž tuzemský autor – Richard Šusta.

Dvousvazkový román z roku 2003 předkládá čtenáři svět, kde nákaza přichází skrze ekologickou katastrofu.
Píše se rok přibližně 2050. Nakažený svět je neskutečně bizarní. Patogen, který ničí lidstvo je agresivní a nutí společnost k netušeným formám sebeobrany včetně novodobé segregace. Bezpečnostní situace silně připomíná totalitní režim a na světě neexistuje místo, které by bylo ušetřeno následků nemoci.
Vlády států prakticky neexistují a jsou nahrazeny technologickými korporacemi, které mezi sebou soupeří.

Román sleduje příběh Rievana Effera, Akily Mauroso a dalších postav. Provádí nás scenériemi vedle kterých je čas morových epidemií procházkou poklidným hájem.
Nebudu čtenáři prozrazovat zápletku, ani rozuzlení, to bych jej připravil o velmi zajímavý zážitek. Prozradím jen toliko, že nebude nouze o akční scény či překvapivé zvraty. Rozhodně se nudit nebudete.

Napsal: Jaroslav Skalický