Tanya Huffová
Krevní pouta I.
Brokilon 2009
Na počátku byla vražda. Smrt, krev, brutálně rozsápané tělo oběti. Vicki Nelsonová, bývalá policistka, v současnosti soukromý detektiv, zaslechla křik v metru, ale nestačila přiběhnout včas. Mohla jen nešťastníkovo tělo ukrýt vlastním pláštěm.
Toto lidské gesto ji zatáhlo do smrtelně nebezpečného pátrání po sériovém vrahovi, posedlému nelidskou touhou zabíjet.
Také osoba, která může Vicki pomoci, není úplně lidská. Avšak proti děsivému zlu ukrývajícímu se v ulicích Toronta jí nezbývá, než spojit síly s Henrym Fitzroyem, nemanželským synem Jindřicha VIII., čtyřsetpadesátiletým upírem. [anotace]
Pokud se chce v sou
časné době jakékoli české nakladatelství považovat za rovnoprávného hráče na našem knižním trhu, musí mít zkrátka vlastní upíří sérii. Brokilon nezůstal pozadu a vsadil na knižní sérii Tanyi Huffové Krevní pouta, která se stala předlohou televizního seriálu Blood Ties, jak neopomněl zdůraznit i na obálce knihy samotné.
Toronto, na začátku devadesátých let minulého století, má problém, o kterém zatím neví. Jako první se o něm na vlastní kůži, a to doslova, přesvědčí Ian Reddick.Osudnou se mu stane osamělá přítomnost na zastávce torontského metra. Jeho krev ještě ani nestihla vychladnout a na scéně se objevuje hlavní hrdinka celého příběhu Vicki Nelsonová, bývalá policistka, která se momentálně živí jako soukromá vyšetřovatelka.
Ne nadlouho zůstane pouze u jediné oběti. Mrtví přibývají a způsob zabití vyvolává spoustu nestandardních otázek nejen v hlavě Mika Celluciho, pověřeného vyšetřováním, ale i na stránkách bulvárního tisku, který posléze dospěje k jedinému vysvětlení: ve městě řádí upír. Těla zbavená veškeré krve tomu ostatně napovídají. Vůbec nejmenší radost z těchto spekulací má ale jediný opravdový noční tvor, který Toronto skutečně obývá, Henry Fitzroy, jenž svou odlišnost schovává za masku autora romantické literatury.
Vzhledem k tomu, že i Vicki Nelsonová chce přijít podivným vraždám na kloub, i když jejím hnacím motorem je zpočátku hlavně tvrdohlavá touha dokázat si, že kvůli svému handycapu nepatří do starého železa, je jen otázkou času, kdy se kroky všech tří osudově střetnou.
Přestože jedním z hlavních hrdinů je upír, nejedná se rozhodně o čistokrevný horor, což se dá ostatně říci i o většině současné produkce, která má s upíry něco do činění. V tomto případě by se tak kniha Cena krve dala označit za nadpřirozenou detektivku, kde hororové prvky zdařile sekundují pragmatickému policejnímu vyšetřování. Stejně jako „nehororovost“ nepřekvapí ani to, že upír je zde kladnou postavou, i když vzhledem k tomu, čím, je, je jasné, že i on má své temné choutky. Henry Fitzroy je ale gentleman, a tak dokáže své chutě ovládat.
Přestože kniha nehýří gejzíry originality, k čemuž se ještě vrátím později, nejedná se určitě o nudnou záležitost. Tanya Huffová rozhodně psát umí a velmi dovedně nakládá jak se svými hrdiny, tak se zápletkou a akčními scénami. Ostatně tato kniha stojí hlavně na dvojici hlavních hrdinů a nejvíce na samotné vyšetřovatelce Vicki Nelsonové, která hlavně v úvodu dostává dostatek prostoru k tomu, aby se s ní čtenář mohl dokonale seznámit a oblíbit si jí. Pozadu kromě čtyřsetpadesátiletého krvemilce nezůstává ani Vickin bývalý policejní partner , detektiv Mike Celluci, který se snaží zuby nehty držet teorie vraždícího maniaka a do poslední chvíle si nechce připustit nadpřirozené pozadí celého případu.
Nejspíš i vzhledem k tomu, že autorkou knihy je žena, dostane se čtenáři i trocha té romantiky, která však pro čtenáře „neromantiky“ nepřekračuje únosnou mez a postupně přechází spíše v sexuální jiskření a prapodivný vztahový trojúhelník. Rozhodně se ale nemusíme bát sáhodlouhých pasáží, kdy hlavní hrdinka zpytuje své touhou rozdrásané srdce. Pokud si prožívá nějaký vnitřní monolog, ponejvíce se vztahuje k její oční nemoci, která jí připravila o práci. Vicki však ani v těchto chvílích nehořekuje sama nad sebou, ale tyto okamžiky jí díky vrozené tvrdohlavosti nakopnou k další činnosti.
Cena krve je tak velmi slibně rozjetým úvodem série spisovatelky, která své řemeslo zvládá velmi dobře a nedovolí si zabřednou do okoukaných klišé a nudy.
Nakonec se ještě vrátím k oné neoriginalitě, kterou jsem zmiňoval výše. Tanya Huffová je v tom v podstatě nevině a její knihy mají v tomto ohledu smůlu, že na náš trh přicházejí až v závěsu za sériemi ostatních autorek. V originále totiž Blood Ties vyšly než jiné tituly, které je u nás předběhly. Otázkou tak může být, kdo se kým mohl inspirovat.
Přidejte odpověď