Jan Kotouč
Epocha 2010
O mimozemské rase Hunů lidé věděli jen jedno: komunikace s nimi probíhá skrze válečné lodě – Hunové totiž útočili na každého, kdo se přiblížil k jejich území. Komandér-poručík Vivian Evansová to moc neřešila, jako nový taktický důstojník na lehkém křižníku Ardent měla plno vlastních problémů. Všechno se ale od základů změnilo, když Ardent dostal rozkaz vydat se na mateřskou planetu Hunů, aby se pokusil s agresivními mimozemšťany navázat přátelský dialog. (anotace)
Specifický subžánr military sci-fi sice už není úplně tou popelkou, která se nesměle krčí někde v koutku, i přesto se jedná v záplavě další fantastické knižní produkce o osvěžující počin. Tedy pokud se jedná o dobrou knihu. A tou bezesporu Příliš blízké setkání je, čehož zárukou by mělo být i vítězství v prestižní anketě Cena Karla Čapka za rok 2008.
Komandér-poručík Vivian Evansová není sice žádný vojenský zelenáč, přesto stojí ve svých dvaatřiceti letech na prahu zcela nové kapitoly svého služebního života. Šest let před tím, než vstoupila na palubu lehkého křižníku Ardent, se její stala nehoda, která ukončila její slibně se rozvíjející se kariéru válečného pilota. Nyní se tak ocitá v roli taktického důstojníka na palubě svého nového působiště a nejen sama sobě musí dokázat, že rozhodnutí jejích nadřízených nebylo chybné. To, že se skutečně bude jednat o křest ohněm, se ostatně ukáže ve chvíli, kdy velící důstojník obdrží rozkazy ohledně nové cesty. Vydat se diplomatickou misi k národu, který bez jakýchkoli skrupulí útočí na kohokoli, kdo se ocitne v jeho blízkosti, nebude určitě procházka růžovou zahradou.
Příliš blízké setkání je skutečným zástupcem svého žánru. Od samotného začátku se to v něm hemží spoustou vojenských hodností a technických specifikací. A třebaže některé z funkcí mají opravdu dlouhé názvy, senzorový technik první třídy (str. 17), nepůsobí to při čtení nijak rušivě.
Jan Kotouč dokázal ve svém příběhu dokonale spojit dobrodružnou linii, pozadí vojenské hierarchie a náhledu „zelených hlav“ na uspořádání vesmíru i civilnost vědecké části nelehké diplomatické mise. Kniha se tak neomezuje jen na bezduché vojenské ataky, i když skutečného boje si čtenář nakonec užije do sytosti. Její největšími klady jsou hladce a plynule odsýpající děj bez jediné nudné pasáže a dostatek prostoru pro vývoj a poznání charakterů jednotlivých postav.
Pokud bych měl předchozí řádky a můj pocit, který ve mně kniha vyvolala, shrnout do jediného slova, pak by jí nejlépe asi nejlépe vystihoval pojem – čtivost. Zkrátka se jedná o kvalitně napsaný dobrodružný příběh, po jehož dočtení si bude čtenář nejspíš ještě přát Pokračování diplomacie, nebo nakouknout do pozadí Tristanské občanské války.
Celkové hodnocení: 70%
Autor: Jan Kotouč
Nakladatel: Epocha 2011
Obálka: Karel Zeman
Redakce: Tomáš Němec, Boris Hokr
Rok vydání: 2011
Přidejte odpověď