Petr Schink
Triton 2006
V pořadí osmé knihy dobrodružství Johna Francise Kováře, člena Agentury Equilibrii Ferarius, se zhostil Petr Schink. Pokud jste četli předchozí autorovu knihu Špinavá práce, byli jste zcela určitě, stejně jako já, plni očekávání. Špinavka patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co jsem od českých autorů v posledních letech četl.
Kovář se převalil na lůžku a podvědomě nahmatal příjemně oblé a hladké ňadro. První věta Kalibru .45 je mnohem „romantičtější“ než úvod Špinavé práce, ale hned vzápětí je Kovář vytržen z příjemné idylky a musí předstoupit před svojí šéfku Ljubu Bytewskou. Spolu s ním se zde ocitá i kolega a přítel Vincent Vega. Důvodem proč byli oba vytrženi ze spánku, je podivné chování časoprostorových fantómů, kteří zastupují jednotlivé dimenze. V praxi to vypadá tak, že jeden fantóm zhltne toho druhého a reálný svět, který je pozřeným fantómem zastupován je zničen. Kovářův a Vegův úkol je tedy jasný, zabránit zničení ohroženého světa i jeho obyvatel.
JFK se spolu s Vegou ocitají ve světě, který by mohl sloužit za pravzor divokému západu. Klobouky se širokou krempou, dlouhé pláště s teletiny, pevné vysoké boty, nábojový pás a pouzdra na dva kolty pětačtyřicítky. Tak vypadají oba agenti a kolem nich se rozkládá prašná polopoušť a nevlídné hory plné dolů a kopáčů zygonitu. Právě zygonit, prvek, který je díky svému magickému potenciálu důvodem ohrožení tohoto světa, je zároveň i výhodným obchodním artiklem, který místní lidé jednou za čas směňují s podivnými návštěvníky z jiného světa.
Netrvá dlouho a oba agenti mají tu čest s příslušníky rasy mágů, kteří zygonit využívají jako zesilovač magické energie. Setkání se záhy změní v boj na život a na smrt a jen díky duchapřítomnosti Johna Kováře přežijí. Ve dvou vozech, se kterými mágové cestovali, čeká na Johna zpočátku i jedno příjemné překvapení. Zcela nenadále se setká s majitelkou onoho oblého a hladkého ňadra z úvodu knihy. Jeho rozčarování však nezná mezí, když zjistí, že Zoe je agentkou vnitřního oddělení Equilibrii Ferarius a že na něj byla nasazena jako špeh. K citovému ponížení se navíc přidá i problém v podobě vážného zranění Vince Vegy a konflikt s místním nejbohatším rančerem.
Kalibr .45 má všechny atributy a schéma klasického westernu. Ospalému zapadákovu, o jehož existenci o pár mil dál takřka nikdo nic neví, vládne despotický rančer, ovládající bandu všeho schopných chlapů i místního šerifa. Je veřejným tajemstvím, že se pod rouškou obchodu s místní obdobou zlata, zygonitem, odehrává i daleko nebezpečnější obchod s lidskými bytostmi. Všichni drží hubu a krok a jediný, kdo se dokázal vzepřít zaběhnutým pořádkům dopadl jako slintající idiot, kterého ostatní trpí jen díky jeho schopnosti obsluhovat telegraf. Kovář a jeho přátelé se náhle zjeví jako ochránci bezbranných a i přes svojí drsnost a ochotu nejít pro ránu daleko, představují archetyp kladných hrdinů. Navíc oproti klasickému divokému západu jsou zde jen magií vybavení protivníci z jiného světa.
Vcelku dobře rozehraná partie sklouzne záhy do vyjetých kolejí westernových kulis a čtenáře ( nebo diváka ) se znalostí pár klasických kovbojek nečeká za celou knihu jediné překvapení nebo zvrat, který by neočekával. Děj ubíhá standardním tempem oddechového čtiva, které tu a tam okoření drsnější scéna nebo souboj vyhrocený na špice kulek šestiranných koltů.
Jasně nejlepší částí knihy je pak samostatná povídka, jejímž hrdinou je Vincent Vega, a která líčí jeho krátký návrat do rodné dimenze, aby se zúčastnil svatebního veselí. Svatba je tak přesně to, co byste od Petra Schinka po přečtení Špinavé práceočekávali.
Přidejte odpověď