Kristýna Sněgoňová
Epocha 2022
Posádka vzdorující Kraksny je takřka opět pohromadě. Záchrannou výpravu na Stromotvrz však nepřežil dědek Vodička, a tak atmosféra není zrovna nejveselejší. Jediné, co po něm zůstalo je zmuchlaný papírek se seznamem přání. A takřka všechny jsou spojené se Zemí. Další cíl vesmírné lodi kapitána Moravce a jeho posádky je tak jasný. Jak odvysílal Giuseppe na posledním řádku předcházející knihy: „Právě se vracíme na Zemi …“ Dědkova přání však nejsou pro tuto cestu jediným důvodem. Někde na Zemi je ukrytá mrtvá schránka a v ní koordináty pro setkání s dalšími členy odboje.
Návrat na Zemi je pro autorku pochopitelnou příležitostí vyřádit se se spoustou narážek na naši současnost. Julius Meinl, Haló noviny a likérka Drak jsou prvními, které jsem zaregistroval, ale rozhodně ne jedinými. Svůj díl dostanou i České dráhy. Od začátku je tak příběh prokládán spoustou odlehčujících momentů, které se střídají s těmi vážnými, které Moravec prožívá v obsazené domovině. Stejně tak se odehraje spousta akčních scén, ve kterých není nouze o divoké přestřelky nebo ještě divočejší eskapády.
Svižný příběh upaluje vpřed rychlostí Kulšešské střely, s přímočarostí železničních kolejí, aniž by si na chvíli dovolil závan nudy. Občas přinese nečekaný zvrat, několik opravdu napínavých okamžiků, třeskutou akci, spousty nadhledu a v několika případech i pořádnou porci smíchu – díky za Gerasima.
Sympatickým vývojem prochází postava Amandy, kterou Vodička jaksi mimoděk připravil jako svoji nástupkyni pro pilotní křeslo Kraksny. A i když má Španělka přístup k archivu rutašských vědomostí, stále zůstává tou polodivokou bytůstkou, která dokáže ve spoustě okamžiků zaskočit kohokoli svojí přímočarostí.
Nejspíš to bylo pozemskými, vlastně slezskými a českými, reáliemi, ale tenhle příběh mě z celé Legie zatím bavil úplně nejvíc. Opravdu to byla neuvěřitelná jízda a celou knihu jsem přečetl takřka najednou. Jen jedno bych autorce vytkl. Pokaždé, když se Moravcovi a jeho partě něco podaří, přijde v další chvíli ihned průser a něco se po… kazí. Nemohli by jim v příští knize alespoň jednou vyjít dvě věci za sebou? Nejspíš asi ne.
Od invaze enlilského Společenství na planetu Zemi uplynuly dlouhé měsíce. Z uprchlíků se stali válečníci, z neznámých mimozemšťanů spojenci a z nákladní kraksny válečná loď. Vše, čím si posádka Vzdorující prošla, ale bledne před návratem na rodnou planetu. Jak ji pozměnila mimozemská okupace? Najdou na ní alespoň zbytky toho, čím lidská společnost bývala? Podaří se Moravcovi s Gerasimem získat spojení na povstalce zapojené do operace Valkýra? A splnit všechna poslední přání toho, kvůli komu se domů vrátili dřív, než by je samotné napadlo? (anoatce)
Hodnocení: 70%
Vydáno: 2022, Epocha (ČR)
Počet stran: 304
Jazyk vydání: český
Edice: Fantastická Epocha
Ilustrace/foto: Lenka Tarwari Jandová
Autor obálky: Jiří Arbe Miňovský
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-278-0101-5
70% ?! To je snad legrace?
VAROVÁNÍ: TOHLE BUDE NA DLOUHO
To si děláš kozy.
Procedím skrz zuby už na třetí stránce, kde Moravec tvrdí, že se ještě nestačil vzpamatovat nad ztrátou Bohdana, a už tu má další. Jak nestačil?! Kolik času uběhlo od jedničky? Moře! A za tu dobu si na něj skoro nevzpomněl, alespoň ne niterně, ale jen v nějakých vyplňovacích nicneříkajících ledabylých frázích — cca jedna věta za knihu a možná ani to ne. Nehledě na to, že já tady v komentáři dvě tři knihy zpátky žehrám nad tím, že si Moravec ani jednou na Bohdana od jedničky na to že to byl jeho BFF ani pořádně kurwa nevzpomněl… Uf …
A to mluvíme jen o str. číslo 3!
A mě už napadly výtky na těch PRVNÍCH DVOU (ale tohle muselo ven), kde Moravec tane nad tím jak Amanda převzala po Vodičkovi pilota i přesto, že jí tam na to expí už asi 5 knih v řadě a Moravec o tom moc dobře celou tu dobu ví, a dokonce ji sám už zažil elektrotechnicky zdatnou ve Šprtech a Frajerech (tu psala paradoxně sama Sněgy), kdy prchala ventilací před Lloydem než mu ukousla koule. Asi se Sněgoňová vrací do série po 1 roce odmlčení se stejně jako já, kdy jsem z ní nepřečetl ani ň.
Ta úvodní rekapitulace je blábol a zbabraný a úplně na pí-
Začínám si říkat, jestli jsou tyhle knihy hodný toho, abych k nim psal rozbory, protože to co uvidíte teď to už je …
…ale pojďme dál.
V obchodě na Zemi tane hl. Hrdina nad tím, že vidí dítě, a že se pořád rodí děti – hm – to je sakra divný, když už jednu holčičku viděli předtím před krámem s rohlíky a ne až uvnitř.
Ty 2 bleskový deux ex machiny na hřbitově zasáhly do děje s takovou rychlostí, hloupostí a neprecizností tak, jakoby veškerá práce na téhle sérii schytala 2x po sobě hluboký anální blitzkrieg. Tím mluvím o zjevení Lloyda a následném duelu. Ta následná bezohledná telenovelová svatba jako z Disneychannelu uprostřed nepřátelského teritoria, před kterou si stihnou střihnout 2 kapitáni ještě několikaminutovou klidnou procházku parkem, ta nutí i ty nejlevnější sci-fi braky se otočit zády a skočit z útesu. Co to jako je?! To je ta nejohavnější literární věc pravděpodobně vygenerovaná nějakým odpadním AI na Randomizer.com a ne lidským mozkem!
Taky pokládám za možné, že autorka původně dopsala knihu bez svatby, a pak se zjistilo, že potřebuje někam dopsat pár stran a schytala to tahle kapitola jako výplň, tzv. filler. Prostě svatba, deLloydizace a separace AKA odlet Giussepeho kills the series…
Zpátky k Lloydovi: Lloyd je hlavní záporák, kterej má bejt zatraceně vychytralej, a tak hloupě se nemůže nechat přechcat. Já čekám, že buď byl tenhle Lloyd klon a nebo se příště zjeví jako Frankensteinova příšera nebo oživlá mrtvola nebo tak něco. (Což by bylo paradoxně dobře, protože záporáka tahle série potřebuje a nemůžete ho takhle z děje jednoduše během tří řádků vykastrovat!!!).
Klon by byl dobrej, …nějaká nová enlilská technologie, když už jsou ty Nože tak zatraceně tupý : D…
Pak Volavka odletí…
…čímž se vyčistí vzduch. NE. Což vyzvedává další otázky. Nezavázal se Giussepe Vodičkovi chránit Amandu? Nedal mu slib v Pánovi hor nebo jak se jmenovala předchozí kniha? Vždyť ten slib samotný byl i zopakován znovu v téhle knize! A ještě před chvílí na Kraksně se s ní po smrti Vodičky stýkal víc než s kýmkoliv jiným na lodi.
Podle mě to bylo nějak takhle – a promiňte mi mou fantazii – Kotleta říká: „Prosimtě Týno potřebujeme to nějak pročistit, postav je tam už nějak přehršel. Někoho se zbav, třebas Giussepeho, ať to trochu zřídne. Já až to dostanu zpátky si s tím aspoň nebudu muset lámat hlavu.“ Instrukce byly jasně dané.
Tohle vše dokazuje, že tahle série je Sněgoňový vedlejšák.
Ještě, že už jsem ve třetině knihy. Kdy už bude konec? Od začátku svatby přeskakuju odstavce, a čtu jen to hlavní, abych to už měl za sebou.
To ještě nejsme ani u toho, jak krvelačná Aga jí smažák.
Character development? Moravec je stránku co stránku zženštilejší a zženštilejší. To si beru osobně. To je dost trpký. Bohdan se obrací v hrobě.
Pak Amanda posílá maskovaný modul na Kraksnu, protože se posádka bojí, aby o něj při odpolední procházce někdo „nezavadil“ – hm – tak proč ho nepotopili třeba do rybníku pod hladinu?
Intimní vzkaz Vodičky Marušce vyřizujou mluvou jejím kolegyním v práci? Ehm – Nebylo by normálnější předat po sekretářce vzkaz/dopis určený jen do rukou Marušky? A že všechny zaměstnance se šéfem účtárny po prozrazení se pak nesvázali a nezamkli, zase úplně logicky, aby měli víc času na útěk? To mi na tak zkušené agenty prostě nesedí. TO AUTORKA FAKT NEPŘEMÝŠLÍ! Fuuuuuuuuu…
Tohle není zbabraný, to je pos*aný!
Navíc, nebyl smysl v záchraně lidstva? A teď vidíme výletníky a Zem s lidmi žijícími si v cukrárnách jakoby nic? Čtenář se záhy o lidstvo přestává bát a celý koncept Legie leží v troskách…Čteme spíš – sorry za oxymóron – dětinskou pohádku o výletu s plněním položek seznamu jako ve Jmenuji se Earl.
Nyní budu citovat: „Dobře, dobře,“ zarazila mě Aga.„pokud je to váš narodní pokrm, měla bych ochutnat… z úcty, kterou k vašemu druhu chovám, přestože jsem poznala tebe a Gerasima.“
Aga – krvelačná bestie – něco mezi varanem a tyranosaurem, jež celou sérii nazývá lidi masem, tu najednou vidíme jako sofistikovaného všežravce. To nepočítám, že chana není někdo, kdo by v živote vyslovil slovo „ochutnat,“ proboha vbuďte mě! Chany neochutnávají, chany přece žerou!“
+ Cituji ji dále: „Všechno to co pro Vodičku děláme je milé.“ Aga uchopí příbor, polkne sousto smažáku, atd=CHOVÁ SE JAKO ČLOVĚK!
Kniha by se dala shrnout asi takhle – „Jdeme zachránit Zemi!…Aha, tady existují cukrárny, děti a penzisté stěžující si u piva na snížený důchody. Vše v pořádku četo, letíme zpět, výlet skončil, nemáme co zachraňovat!“
Návrat na Zemi měl jednoznačně psát ten kdo na Zemi začínal a vykreslil ji, tedy Kotleta.
Díky za rozbor. Mohl bych ho dát jako článek? Jako komentář by možná zapadnul.