J. W. Procházka
Miroslav Žamboch
Triton 2006
Již čtvrté setkání s agentem časoprostorové agentury Equilibrii Ferrarius Johnem Francisem Kovářem, zkráceně JFK, je prozatím nejvíce magické.
Ocitáme se v Praze šestnáctého století za vlády Rudolfa II. na magické projekci slovutného rabiho Jehudy Löw ben Bezazela, při které předvádí tento židovský čaroděj jak zanikla biblická města Sodoma a Gomora. Rudolf, stejně jako jeho dvořané jsou uchváceni opravdovostí a realističností této vize. To však není vše, co může slovutný rabín svému publiku a mecenáši nabídnout. Do sálu vchází postava nebývalé síly a výdrže. Světlo pochodní má tu čest se odrážet na glazovaném povrchu a ocelových plátech homunkula, jehož stvořila mocná magie. Do sálu Pražského hradu vchází sám golem.
Že výše uvedenou scénu znáte? Jak by ne. Pokud si ale myslíte, že autorské duo opisuje ze známého dvojfilmu Císařův pekař a Pekařův císař, tak se zpočátku nepletete ani náhodou. Kromě jeho majestátu, císaře Rudolfa II., se hned zpočátku setkáme s komořím Langem a maršálkem Bastou, jemuž propůjčil svůj obličej nezapomenutelný Radek ?těpánek. Obě tyhle figurky jakoby vystoupily přímo z výše zmiňovaných filmů. Pak ale následuje neméně filmový střih a na scéně se objeví přepadové komando nindžů zabijáků. Rabi Löw, stejně jako jeho výtvor se rázem ocitají ve víru bitky, v níž jde nejenom o život, ale i o magickou podstatu, která dokáže oživit samotného Golema. Není jím nic jiného a menšího než magický šém.
Pokud se v rudolfinské Praze mohou ocitnout vražední nindžové, můžete vzít jed na to, že příslušníci agentury Equilibrii Ferrarius nebudou daleko. I teď dokáží zasáhnout včas a svého agenta, rezidenta, jímž Rabi ve skutečnosti je, zachrání za pět minut dvanáct.
Takže suma sumárum ( ztlumte někdo ty Kabáty ) jaká je další kniha z původní české fantasy – sci-fi série? Zběsilé tempo druhého dílu nedosahuje, což ale není vůbec naškodu, protože ani v nejmenším neobsahuje v podstatě nudné pasáže, které vycpávali díl třetí. Jak je to možné, ptáte se? Odpověď ja jednoduchá. Armády temnot, i přes svůj zlověstný název, jsou totiž neuvěřitelně zábavné. Tahle knížka se totiž ani v nejmenším nebere vážně. Po jejím přečtení musí každý pochopit styl, s jakým pracují tvůrci amerických filmových parodií ( na cokoli ). Tolik hlášek a pro našince srozumitelných parafrází na náš svět jsem v poslední době v jediné knize nečetl. Již zmiňované figurky komořího Langa a maršálka Basty jsou kapitolou samou pro sebe. V kapitole z názvem Cařihrad bojující je v jednom souvětí uvedeno, že hrdinové musejí najít jádro pudla i to, kde je zakopán neviditelný pes. Pokud nechápete, doplňte si vzdělání povinnou sci-fi četbou. Začít můžete třeba u Ondřeje Neffa. A v podobném duchu bych mohl pokračovat ještě v několika odstavcích, kdybych neztratil poznámky, které jsem si svědomitě sepisoval.
Jestli jste byli spokojeni s díly předcházejícími, zvláště se třetím, tak vás tenhle nemůže zklamat ani v nejmenším. Rozhodně je opravdu tím nejzábavnějším.
Přidejte odpověď