Adrian Tchaikovsky
Planeta 9 – 2020
Sci-fi dystopie z daleké budoucnosti Země,
Slunce pomalu vyhasíná a planeta je úplně jiná než modrá. Existuje jediné město, a v něm přežívá poslední lidská komunita. Za hranicemi města leží buď toxická masa oceánu nebo divoká temná džungle obývaná příšerami a mutanty. Lidé ve městě žijí ve stínu stálé hrozby blížícího se konce, dokážou provádět složité genetické mutace, ale už ne číst a psát. Nepohodlné a rebely odesílají na Ostrov, vězeňskou kolonii v džungli. V jednom transportu je i Stefan Advani, rebel, psanec, vězeň, jeden z těch, kteří přežijí zánik lidského světa.
Kniha je příběh o něm a konci civilizace, protože přicházejí noví dědicové Země. [anotace]
Mám rád tu vůni. Už dlouho se mi nepodařilo obdržet knihu tak bezprostředně po jejím vydání, aby ještě voněla tiskem. Tu vůni mám prostě rád. A teď ještě, aby příběh odehrávající se na těch tiskem vonících stranách za to stál. Je Klec duší takovým příběhem?
„>?“ Kde začít?
Ptá se autor prostřednictvím svého vypravěče a hned první řádky naznačí cosi z následujícího děje. A nic z těch několika prvních řádků příliš nezavání šťastnými konci – jen neradostná budoucnost a pocit nebezpečí. Stejně jako hrdina knihy o několik stran dále, tak i její autor rozehraje se čtenářem šachovou partii, jejíž tahy jsou někdy zběsile rychlé, jindy rozvážné, až zavánějící nudou při čekání na pohyb další figurky. Těch je naštěstí jen pár a jsou úmyslně do příběhu zakomponované.
Stefan Advani se provinil proti zaběhnutým pořádkům posledního města Shadraparu a byl odsouzen. Je skutečně vinen? To není podstatné. Spáchal opravdu zločin? Ani to není podstatné. Jediné na čem záleží je, že se ocitl na lodi, které ho spolu s dalšími odsouzenci má dopravit na místo, z něhož prý není úniku, a které se má stát jeho „domovem“ po zbytek života. A dle pověsti Ostrova, ten život nemusí být příliš dlouhý.
Jak drsná je realita a jak malou cenu má lidský život v jeho novém působišti zjistí hned, jakmile vkročí na přístavní molo. Místní maršál, guvernérova pravá ruka, totiž vyznává jediné pravidlo a tím je absolutní, slepá poslušnost. Jediným trestem, za jakékoli provinění, může být vždy smrt. A k tomuto definitivnímu potrestání sahá poměrně často. Smrtí náhodně vybraného odsouzence tak začíná Stefanův život v kleci duší, která se má také stát jeho budoucím hrobem.
Postapo verze Motýlka nebo Vykoupení z věznice s tím divným jménem? Dokáže autor rozehrát dobrý příběh z vězeňského prostředí na více než pěti stovkách stránek? Tyhle dvě otázky jsem si kladl, když jsem zjistil, kam Stefan Advani míří.
Zpočátku věnuje autor úsilí výstavbě svého klecového světa, jeho náležitostem a fungování a jen tu a tam utrousí zmínku o okolním světě. Stejně tak poznenáhlu naťukává tajemství Stefanova předchozího života a zatápí mu v tom jeho současném. Ve chvíli, kdy hrozí, že vězeňský život odsouzenců a jejich dozorců, i přes to podivné místo, sklouzne do jakéhosi stereotypu, expanduje příběh mimo plovoucí Ostrov. Za hranicí džungle pak čeká jeho další vrstva a místa k objevování. A ve chvíli, kdy začíná stačit přítomný děj, obrátí Adrian Tchaikovsky čtenářovu pozornost do minulosti, kde čeká Shadrapar – poslední lidské město na umírajícím světě, které i přesto bují život, i když svázaným zvláštními pravidly, navíc odehrávající se ve stínu dávné zbraně a s všeobecným očekáváním blízkého konce.
Shadrapar však nejsou jen ulice, více či méně vznešené a domy a jeho obyvatelé, jsou to i místa, která leží pod dlažbou. A v Podsvětí najde čtenář další vrstvu příběhu, prostředí zabydlené spoustou originálních figur a figurek, které hrají z městem i mezi sebou další šachovou partii. Autor tak v rámci jediné knihy předloží čtenáři tolik, kolik by jinému autorovi stačilo na knih několik.
Klec duší rozhodně není žádnou akční jízdou. Nekoná se hláskující hrdina unikající i z těch nejsložitějších situací. A po přečtení předchozích Tchaikovskeho knih jsem to ani neočekával. V několika málo pasážích mi přišel příběh lehce „zabržděný“, ale každá další stránka mne nutila číst dál a dál a propracovat se tak k velmi dobrému čtenářskému zážitku.
Zatím jsem Adriana Tchaikovskeho četl z produkce Planety9 tři knihy. Každá z nich byla jiná, všechny tři ale výborné. Jsem tak rád, že Planeta9, snad i mému skromnému příspěvku 😊, přežila první vlnu Covidu, že přežije i tu druhou a každou další, která snad už nepřijde, a že bude vydávat knihy minimálně stejně dobré nebo ještě o kapánek lepší, než jakou je Klec duší.
Celkové hodnocení: 85%
Název: Klec duší
Autor: Tchaikovsky Adrian
Žánr: sci-fi
Počet stran: 568
Provedení: váz.
Nakladatelství: Planeta9
Překladatel: Milan Pohl
ISBN: 978-80-8832-132-3
Přidejte odpověď