Josef Pecinovský
Epocha 2008
Nově se rodící bytost vytrvale roste hluboko pod zemským povrchem a svou existencí působí problémy lidem nové civilizace, jež se po stovkách let zrodila na spálených pláních planety. Kortyzgar se ale nechová tak, jak zdejší vědci očekávali, a dochází k zemětřesením a přesunům celých městských čtvrtí. K řešení těchto záhad je povolán Or Yrad, jenž se však střetne především s lidmi, kteří se v zájmu vlastního prospěchu neštítí opravdu ničeho…
Od událostí prvního dílu tetralogie Kroniky nové Země uplynulo několik set let a lidstvo po sinusoidě svého vývoje opět pomalu vystoupilo vzhůru k technicky založené civilizaci. Je jasné, že nové lidstvo není stejné jako to, které dokázalo svojí planetu vystavit peklu nukleární války, ale některé chyby přesto opakuje.
Or Yrad je vzdáleným potomkem Eba Yrada, který díky všemocnému vejci dokázal lidstvu pomoci v jeho rozvoji mílovými kroky. Byl to ale také on, kdo v závěru první knihy tuto technickou vymoženost ve slepém přesvědčení zničil a zároveň tak umožnil vznik života Boha Kortyzgara. Od té doby se mnohé změnilo a jen nemnoho vyvolených opravdu dobře chápe pravý stav věcí okolo Kortyzgarova božství. Jsou činěny sice vědecké pokusy o jeho prozkoumání, ale věci se vymykají kontrole a královské město Sanor je postiženo nevysvětlitelnou katastrofou, která by mohla být způsobena sílícím hněvem samotného Kortyzgara a zároveň je unesena jediná dcera královského páru. A to je právě Orův úkol – zjistit kdo, kam a proč princeznu Zwen unesl a pokusit se o její záchranu. Netrvá však dlouho a věci se začínají komplikovat. Čím víc Or pronikají do tajemství sanorského královského rodu, tím více je zřejmé, že zdejší události mohou mít dalekosáhlejší vliv než jen k hranicím tohoto bohatého království.
Posvátná larva je nefalšovaná one man show. Kromě postavy vyšetřovatele, nikde není vysvětleno čeho je vlastně vyšetřovatel, Ora Yrada nenarazíte v téhle knize na jedinou plnohodnotnou postavu. Všichni ostatní jsou zde odsouzeni do role pouhých statistů a přicházejí na scénu jen proto, aby nechali vyniknout Orovy schopnosti.
Na stránkách vydavatele ( www.epocha.cz ) je tato kniha prezentována jako „detektivní sci-fi román“, což by mohla být pravda, kdyby byl potlačen přívlastek detektivní, protože smysluplného pátrání si zde mnoho neužijeme. Sci-fi prvek je sice nepopiratelný, ale žádný autor si nemůže dovolit to, co v této knize předvedl Josef Pecinovský, který své SF propriety tahá z rukávu zcela nahodile a naprosto neuvěřitelně. Ani ve sci-fi si autor nemůže dělat co chce a čtenář tohoto žánru není blbec, aby skočil na každou ptákovinu. Ve sci-fi je sice možné takřka cokoli, ale musí to mít hlavu a patu a být podané tak, aby se s tím čtenář mohl ztotožnit, což zde vůbec nehrozí. A tak Or Yrad chvílemi létá jako superman, aby vzápětí vypadal jako hlupáček, který se neumí ani podepsat.
První vydání Posvátné larvy vyšlo už v roce 1992 v sešitové řadě Rodokaps a na knize je tahle doba prostě znát ( podobnou větu jsem použil při hodnocení prvního dílu a ručím zato, že velmi podobnou najdete i v recenzi na díl třetí). Příběh je příliš přímočarý a autor staví svému do hrdinovy do cesty překážky tak jak se mu to hodí, aniž by příliš respektoval předchozí události ( falkoplán, netopýroidy ), nebo aby měly jakýkoli vliv na vývoj jeho dalších osudů. Nejvíc tak kniha připomíná dvourozměrnou plošinovku, kde panáček skáče nahoru a dolů, občas spadne a občas dostane prémii v podobě skoku zadarmo. Zvlášť ve srovnání s tvorbou současných mladých českých autorů tahle kniha prostě neobstojí.
Přidejte odpověď