Charlaine Harris
Pravá krev III.
Baronet 2010
Sookie Stackhouseová našla po boku svého upíra Billa jen krátké štěstí.
Bill je unesen a držen v zajetí. Sookie musí vynaložit všechny své mimořádné schopnosti i známosti, které si vytvořila v podsvětí, aby Billa vypátrala a osvobodila ze smrtelných stříbrných řetězů.
Ale když se nakonec vše podaří, není si vůbec jistá, zda chce Billa ještě zpátky.
[anotace]
Sookie Stackhouseová dlouho žila poměrně nudný a osamělý život servírky v provinčním americkém městečku. Její osamění měla na svědomí výjimečná telepatická schopnost, kterou ona sama však za považovala spíše za prokletí. Díky ní totiž dokázala nahlédnout do myslí lidí ve svém okolí a to co tam nalezla, se jí většinou nelíbilo. Všechno se ale změnilo ve chvíli, kdy se v baru, kde pracovala objevil první upír, které ho kdy spatřila. Bill Compton se stal zároveň první bytostí, jejíž myšlenky byly pro Sookie nečitelné. Jejich přitažlivost se ukázala být natolik vzájemná, že přerostla do plnohodnotného vztahu. Nemrtvá známost tak Sookiin dosud poklidný život otočila vzhůru nohama a po dřívejší nudě není ani pamatky.
Děj třetího dílu Pravé krve začíná ve chvílích, kdy první velkou lásku pomalu ale jistě střídá první velké rozčarování. Bill se začíná chovat odtažitě a společné milostné štěstí, které s sním Sookie jako s prvním mužem vůbec sdílela se hroutí. Nejenže se Bill uzavírá do sebe, ale chladně se staví i k postelovým hrátkám, které dosud jejich vztah značně utužovaly.
K dovršení všeho se Bill vydává do Seattlu, kam ho zavádí plnění úkolu pro upírskou královnu Luisiany. Netrvá však dlouho a Sookie se dozvídá, že její dosud dokonalý přítel jí lhal, možná dokonce i podvedl, a navíc se ještě stal obětí únosu. Přesto souhlasí, že se díky svému telepatickému nadání pokusí Billa najít a zachránit.
Středobodem všeho dění se tentokrát naplno stává sama Sookie, které sekunduje její nový a velmi mužný vlkodlačí průvodce. Tím, že je Bill povětšinu času pryč ze scény, ubylo detailně popisovaných milostných scén, ale o to více má autorka prostoru vrtat se své hrdince v hlavě a popravdě musím konstatovat, že tak činí možná až příliš. Opakované a velmi podobné úvahy na téma nevěry nebo Sookiina libida jsou tak jedinou slabší stránkou knihy.
Ani hlavní hrdinka ani čtenář nemají čas se nudit. První mrtvola se ostatně objeví hned po několika málo stránkách a od tohoto okamžiku, kdy lehce pomatený upír Bubba ( zaživa král rock´n rolu ), jediným stiskem rozdrtí vkodlačímu motorkáři hrdlo, připomínají další události jízdu na horské dráze, kde se celkem rovnoměrně střídají kratší zběsilé úseky jízdy s těmi delšími a klidnějšími určenými k vydechnutí.
Klub mrtvých nabízí nekomplikovaný příběh nenáročný na přemýšlení, který lze v pohodě zmáknout za pár večerů. Přestože je plný upírů, vlkodlaků i dalších více či méně kousavých potvor, bát se u něj rozhodně nebude. V podstatě, a daleko více než u předešlých dílů, se jedná o červenou knihovnu, která sama sebe nebere zas až tak vážně, protože autorka příliš netlačí na pilu a velmi dobře ví, kdy děj okořenit lehčím tónem.
Přidejte odpověď