Daniel Gris
Mystery Press 2022
Lars mele maso (Lars 05)
Larsovi přátelé by se dali spočítat na prstech jedné ruky, nejsmolnější z nich se jmenuje Ben a právě se mu ztratilo dítě. Syn. Stokilový pořízek Sam, který se živí jako vyhazovač. Sam je nezvěstný, Ben propadá skepsi a Lars má jako obvykle všechno a všechny zachránit… (část anotace)
Nastínit děj? Proč vlastně? Od toho je přece anotace. Že jste jí ještě nečetli? Fajn, já také ne. Jděte do toho bez ní! Je to přece o Larsovi.
Neortodoxní soukromý vyšetřovatel Lars se vrací popáté a naposled, to alespoň tvrdí Tomáš Němec. Co on o tom ale může vědět, že? Takže název „závěrečné“ knihy o Larsovi napovídá, že ho za a) chce autor protlačit do dětských čítanek, aby nahradil léty provařenou mámu nebo za b) Lars už nějakou dobu nezavadil o pořádný kšeft a vzal tak brigošku v nejmenovaných drůbežárnách anebo konečně za c), což bývá vždycky správně, dojde na nějaké to krvavé násilí.
Vyprávění v první osobě má teoreticky tu výhodu, že se čtenář o svého hrdinu nemusí až tak bát, když příběh vlastně plyne jeho ústy. Ale ani to nemusí být záruka jeho přežití. Co když si Lars ležící kdesi v posledním tažení vylívá příslovečné srdíčko, než mu to jeho vlastní definitivně dotluče. To ale po třiceti stránkách nemůžete vědět. Další výhodou téhle literární formy bývá pro vypravěče možnost proložit aktuální dění poznámkami o věcech a událostech příštích, které mohou nakopnout čtenářovu pozornost a očekávání. A tohle autor umí naprosto dokonale.
Ale někdy prostě potřebujete dát někomu do huby, stejně jako do ní potřebujete dostat.
Od prvních stránek je opět jasné, že Lars není jen tupý bijec, jak by mohla napovídat ilustrace na titulce, ale jeho osobnost má rozhodně i intelektuální rovinu. Hned v první kapitole celkem věrohodně vyvrátí léta šířenou dezinformaci, proč je vlastně bonboniéra jako život, a poté ještě několikrát. I na dalších stránkách pak dokáže pozorný čtenář zachytit spoustu pozoruhodných myšlenek, někdy z až filozofickým podtextem: „Je smutný vidět sportovce chlastat, Larsi. Na druhou stranu je krásný vidět alkoholika sportovat.“ (str. 116) Četba téhle knihy tak rozhodně dokáže rozšířit obzory. Například jsem zjistil, co znamená slovo eponymní.
Pro toho, kdo četl předchozí díly, je informace o tom, že příběhy o Larsovi nejsou úplně klasické detektivky, jen nošením příslovečného dříví do lesa. Lars je sice soukromé očko a rozhodně pro své pátrání potřebuje i nějaké ty zažité detektivní postupy. S vlastní kůží však jde na trh víc, než je obvyklé a zdraví prospěšné, a ve chvíli, kdy se dopídí potřebné informace a mohl by v klidu skončit, pokračuje dál. A i když je jeho morální kodex leckdy náchylný k jistým výkyvům, vede ho i v tomto případě neomylně k cestě za spravedlností, které rozhodně hodlá dosáhnout po svém.
Jak Lars tak rád říká – život je jako bonboniéra. V každým novým kousku …
… asi nenajdete kus mletého masa, ale tenhle příběh je namletý naprosto dokonale. Je okořeněný notnou dávkou nadsázky, různobarevného i nekorektního humoru, hromadou akce, životní moudrosti, hudební historie a spoustou, opravdu spoustou alkoholu. Larsovi rozhodně závidím jeho játra, kromě jiného.
Osud nebo možná náhoda jdou občas Larsovi trochu víc na ruku, ale všechno do sebe dokonale zapadá. Příběh sviští skvěle kupředu a čtenář se královsky baví. Na samotném konci sice nezůstane jedno oko suché, ale co se dá dělat. Někdo je prostě pechfógl.
Před odevzdáním recenze jsem jí ještě probral s naším společným kámošem Jackem D. a prý na ní nic měnit nemám.
Hodnocení: 80%
Jack D: 90%
Autor: Daniel Gris
Vydavatel: Mystery Press
Datum vydání: 12. 09. 2022
ISBN: 978-80-7588-372-8
Počet stran: 288
Vazba: vázaná s přebalem
Série: Lars
Díl v sérii: 5
Přidejte odpověď