Newyorské noci

Eric Brown
Triton 2006

Rok 2040. New York je přeplněný ztracenci. Uprchlíci z východního pobřeží zamořeného radioaktivitou chodí jako osamocené zbytky degenerující společnosti po ulicích a jsou ochotni své poslední dolary utratit za úchvatnou hodinku strávenou v novém ráji virtuální reality. Ve společnosti, kde všichni před něčím prchají, je hledání pohřešovaných osob výhodné podnikání. Když nic jiného, dokáže Hala Hallidaye zaměstnat natolik, aby nemusel myslet na svou minulost. Ale minulosti nelze tak snadno uniknout…Hal Halliday je bývalý policista, který se dal na dráhu soukromého detektiva a spolu se svým partnerem Barneyem se specializují na pátrání po pohřešovaných osobách, kterých v třicetimilionové populaci New Yorku navýšené o uprchlíky z jihu Spojených států nikdy není nouze. Nenápadně, stejně jako mnoho případů před tím, začíná i další pátrání po zmizelé ženě.
Oznámení o zmizení Sissi Nigerie podala její milenka Carrie Villeuxová. To, že se obě ženy zcela veřejně hlásí ke své sexuální orientaci je v roce 2040 stejně běžné jako holo-dramata nebo ulice přecpané bezprizorními uprchlíky. Jejich společenství má totiž vlastní kluby, kam je vstup heterosexuálům umožněn jen velmi výjimečně a vždy na vlastní nebezpečí, módu i krajně vyhraněný názor na svět. Na pohřešované ženě je spíše výjimečné to, že se jedná o jednu z nejlepších odbornic na virtuální realitu, která se právě začíná uplatňovat i na komerčním trhu a stává se módní a vyhledávanou záležitostí.
Samotné pátrání se záhy stává stále nebezpečnějším a do hry vstupují korporace zabývající se vývojem a výzkumem virtuální reality a tím i velké peníze, které tenhle byznys pomáhají roztáčet. Ve chvíli, kdy Hal musí po dlouhé době bojovat o život s takřka neporazitelným útočníkem, je jasné, že hlavním protivníkem není jen tak ledajaký únosce.
V doslovu na konci knihy, v medailonku autora, použil Martin Šust pro tvorbu Erica Browna následující popis: Eric Brown sice nepatří mezi autory hýřící originalitou či osobitým literárním stylem, nelze ho však označit ani za běžného řemeslníka, pravda leží někde uprostřed a my se můžeme těšit z jeho příběhů, které lze bez vážných výhrad označit za kvalitní fantastiku. Bezmezně souhlasím s první částí. Osobitý literární styl i originalitu byste v Newyorských nocích hledali marně. Kniha sice začíná velmi slibně a prostředí, které Eric Brown vybudoval v New Yorku budoucnosti se zdá být tím pravým pro kvalitní detektivní příběh. Všechno se ale nakonec rozplyne do ztracena a takřka žádný z rozvíjejících se náznaků není využit.
Mnohokrát zmiňovaní uprchlíci sice bivakují takřka na každém volném prostranství, ale na děj knihy nemají absolutně žádný vliv a jsou jen kulisou, kterou autor použije vždy, když potřebuje nějak ozvláštnit současnou podobu New Yorku. Lesbické společenství má sice svoje kouzlo, ale není ani zdaleka využito tak, jak by mohlo. Také technické popisy nejsou autorovou silnou stránkou. Pokud se ve čtení dostanete k místu, kde se detektivové pokoušejí „únosce“ obalamutit falešným videofonním přenosem, pochopíte, co mám na mysli.
Samotná postava hlavního hrdiny je naprosto plochá a fádní. Hal Halliday má sice tajemnou minulost a nese si sebou břímě psychického problému, ale vcelku působí nezajímavě. Pokud tedy očekáváte hláškujícího detektiva, kterému nejsou drsnější metody cizí, budete jistě zklamáni. Vždy, když má Hal rychle učinit nějaké zásadní rozhodnutí, nebo jednat jako zkušený policista a detektiv, chybuje. Po několika takových chybách a nepřesnostech to vypadá až příliš plánovitě s jediným cílem, navýšit počet stránek na maximální možnou míru.
Pokud se vám bude zdát mé hodnocení příliš tvrdé a jednostranné, je to dáno tím, že newyorské noci jsou skutečně první knihou od Tritonu, která mě zcela zklamala. Snad, pokud se odhodláte k jejímu přečtení, pro vás nebude takovým zklamáním. Pro mě tato trilogie skončila u prvního dílu.