V jednou z komentářů, které jsem četl na MFantasy bylo napsáno něco v tomto smyslu:  „Škoda, že nelze na tomto webu použít červená tužka na opravy. To by se pak červenali i  někteří redaktoři.“ A protože s tímto názorem nelze než souhlasit a jako nejlepší bude uvést názorný příklad.

Od roku 2006, kdy byl tento článek původně vydán, už uběhlo mnoho času a autor povídky se od té doby posunul kvalitativně na úplně jinou úroveň. Přesto jí na web opět zařazuji. Jednak trochu ze sentimentu (fakt to dalo práci) a jednak proto, aby bylo vidět, že začátky jsou takřka vždy těžké, ale pokud na sobě chce autor pracovat, výsledky se zcela jistě dostaví. 🙂

Vybral jsem si povídku Strážce od autora Martinuse. Nedělám to z osobních důvodů a ani nechci nikoho urazit nebo poškodit. Následující článek berte prostě jako ukázku korektury, kterou projde každá věc jakéhokoli autora ( i toho sebeslavnějšího ) než jde do tisku. Pokud jsem někde udělal chybu nebo se dopustil nepřesnosti ( a já jako člověk omylný připouštím, že je to možné ) tak mne upozorněte v komentářích.

Strážce

Vydáno dne 08. 08. 2006

Moje další povídka, tentokrát s jinými hrdiny, trochu víc temná a
trochu delší, neb Krinos o několik let později. Přeji příjemnou zábavu
u čtení, jakou sem měl já u jejího psaní. Sem zvědaví na vaše připomínky a komentáře, tak doufám, že jich bude co nejvíc.

// jak by asi vypadal zápor – nesem? Ví autor, co tím chci říci?

// taková hrubka na úvodní stránce Mfantasy není příliš dobrou upoutávkou pro její návštěvníky

   Před ubytovnou zastavil černý kočár tažený čtyřmi vraníky.
Vozka na kozlíku, skočil na zaprášenou cestu, sundal si klobouk s
širokou krempou . Setřel si pot z čela a otevřel dveře kočáru. Ven
vystoupil muž. Mohlo mu být něco kolem padesáti, na tváři měl první
vrásky, onen nepříjemný příznak stáří. Měl uhlově černé rozcuchané
vlasy a hluboké modré oči. Na sobě měl černé kalhoty, bílou košili,
černé naleštěné boty a dlouhý hnědý cestovní plášť.

Na ulici bylo v té době rušno. Lidé připomínali chodící mravence.
Někteří spěchali, jiní nikoliv. Muž se rozhlížel. Spatřil hrající si
děti, pobíhající psi, dokonce i prostitutku v modrých šatech s
červenými střevíci na nohou. Chvíli se na ni díval, i ona jeho pohled opětovala. Pokud nezhebnu, tak tě navštívím, uvažoval. // i ona ( a kdo ještě? )

,, Počkej tady, Leonarde, “ řekl.

,, Ano, Cedriku… “

Cedrik otevřel dveře a vstoupil do ubytovny.

Podlaha měla vzor šachovnice a na zeleno natřené stěny. Ubytovna
měla přesně třicet bytů, jejími nájemníky byli převážně lidé s chudých vrstev. Před začátkem schodiště stál tlustý, skoro bezvlasý chlap v šedém plášti. Byl asi stejně starý jako Cedrik. Muž se klepal jako osika a právě upijel ze stříbrné placatky, která byla celá umatlaná od prstů. Ten muž upijel víno, Cedrik ten alkohol cítil na dálku. Muž byl trochu mimo a nevěnoval pozornost svému okolí. // ubytovna
je od slova ubytovat, nemá byty. Je to sice trochu paradox, ale čeština
už prostě taková někdy je. Z dalšího textu je patrné, že se jedná spíš
o nájemní dům. Ale to neberu jako nějakou chybu, jen upřesnění

,, Už zase chlastáš, Olivere? Chlast přece nesvědčí tvýmu zdraví… a tvejm vzácnejm schopnostem, “ řekl Cedrik.

Oliver sebou trhl, zakuckal se a pohlédl na Cedrika. // chybí „se“

,, Cedriku, vylekal si mě. “

,, Já tě nevylekal. To byla tvá neopatrnost, “ řekl Cedrik, natáhl pravou dlaň a řekl: ,, Sakterzus. “

Placatka s vínem vylétla Oliverovi z ruky. Teď ji držel v ruce Cedrik.

,, To je moje, “ podotkl Oliver.

,, Teď je to ale moje. No tak, Olivere, ty to k životu přece nepotřebuješ, “ řekl a schoval placatku do kapsy pláště.

Chvíli mlčeli.

,, Kvůli čemu si mě volal, “ zeptal se Cedrik.

,, Myslím, že tu jednoho máme. Nepodařilo se mi ho vyhnat, tak sem radši zavolal tebe… “

,, Kolikrát jsem ti říkal, že se mi nemáš srát do řemesla?
Nezapomínej, že udržovat rovnováhu a střežit Bránu je práce Strážců. Ty
dělej co umíš a já taky budu dělat co umím, jasný? “

,, Jo. Je v bytě číslo šestnáct. Malá holka. “

Cedrik byl na odchodu.

,, Cedriku, snaž se, ať se tý holce nic nestane. “

Cedrik přikývl.

Byt číslo šestnáct byl malý. Kuchyň spojena s ložnicí a dětský
pokoj. A právě do dětského pokoje vedla Cedrikova cesta. Pokoj byl
skromě zařízen. bylo tu pár hraček, okno které bylo zataženo záclonami,
zdi nabarvené na žluto a postel. Na tý
ležela malá holka, byla spoutaná provazy. Cedrik ale nešel k posteli,
šel k oknu a roztáhl záclony. Oknem prostoupily sluneční paprsky a
dopadly na tělo té dívky. Dívka se začala třást. Cedrik přistoupil k
posteli. Dívce bylo sotva šest let, měla hnědé vlasy. na sobě měla
noční košili. A měla černé prázdné oči. Cedrik ho v ní cítil…. Byl
v ní démon, to bylo jasné. Ten parchant se chtěl dostat z Pekla na
Krinos a ta holka mu měla posloužit jako dopravní prostředek, který by
ho přepravoval po Krinosu, jenomže se chlapec drobátko přepočítal, když
narazil na mě, zmetek rohatej. // slovo „tý“ lze tolerovat v přímé řeči, ne v popisné části

Cedrik vlezl na postel, stoupl si nad dítě-démona. Ten Cedrika okamžitě poznal.

,, Jmenuju se Fénix. Cedrik Fénix. Ty hajzle. “ // Bond, James Bond ??

,, Naga vaga he, “ řekl démon řečí Pekla. // ble ble bla, no to snad ne!, řekl řečí nezní zrovna nejlépe

Cedrik mu rozumněl každé slovo. Tahle fráze znamenala něco ve smyslu, polib si prdel.

,, Jasně, “ řekl Cedrik, „Vypadni a nic se ti nestane.“ // chybí uvozovky dole

,, Varumbassss, “ řekl démon.

Dodle znamenalo: Chcípni. // Dodle, asi znamená Tohle

,, Porušil si pravidla. Tak vypadni, než tě nakopu do tý tvý zasraný prdele, hajzle. “

Neposlechl a to byla chyba.

Cedrik přitiskl démonovi svůj palec do prostřed čela. Zatlačil co nejvíc.

,, Apage Satanas! Riktusius piktamus se piktions ona deminions, “
začal Cedrik odříkávat prastarou formuli, která sloužila k vyhánění
démonů z těl. // vkombinovat reálnou latinu do fantasy povídky, kde nemá žádnou další funkci není příliš přínosné

Z prstu začalo vystupovat teplo, čelo bylo v jednom ohni a démon se
třásl. Cedrik odříkával formuli dál, musel ji říct celkem pětkrát za
sebou.

Lidé kteří stáli na chodbě a dívali se, křičeli a modlili se ke všem
známým bohům. A pak když dívčina matka vykřikla pro utrpení svého
jediného dítěte, dítě se přestalo třást. Cedrik přestal odříkávat
formuli a sundal palec z čela dítěte. // kde se tam ti lidé vzaly, až do teď o nich nebyla žádná zmínka

Něco však bylo v nepořádku…

Oči opět nezískali svou lidskou podobu a žíly, které byli vidět na
čele a krku, nezmizely. Cedrik se podíval na krk. Něco se pod kůží
hýbalo. To něco získalo tvar hlavy a chystalo se to projít skrz kůži.

,, Do hajzlu, co to je? “ zeptal se Cedrik, který se s něčím takovým ještě nikdy v životě nesetkal. // chybí „se“

Démoní hlava málem prorazila skz, Cedrik naneštěstí démoní// 2x, – démoní, proč „naneštěstí“ hlavu skolil pěstí. Do hajzlu, ten démon tu ještě pořád je, pomyslel si Cedrik.

Cedrik se otočil ke dveřím, mezi přihlížejícími spatřil Olivera.

,, Potřebuju alkohol, nejlíp vodku. Aspoň litr a ať je hodně ledová. “

Oliver na něj zíral.

,, Na co čumíš? Ten chlast, v jeho shánění a chlastání si přece Mistr s velkym M! “

A Oliver běžel sehnat vodku. //věta jako z pohádky pro děti ( A slepička běžela khoutkovi pro vodu )

Asi po pěti minutách se Oliver vrátil. V ruce držel zelenou skleněnou lahev s korkovým špuntem.

,, Pohni zadkem! “

,, Co s tim chlastem chceš dělat? Snad nechceš ožrat tu holku? “

,, Právě že jo! Démoni a všichni zmetci z Pekla nesnáší alkohol a
obzvlášť vodku, která hasí jejich oheň. A proto tenhle hajzl vyleze sám
od sebe, aniž bych mu musel dělat stěhováka. Jakmile nám nájemník
vyleze, tak pro něj mám připravený další překvapení. A teď ji to nalej
do pusy, “ řekl a otevřel holce pusu. Oliver přiběhl, otevřel flašku a
nalil dívce obsah do krku. Dívka se znovu začala třást.

,, Jakmile démon vyjde ven, zavřete všichni oči a neotvírejte je, ať se děje cokoliv, “ přikázal Cedrik.

Všichni si zavřeli oči už teď. A pak to přišlo. // při použití „si“ to vypadá jakoby na to potřebovali nějaký nástroj – lepší je to slůvko vypustit

Démon vyšel ven. A vyšel očima. Před Cedrikem teď stálo něco, co
připomínalo člověka jenom málo. Démon měl černou barvu a prázdné oční
důlky, bulvy chyběly. Obličej měl démon strupatý a plný jizev. Měl
výrazná ústa, která se chystal otevřít.

Ale Cedrik byl rychlejší. Pravou rukou se dotkl amuletu, co měl
pověšený na krku. Vlčí hlava se rozzářila, Cedrikova ruka pohltila to
světlo a následně jej vyslala proti démonovi.

,, Pozdravuj šéfa, “ řekl Cedrik a ukázal na démona fakáče. // tak
to snad ne, že by inspirace Constantinem? Asi  ano.  Je  věcí  každého
autora nakolik  se  nechá  inspirovat  nebo ovlivnit  cizím  dílem.
Ale  zjednodušené  kopírování  není   přínosné  pro  nikoho

Světlo zasáhla démona do hrudě, následoval výbuch. Na podlaze se objevil kouř, ten trval pár minut. Potom zmizel a démon s ním.

,, Na todle už začínám bejt starej, “ řekl o několik minut později Cedrik Oliverovi.

,, Starej? Ale prosím tě, Cedriku, vždyť si v nejlepších letech, “ namítl Oliver.

,, Baže sem starej. Zubatá už mi pěkně šlape na paty. Třeba dneska,
ten hajzl mě málem dostal, kdybych včas nevyslovil zaklínadlo… “

,, No tak, Cedriku, když už si se jednou vrátil z Podsvětí, přežil si vlastní smrt… “

,, Jenomže to zařídil Chronos, to on překecal Háda. Nebylo v tom nic jinýho než přímluva. “

,, Na něco si zapoměl. Perssefona přece Hádovi řekla, že jestli tě nepustí, tak už se sním nikdy nevispí, “ dodal Oliver. // co to s ním už neudělá? Hrubka jako prase!

Cedrik se při vzpomínce na Perssefonu usmál.

,, Potřebuješ jenom chuť do života, to je všechno. Zajdi si třeba do
nevěstince nebo do restaurace na dobrou večeři, “ navrhl Oliver.

,, Asi máš pravdu. Poslední dobou mám dost podivné sny a taky mám takové divné tušení, že se něco chystá. “

,, Taky si zajdi za Pietrem. Je přece bratr tvýho zesnulýho dědy. Ste jedné krve a určitě tě rád vyslechne, “ navrhl Oliver.

,, Ano, asi za ním zajdu. Víš, to ale není to co potřebuju. “

,, A co potřebuješ? “

,, Učedníka. “

Oliver se zasmál.

,, Teď si mě fakt rozesmál, “ řekl Oliver.

,, Ne, to není legrace, já doopravdy potřebuju učedníka, kterýmu bych všechno předal. “

,, To by si vážně všechno co umíš a co máš, předal nějakýmu
ušmudlanýmu klukovi z ulice, kterej ani neumí číst a nemá ani na suchej
chleba? “

,, Jo, “ odpověděl Cedrik bez přemýšlení.

,, Já tě nechápu. Hele, proč se neoženíš a to mu dítěti, který ti ta žena porodí, všechno neodkážeš? “

,, Když zavraždili Dianu, mou první ženu, tak sem přísahal, že už se nikdy neožením. Tu přísahu jsem porušil a vzal jsem si Karinu, tu mi taky zabili před očima. A do třetice jsem se oženil s Nimue a tu taky zabili. Už chápeš, proč se nechci ženit? Každou ženu, kterou sem v
životě miloval nakonec zabili, “ řekl a podíval se na kulaté kapesní hodinky, vyrobené ze zlata. Bylo půl třetí. ,, No, musím jít. Mám ještě nějakou práci. Rád sem tě zase viděl, Olivere. A ještě něco, pokus se zjistit, co se to děje. Použij své, ehm, zvláštní schopnosti. Já budu taky pátrat. “

Leonard seděl na kozlíku a čekal. Když spatřil Cedrika, slezl dolů, aby svému příteli otevřel dveře. Cedrik však nenastoupil. Něco uslyšel. Měl mnohem lepší a vyvinutější smysli, které byli velmi, velmi citlivé. Otočil se směrem, kde slyšel rychlé kroky. Spatřil mladého kluka, za kterým běží dva muži v černém. Zaběhli do uličky. Cedrik pohlédl na Leona. // spíš odkud než kde

,, Počkej tady, “ řekl a rozběhl se za nimi.

Ulice byla prázdná, po zemi byli poházené odpadky a běhali po ní krysy. Chlapec se krčil u zdi, muži ho obklíčili a byl jednoznačně v pasti.

,, Nechte mě, “ žadonil chlapec.

Muži ho však nenechali.

,, Puste ho! “ rozkázal
Cedrik, který k nim přicházel. Plášť za ním vlál, vlasy na hlavě mu
stály a amulet na krku se pohupoval ze strany na stranu. // Puste, tolerance v přímé řeči, jinak Pusťte

Muži se k němu otočili. V bledých obličejích měli tupý výraz, na první pohled vypadali jako něčí poskoci, jako něčí loutky.

,, To je ten Strážce, “ řekl ten větší, který se jmenoval Ciki.

,, To je ten parchant, co vraždí naše bratry a sestry, “ dodal ten menší, který se jmenoval Aiky.

,, Hoši, hoši… Porušili jste pravidla, vstup na Krinos a lov lidí,
to by se určitě vašemu šéfovi nelíbilo, to vůbec ne, “ řekl Cedrik s
úsměvem na tváři.

,, Zabij ho, Ciki, “ rozkázal Aiki. // pokud je to náběh na parodii, tak je to v pořádku, jinak to zesměšňuje samo sebe

Ciki pohlédl na Cedrika, zrovna dvakrát se mu do toho zabijení nechtělo. // zabíjení

,, Varuju tě, Ciki, jakmile zaútočíš, tak tě zabiju, “ řekl Cedrik.

,, Dělej, Ciki! Nebo chceš zradit našeho pána? “

Cedrik se podivil. Proč by je Ďábelius posílal pro obyčejnýho kluka?

Ale Ciki zaútočil. Rozběhl se a otevřel pusu, Cedrik spatřil osté
bílé špičáky. Upíři, došlo mu okamžitě. Takže to bude potřebovat…

Cedrik nechal Cikiho v jistotě, že se mu útok povede. A když byl Ciki co nejblíž Cedrikovi, Cedrik
vytáhl nůž s dlouhou stříbrnou čepelí, jejíž ostří nedávno brousil a
vrazil ho upírovi do hrudi až po záštitu. Ciki se proměnil v popel a
vrátil se zpět domů. Aiki pohlédl na Cedrika, usmál se a potom skočil chlapci po krku. Špičáky se chlapci zakousl do krku a tím mu stříkl do tepen upíří vir. Cedrik pohl dlaní, upír se vznesl dvacet metrů nad Cedrika. Potom dopadl na zem a zlomil si vaz. Cedrik
utíl k chlapci a pohlédl na něj. Měl uhlově černé rozcuchané vlasy a
hluboké modré oči. Ten kluk byl přesná zmenšená kopie jeho samotného. // příliš mnoho Cedriků, proč nepoužít opis nebo funkci postavy

,, Jak se jmenuješ chlapče, “ zeptal se Cedrik.

,, Tom, “ řekl a omdlel.,, Leone, máme problém, okamžitě sem přijeť,, Už jedu, Cedriku

Za pět minut přijel Leonard celý uřícený.

,, Cedriku, co se stalo? “

,, On ho pokousal, “ řekl a ukázal na Aikiho.

,, Do prdele, Cedriku, co budeme dělat? “

Cedrik pohlédl na Leonarda.

,, Máš sérum? “

,, Ne, lahvičku jsem nechal doma. “

,, A svoje vlkodlačí sérum máš? “ zeptal se Cedrik.

,, Jo, u sebe. “

,, Dejmu ho. “ // Dej mu – jsou dvě slova

,, Zbláznil ses? Když ho tím můžeš zabít! “ //Vždyť ( zní lépe ), ale to přímá řeč, tak budiž

,, Udělej, co říkám!!!! “

,, Cedriku… “

,, Dělej! “

Chlapec se začal třást, když mu ho Leonard nalíval do krku. Lahvička byla už skoro prázdná.

,, Nalej mu ho všechno, “ řekl Cedrik. // na šesti řádkách 3x „ho“

Posledních pár kapek zmizelo v chlapcově krku.

,, A teď rychle k Pietrovi, “ řekl Cedrik.

Pietrův dům se nacházel pár kilometrů za městem a byl to doslova
závod s časem, Leonard málem uštval koně. Chlapec dostal horečku.
Cedrik se chlapce snažil uklidnit kouzly. Pořád se na něj díval. Jako kdyby viděl svůj odraz v zrdcadle.

Kočár zastavil.

Byli totiž na místě.

Leonard otevřel dveře, vzal chlapce do náruče. Potom vyskočil
Cedrik, který běžel zaklepat. Uslyšeli kroky, dveře se otevřely. Na
prahu stál muž s šedým bílým plnovousem a s šedými dlouhými vlasy. Na
sobě měl fialový hábit a purpurový plášť. Cedrik by si ho na ulici
kdykoliv spletl se svým dědou.

,, Cedriku… “

,, Pietre, potřebuju pomoct a nevěděl sem na koho jiného se mám obrátit…. “

,, To je v pořádku, pojďte dovnitř, “ řekl a zamkl za nimi dveře. // než je zamkne, měl by je nejdřív zavřít

Stáli v podzemní laboratoři, Tom ležel na stole připoután řetězy. // chybí čárka nebo tečka

,, To si se nic nenaučil, do prdele? Dát upírovi vlkodlačí lektvar a
ty ho v tom ještě podporuješ, Leonarde. Já myslel, že jste byli
nejlepšími absolvety v chrámu, ale teď vidím, že se spletli, “ seřval
je Pietr.

,, To nebyla Leonardova vina, já sem mu řekl, aby tomu klukovi dal ten lektvar, “ řekl Cedrik.

Pier se na Cedrika podíval a jednu mu vrazil. Cedrik nic neříkal, věděl že ji slízl právem.

,, Máš štěstí, že tu není Aremon, protože ten by určitě udělal něco horšího, než teďkom já. „ // na konec slova patří „n“

,, Vím o co ti de, Piere. Sere tě, že nejsi tak dobrej čaroděj jako
tvůj bratr. Hraješ si na velkýho mága, ale víš, že jím nejsi. A já
pochybuju o tom, že ani já ani ty se vyrovnáme. Prostě Aremon byl jenom
jeden a už nikdy nebude jinej. Tak to je a tak to bude, “ řekl Cedrik. // logická nesrovnalost. O něco výš Cedrik mlčí protože „věděl že ji slízl právem“ a najednou se rozčiluje a vyčítá

,, Pánové, teď není čas na hádky, “ připomenul jim Leon.

,, Pomoz mu prosím, “ řekl Cedrik Pietrovi.

,, Proč ti záleží na tom klukovi, “ zeptal se Pietr.

,, On je můj syn. “

,, Cože, “ podivili se Pietr a Leonard zároveň.

,, Vypadá úplně stejně jako já, “ řekl Cerik.

,, Je jen jeden způsob jak to zjistit, “ řekl Pietr a roztrhl Tomovi pravý růkáv.

A tam, na jeho předloktí byl vypálen fénix. // chybí čárka

,, S tímhle znamením se rodí každý Fénix, “ řekl Cedrik a vyhrnul si
pravý rukáv. Na předloktí měl vypáleného toho samého fénixe jako Tom. // nepřesnost – Pokud se s tím znamením rodí, tak není vypálené

Pietr se podíval na Cedrika a Leonarda a řekl jim:

,, Běžte do mojí pracovny a mě tu nechte v klidu pracovat. “

Leonard a Cedrik seděli v Pietrově pracovně. Leonard pil víno, Cedrik jen mlčky seděl.

,, Nikdy by mě nenapadlo, že se dožiju toho, že budeš mít syna, “ řekl Leonard.

,, Já bych si to taky nepomyslel, “ řekl Cedrik.

,, Ale já myslel, žes neměl syna… “ řekl Leonard pochybně. // pochybovačně – pochybně by znamenalo, že to řekl nějak divně

,, Nimue a mě se jeden narodil, ale porodní bába řekla, že se narodilo už mrtvé. Tak jsme ho pohřbili. // narodil se jeden, ale mrtvé bylo to – použití více tvarů  pro  jednu postavu

„Ta žena Toma zdřejmě prodala, “ řekl Cedrik.

,, No, Tom nám k tomu určitě něco poví, “ řekl Leonard.

,, Nechci na něj jít moc rychle. Zdřejmě mu asi hned neřeknu, že je můj syn, “ řekl Cedrik.

,, Dělej jak myslíš, konec konců, ty jsi jeho otec a on je tvůj syn.
Nezapomeň, že za něj budeš mít zodpovědnost, už teď nebudeš moct tolik
riskovat, že tě při práci sejme nějakej démon, kterej bude nasranej na
svoji starou, tak si tvůj vztek vylije na tobě, “ řekl Leonard.

,, Hele, nepoučuj mě. Já to všechno beru na vědomí, “ řekl naštvaně Cedrik.

,, Promiň, já… “ nedořekl Leonard, protože v té chvíli ho Cedrik zarazil.

Něco uslyšel.

,, Co je, “ zeptal se Leonard.

,, Něco je v laboratoři, “ řekl a pokynul mu,aby se zvedl ze židle a šel za ním dolů.

Uslyšeli výkřik a oba dva se rozběhli do laboratoře.

Cedrik vykopl dveře a ty vylétly z pantů. Cedrik vešel dovnitř, meč v ruce.

Leonard vešel za ním, v ruce taktéž meč.

Pietr se válel mrtvý na podlaze v kaluži vlastní krve, jeho hlava ležela dva metry od jeho // mrtvý se neválí ale leží, protože jeho děj je již ukončen ( činný versus trpný rod?)

pravice. Nad Tomem stál muž v černém plášti s širokou kápí na hlavě, zvedal Toma

do náručí. Leonard po něm skočil, černooděnec se otočil, natáhl před sebe dlaň, a blesky,
které mu vyjely s konečků prstů, srazil Leonarda k zemi. Leonad dostal
takový zásah bleskem, že se mu kůže připálila do černa a srdce mu
přestalo tlouct. Byl mrtvý a černooděnec zmizel i s Tomem.

Sagherský archív byl
největší v celém Velekrálovství, za vstup dovnitř se platily dva zlaté.
Oliver je musel zaplatit, ale raději by si koupil alkohol. Byl to už
málem tři hodiny a pořád nic nenašel, seděl na u
stolu na židly v malé místnosti obklopen hromadami novin. Přejížděl
rukama po stránkách a v hlavě slyšel vše, co se tam psalo. Slyšel o
vraždách, znásilněních, krádežích a ovšech strašných činech, které se
kdy v tomhle městě kdy spáchaly. // zničehonic jsme úplně někde jinde, chtělo by to oddělit kapitolu – seděl „u“ nebo „n“a stole

,, Z muzea byl ukraden velice vzácný artefakt…., “ uslyšel v hlavě.

Otevřel noviny a dal se do čtení.

Včera vnoci mezi jedanáctou a dvanáctou hodinou, byl z Městského
muzea ukraden velice vzácný artefakt, který před půl rokem nalezli
archeologové při vykopávkách pod horou Sinajsus. Jedná se o dýků, // asi se jedná o dýku // z
první éry Krinosu, ve které byl prý zavražděn Jjasus, syn vládce bohů,
který byl smrtelník a měl božskou moc. Podle pověsti ho prý usmrtila
právě tato dýka. Policie po této dýce pátrá a prosí věřejnost výpomoc.

Oliver si prohlédl datum novin, byly přesně týden staré. Podíval se
na ilustrace té dýky. Něco mu to připomínalo, něco co už kdysi dávno
viděl v nějaké naučné knize, ale nemohl si vzpomenout. Potřeboval se
napít. Uklidil noviny na jejich místo a šel na panáka.

Začalo pomalu zapadat slunce. Cedrik otevřel dveře budovy, která stála na druhé straně města. Byla to opuštěná budova, na první pohled by nikdo něřekl, že se v ní někdo skrývá. Tahle budova byla jedna z nejstarších ve městě. Cedrik kráčel po kamenných schodech dolů do podzemí. Tápal ve tmě, byla zdetma jak
v pytli a nikde žádné světlo. Cítil, že je mu zima, ani jeho cestovní
plášť, který měl stále na sobě, ho nezahřál. Nikdy před tím když tudy
šel, mu nebyla zima. Věděl, že to, že se třese, není způsobeno chladem, ale je to tím, že má strach. Strach o Toma. Musel ho najít. Vrazil do dveří. // je tma jak v pytli a on hned ví, že vrazil do dveří

,, Do háje, “ řekl Cedrik, jak se kopl do palce pravé nohy.

Otevřel dveře a vešel.

Jako by se ocitl v jiném světě. Byla to obrovská nekonečně dlouhá
místnost, plná regálů knih. Místnost byla osvětlena svícnovými lustry,
které visely od stropu // lustry visí jenom ze stropu, zbytečný popis //.
Cedrik tou místností procházel, při tom si zapálil cigaretu. Pro někoho
kdo tu nikdy před tím nebyl, mohla ta místnost být nekonečně dlouhá,
ale ten kdo tady už někdy před tím byl, věděl, že je to jen optický
klam.

Konečně došel na její konec,
kde stál stůl, za kterým seděl na židli šedovlasý muž v modrém. Za ním
stálo několik skříní, které stály v řadě vedle sebe. Muž ucítil
cigaretu a zvedl hlavu. Na očích měl nasazené kulaté brýle.

,, Frede, “ řekl Cedrik.

,, Vím, že je Leon mrtvý. Cítil sem to, když umíral. Kdo ho zabil, “ zeptal se Fred. // jsem

,, Byl to démon, žádnej hybrid, ale opravdovej démon. “

,, To je pěkná kravina, žádnej opravdovej démon se nemůže dostat sem na Krinos. Jenom hybrid. “

,, Unesli malýho kluka, na co by ho mohli potřebovat? “

Záměrně neřekl, že je to jeho syn

,, Kluka? A měl nějaké magické schopnost? “

,, Asi stejné jaké mám já, proč, “ zeptal se Cedrik.

Fred vytáhl klíče z kapsy a odemkl zásuvku, otevřel ji a vytáhl velice starou kniku zabalenou do černé kůže.

Začal knihou listovat, až našel, co hledal. Strana tři sta, kapitola šestnáct. Jenom syn dokáže překonat otce.

,, To je Bible démonů, “ zeptal se Cedrik. // když se ptá, kde je otazník ?

,, Ne, originál. Jen její jediná kopie. Ta kterou přepsal Augustus, když ji ukradl Ďabeliusovi z Pekla, když tam byl. // opakování slov

Sám Augustus prej skončil pěkně blbě a dodnes se prej škvaří v Pekle. “ // opakování slov

,, Co se tam píše, “ zeptal se Cedrik.

Fred se sklonil ke knize a začal číst.

,, Tak co, “ zeptal se Cedrik a zapálil si pátou cigaretu.

,, To vypadá strašně . Tady se píše, o Ďábeliusově synovi, Mornenovi. “

,, On se sem ale nemůže dostat. Nemůže to dokázat, prostě to nejde. “

,, Píše se tam, že Mornen by nejdřív potřeboval nějakýho kouzelníka,

kterej by mu sloužil jako transport, ale nesmí to bejt jen tak nějakej kouzelník.

Musí bejt potomkem hodně starýho rodu, kterej je smíšenej i s obyčejnejma

lidma bez magickejch schoností. “

Cedrikovi se úplně rozbušilo srdce. Nimue totiž kouzla vůbec neovládala.

,, Je tu háček, “ řekl Fred.

,, Vždycky je v tom háček. “ // konečně dobrá hláška, sice klišé, ale dobrý

,, K tomu, aby se sem Mornen dostal, potřebuje pomoct dobra. “

,, Pomoc dobra. Počkej. Ďábelius je zlo, tak teda jeho bratr bude dobro. On potřebuje

ten nůž. Ten nůž, kterým byl zavražděn ten jeho syn, co nebyl bůh. A ten nůž ještě nikdo

nikdy nenašel. “ // opakování slov, třetí „ ten“ je 100% navíc

,, Máš pravdu. “

Cedrik se uklidnil.

Oliver nemohl vypustit z hlavy ten nůž. Kde o něm jen četl. Seděl v městském

baru a popijel koňak. Už třetí. Podíval se na dno prázdné sklínky, kterou právě vypil.

,, Dneska bude bouřka, to říkám já. Jako by se snad Ďábeliusův syn chtěl dostat na

Krinos, “ zavtipkoval barman.

Oliver, který byl do té doby ponořen do sebe, jako by se po vyřčení těch slov probudil.

,, Co jste to řekl, “ zeptal se barmana.

,, No že bude bouřka. “

,, Ne, to ne. To druhé, to o Ďábeliusově synovi. “

,, Ach tak. Copak vy jste nedával ve škole pozor. Existuje taková pověst, že prý jednou příjde

syn vy víte koho, za pomoci nějaký blbý kudly, nebo čeho. “

Tak proto ji ukradli, Mornen se chce dostat na Krinos. Takový ho démona, tady teď zrovna nepotřebujem, uvažoval.

,, Cedriku, slyšíš mě, “ zeptal se telepaticky Cedrika. // pokud ho oslovil jako Cedrika, pak je zbytečná ta část za přímou řečí

,, Ano. “

,, Oni mají ten nůž. Nedávno ho našli archeologové pod Sinajsusem. A potom byl ukraden z muzea. To oni ho . “ // návaznost

určitě ukradli. Pokud se sem Mornen. Takovýho démona by nám byl čert dlužnej // tak tohle je paskvil. Část věty úplně chybí, stejně jako diakritika

,, Mají i toho kouzelníka. Skrze něj se sem Mornen dostane. Jen nevím kdy. “

,, Bude to dnes v noci, určitě. Všechna znamení tomu nasvědčují. Bude to ve starým chrámu ve měste. Vstup “

je v Tržní… // návaznost

Oliver se začal dusit, jako by ho rdousila neviditelná ruka.

,, Olivere… “

Oliver neodpovídal.

,, Oliver je mrtvej, “ řekl Cedrik Fredovi.

,, Bohové, co se to děje? “

,, Mají ten nůž. Mornen příjde dnes v noci. Stane se to ve starým chrámu, kterej je v Tržní ulici. “

,, V tržní ulici je jeden chrám, ale ten je zasvěcenej Jjasusovi. “

,, Mornenův chrám bude určitě pod ním. Nezapomínej, že Mornen byl starší než Jjasus. Jjasusovi

uctívačí zdřejmě chrám zbořili a na jeho základech vystavěli chrám Jjasusovi. “

,, To je blbost. K takovýmu rituálu potřebujou alespoň kapli, nemůžou to vykonat v základech. “

,, Ale ty základy söu posvátný, pořád je na nich moc zla. “ // v nich

,, Ano, máš pravdu. Tady je vidět, že stárnu. “

,, Tak, co tu pro mě máš za zbraně , “ zeptal se Cedrik.

Cedrik vykopl dveře starýho chrámu v Tržní ulici. Ná zádech mu
vysela opakovací kuše, u pasu měl meč. Medailon na krku se pohupoval ze
strany na stranu. Nikde nikdo, bylo to tady úplně prázdný, zapálená
pochodeň, kterou svíral v ruce, osvětlovala celý chrám. Nebyly tu žádné
modly, prostě nic, co by souvisselo s uctíváním nějakého boha. Jak procházel po podlaze, parkety pod ním praskaly. Prošel celý chrám, až došel na jeho konec. Uviděl padací dvířka a otevřel je. // zničehonic jsme úplně někde jinde, oddělit kapitolu. Parkety na podlaze chrámu – tak to je originální

Dopadl na zem, pochodeň se zhasla. Tady byla ještě větší tma, než na hoře. // pokud je řeč o nějakém kopci, tak fajn. Jestli míní autor horní pozici, tak je správně „nahoře“, psáno v celku

Medailon se rozzářil, to znamenalo, že se blížilo nebezpečí. Vytasil
meč. Slyšel krysy, které běhali po zemi, byla tu strašlivá zima, musel
být kilometry pod městem. // jak se dostal kilometry pod město, vždyť jen otevřel jedny padací dveře. Chybí tady časová prodleva //
Spatřil před sebou vysoké černé dveře, hlídali je dva démoni. Schoval
se za kámen, meč zasunul do pochvy. Ze zad sundal kuši, namířil na
jednoho, vystřelil. Šipka vyletěla a zabodla se démonovi do prostředka čela. Démon spadl nehlučně na zem, byl mrtev. Druhý démon si ničeho nevšiml, Cedrik ho taky zabil. // doprostřed čela je správnější výraz, druhý démon je nejspíš slepý a hluchý

,, Povstaň synu Ďabeliusův a panuj. Vejdi do tohoto chlapce a staň
se pánem tohoto, “ nedořekl Černooděnec, který se skláněl nad třesoucím
se Tomem, dýku svírajíc v ruce.

,, Nech ho, ty hajzle, “ rozkázal Cedrik a namířil na něj kuší, s prstem na spoušti.

Černooděnec se otočil a podíval se na Cedrika , kápi si nesundal.

,, Ty nás nezastavíš, Strážče, “ řekl Černooděnec.

,, Já bych řekl, že jo. “

Černooděnec se otočil zpět ke spoutanému Tomovi.

Cedrik zmáčkl spoušť, šipka vyletěla z kuše a zabodla se černooděnci do hlavy. Jako by prošla vzduchem, bezhlučně dopadla na zem. // je to černě oděná postava, nebo se tak jmenuje? Na několika místech se střídá velké a malé „s“. Nelogické – střela se buď zabodne nebo projde, obojí je těžko možné

,, Co si zač, do prdele, “ zeptal se Černooděnce.

Černooděnec se opět otočil na Cedrika. Sundal si kápy z hlavy. Cedrik spatřil popálený obličej plný jizev.

To nebyl démon.

Byl to člověk. A ke všemu kouzelník, který dokázal změnit strukturu svého těla.

,, Jmenuji se Gvinsejs, kdysi sem byl člověkem. Teď sem ale něčím víc. Jsem uctívač syna zla. Až ho sem // 2x

přivedu, vznikne nový řád a já se stanu jedním z vládců nového světa. “

,, Co se ti stalo s obličejem? “

,, Mág jménem Aremon Jednorožec mě kdysi v souboji takto zohavil. Ale já sem se pomstil. Zabil jsem mu bratra,

a teď zabiju jeho vnuka a pravnuka. “

,, Ty si blázen, “ řekl Cedrik.

,, Možná, ale až sem příjde můj pán, co na tom sejde. “

,, Já tomu zabráním, “ řekl Cedrik a dotkl se svého medailonu.

Celé jeho tělo se rozzářilo, pak před sebe natáhl dlaně, z konečků prstů vyšlehlo oslepující světlo a celé Gvinsejse oslepilo.

Potom se Gvinsejs zvedl do vzduchu, narazil do stěny a z víšky sedumdesáti mětrů dopadl na zem. // tak tohle je výsměch čtenáři „víšky sedumdesáti mětrů“. Udělat dvě hrubky a jeden překlep ve třech slovech, tak to klobouk dolů.

Byl mrtev.

Cedrik přišel k Tomovi, mečem přesekl pouta.

,, Děkuju, tati, “ řekl Tom a objal ho.

,, Ty víš, že jsem tvůj otec? “

,, On o tom mluvil, říkal, že mě určitě příjdeš zachránit, “ řekl a ukázal na Gvinsejse.

,, Musíme od tud vypadnout co nejrychlejc. Pořádně se mě chytni, “ řekl a vzal ho do náručí.

Tom poslechl. // odtud – jedno slovo

V tu chvíli se začal chrám bořit. Byly v pasti. Pak se ocitli oba dva venku před chrámem.

,, To sem já nebyl, “ poznamenal Cedrik.

,, Ne, to byl já. Ale ještě nikdy sem se nepřemístil někam, kde sem to nikdy neviděl, “ řekl Tom. // Tom nejspíš ještě neumí moc mluvit nebo autor zapomněl na slovíčko “jsem“

Cedrik vysadil Toma na svého koně a chytl ho za uzdu. Šli domů.

, “ ozval se Leonard. , “ spojil se Cedrik s Leonardem telepaticky.

Pomyslel si Cedrik. Sundal si plášť a přehodil ho
přes opěradlo židle. Teprve teď bylo vidět, že má Cedrik na krku
pověšený masivní sříbrný řetěz, ke kterému byl přidělán medailon, na kterém byla vyobrazena vlčí hlava.

// začátek prvního řádku jsem nepochopil, asi moje chyba

// povídka má pointu na posledním řádku

Pár poznámek na závěr:

( + ) Martinus má potenciál. Je
bez debat, že se v jeho hlavě rodí příběhy, které můžou čtenáře
zaujmout. Jenom by měl do svých příběhů méně promítat inspiraci tím, co
čte.

( – ) Použití
antických božstev je zcela mimo. Zvlášť ve chvíli, když pro děj nakonec
potřebuje vlastní bohy, pro které nenašel v antice vhodné kandidáty.

( – ) Časté opakování slov v jedné větě nebo souvětí.

( – ) Chybějící slova a špatná návaznost některých vět v přímé řeči

( – ) Špatná diakritika. Zvlášť v přímé řeči ( čárky, uvozovky, otazníky )

( – ) Největší
mínus! Absolutní neúcta k mateřskému jazyku! Nikdo nejsme bez chyb a
nějakou tu hrubku občas vyrobí každý z nás. Ale čeho je moc, toho je příliš. Autor by měl být sám sobě prvním kritikem a korektorem. Pokud si svojí povídku po sobě ani nepřečte, tak ať jí vrazí do šuplíku a vrátí se k ní, až bude mít čas.

Na závěr se sluší poděkovat. Všichni to známe z předávání Oscarů. Na tomto místě tedy děkuji: Aldarixovi za věcné připomínky a diskuzi, Epicovi za možnost publikovat na tomto webu, Martinusovi za to, že mě vytrhl z letargie a donutil k tomu, abych nad jeho povídkou popřemýšlel a donutil se najít dávno ztracená Pravidla českého pravopisu.

UPOZORNĚNÍ:
Pokud se jako autor zúčastníte nějakého Workshopu, stojí vás každá korektorovaná normostrana 100 Kč. Tady je vidět, že jsem v podstatě lidumil a činím tak zcela zdarma ve svém volném čase.