Tomáš Němec
Triton 2007
Válka s mimozemšťany zuří již několik desetiletí. Ze Země, obehnané prstencem satelitních měst, vesmírných stanic a kosmických přístavů, se stal jeden obrovský vojensko-průmyslový komplex. Klíčovou roli zde hrají vývojářské gildy, chrlící neustále nové a nové technologie, které by v budoucnu mohly vyčerpávající konflikt zvrátit ve prospěch lidstva. Právě do tohoto světa – absolutního ráje pro hrstku mocných a nelítostného inferna pro ostatní – dorazí John Francis Kovář, aby potvrdil existenci zbraně, ohrožující samotnou podstatu paralelního metauniverza. Postaven proti molochu válečné mašinérie si JFK uvědomuje, že sáhnout až na dno vlastních sil nemusí tentokrát stačit.[anotace]
Na počátku je soudní proces a Johnovo obvinění z porušení agenturních pravidel při vyřešení své mise v houbovém světě. Nikoho nezajímá, že jen díky jeho zásahu nedošlo k poruchám reality a že zabránil izolaci agenturní báze od ostatních světů. Za odměnu ho čeká „spravedlivý“ trest v podobě tří let vyhnanství na nehostinné pouštní planetě. JFK odevzdaně čeká uprostřed hyperprostorových fantómů a připravuje se na přesun. To ale ještě netuší, že koordináty cílového světa byly změněny, a to hned dvakrát.
Namísto horkého pouštního vzduchu se tak po svém zhmotnění nadýchne strojového pachu a zanedlouho jistí, že nohama nestojí nejenom na zemi, ale dokonce ani Zemi. Před ním se otevírá pohled do volného prostoru, kde se právě odehrává neslavný návrat bojové vesmírné flotily. V bílém burnusu s pouštní výbavou nevypadá JFK právě jako nenápadný agent, a tak je jeho prvním zájmem splynout se zdejším světem a dopátrat se toho, proč se ocitl právě tady. Díky svým schopnostem i paměťovým kapslím, které obsahuje jeho mozek si pomalu začíná skládat fakta k sobě a zároveň se stále více zaplétá do zákulisních intrik vojenských korporací, které spolu soupeří o možnost žít a vyvíjet své zbraňové systémy přímo na Zemi. A mezitím v Kovářově domovském světě probíhá jiný boj, odehrávající se na úrovni agenturní špionáže.
Po naprosto zběsilé mykologické jízdě v houbovoplísňovém světě, kterou v jedenáctém pokračování rozjel J. W. Procházka, se dalších osudů JFK opět chopil šéfredaktor Pevnosti Tomáš Němec a znovu potvrdil, že změna autora se logicky rovná i změna stylu. Stín legendy se rozjíždí o poznání volněji a více dějově navazuje na linii z předchozích dílů, kde zuří zákulisní boj mezi jednotlivými odděleními Agentury a kde se stále více na povrch dere podezření, že někteří z členů Kovářů rovnováhy spolupracují s tím nejhorším nepřítelem. Prim zde také rozhodně hraje technologie a o magii nezavadíte ani koutkem oka.
To, co zůstalo společné snad všem dílům je to, že JFK nemá příliš času na rozkoukání a vzápětí padá do pořádného maléru a ne vždy je tím, kdo řídí své vlastní kroky. Jakmile se ale trochu rozkouká, rozjíždí se děj velmi svižně kupředu. Po několika krkolomných eskapádách a s notnou dávkou štěstí odhalí i tajemství dimenze, kam se dostal a stává se jednou z hlavních figur válečné mašinérie.
Tomáš Němec svůj druhý příspěvek do slibně rozjetého vlaku s názvem Agent JFK opět zvládl na jedničku a položil dobrý základ pro dvoj díl Prokletí legendy. Snad Miroslav Žamboch naváže alespoň ve stejném duchu.
Přidejte odpověď