Petra Neomillnerová
Fantomprint 2008
Stříbrný meč a ostré bílé zuby? Zaklínačka Lota a její souputník a milenec Urian svým výběrem partnera doma radost neudělali a zejména zaklínačský cech neváhá dát to rázně najevo. Lota je přinucena odejít ze školy, na její straně zůstává jen věrný přítel Torge, o práci však zaklínačka nouzi nemá. V tuhé zimě se objevily bandy kožoměnců, které táhnou blíž k městům a terorizují obyvatele, o Lotiny služby je zájem a ona tříští lebky a přesekává vazy tak, jak je zvyklá. Slabost pro upíry však přinese zaklínačce ještě další komplikace. Na scénu přichází vampýrský zabiják Enno a ten je rozhodnut Lotě i jejím milencům dokázat, že stříbrný meč, ani dobrá rodina jednoho neuchrání před zážitky, které nelze nazvat jinak, než extrémní.[anotace]
Zaklínačka Lota se po mnoha dobrodružstvích vrací domů, do zaklínačské školy, ale z přivítání, kterého se jí dostává není příliš nadšená. Jejím mistrům i kolegům hodně vadí fakt, že líhá s upírem Urienem, a mnozí jí to dávají až příliš jasně najevo. Netrvá tak dlouho a je raději pověřena úkolem vypátrat a zničit smečku zdivočelých vlků. Vzhledem k tomu, že udeřila krutá zima je jasné, že zvířata, pokud jsou to jen obyčejní vlci, se nezastaví před ničím. Lota se se smečkou, psů nikoli vlků, dokáže vypořádat a zamíří za svým upířím milencem, který jí dohodí další práci. Jedná se sice o popravu vampýrky, ale Lota i tak kývne. A teprve od této chvíle se události začínají dávat do pohybu. I když zaklínačka svůj úkol splní, vyskytnou se jisté nepříjemné komplikace, které ji donutí rychle vyklidit pole a uchýlit se na svoje nové sídlo. Události jí však dostihnou i zde a vzhledem k tomu, že smečky kožoměnců se začínají stahovat do jakési podivné armády, je jasné, že Lota nemůže zůstat stranou nadcházejících událostí.
Po několika povídkách, ve kterých nás Petra Neomillnerová seznámila se svojí další hrdinkou, svéhlavou a nepoddajnou Lotou, jejími mistry a kolegy zaklínači a také jejím vampýrským milencem, se zaklínačka dostala i na stránky románu. A delší rozsah jejímu nejnovějšímu dobrodružství rozhodně neublížil.
Je sice pravda, že první polovina knihy má na můj vkus až příliš poklidné tempo, ale to je jen předzvěstí věcí příštích. Lota už není malá holka a má už leccos za sebou. I proto zpočátku její příběh připomíná vcelku poklidnou procházku od jedné bitky k druhé. Je sice pravda, že o nebezpečí není ani v první polovině knihy nouze, ale obavy může mít čtenář spíše o postavy z jejího okolí než o Lotu samotnou.
Naštěstí se vše změn, k lepšímu samozřejmě, když do děje pořádně vstoupí zabiják Enno a vzápětí p oněm i další představitelé vampýrských rodů. Máme tak možnost seznámit se s Urianovou matkou, která doufala, že se její syn bude spíše držet skládání sonetů a hry na loutnu, s jeho bratrancem a hlavně sestřenicí Iffigenií, která zpočátku nedobrovolně podlehne Torgeho „kouzlu“ osobnosti. Autorka tak důmyslně splétá klubko vztahů a rodinných pout, která jsou mnohdy příčinnou potměšilé ironie.
Nebyla by to snad ani kniha Petra Neomillnerové, aby zde nedostalo prostor milostné proplétaní lidských i nelidských těl. Sex k životu zkrátka patří a z tohoto pohledu se hrdinové této knihy jeví jako ty nejnormálnější bytosti na světě. I když je pravda, že jejich praktiky mnohým lidem úplně tak normální přijít nemusejí, ale to je každého osobní věc a komu to vadí může sáhnout po jiném druhu literatury. Stejně typický je i humor a sarkasmus, kterým se jednotlivé postavy častují a spoustu úsměvů vyvolá i srovnání upjatých vampýrů a svobodomyslných zaklínačů.
Petru mám „načtenou“, a tak mohu v klidu srovnávat. Psí zima nakonec splnila mé očekávání a vůbec nezklamala. Avšak oproti prvnímu románu o čarodějce Moiře Nakažení ztrácí několik bodíků. Předně mi přišel původ a rozšíření psí nákazy silně nevěrohodný a jen málo související s druhou dějovou linií a velmi silnou postavou vampýrského zabijáka Enna, který byl skutečným protivníkem jak Lotě, tak jejím spojencům. Sama Lota několikrát kožoměncům několikrát vytkla, že jednají hloupě a nedohlédnout dál než za vlastní humna a i proto je s podivem, co dokáže způsobit jedna nevzdělaná vesnická vědma. Oč je důvod slabší, o to je důsledek, pro čtenáře nikoliv kožoměnce, lepší. Souboje Loty a psích protivníků jsou nemilosrdné a smrtící, ale i tak se zaklínačka dokáže několikrát zachovat velmi lidsky a slitovat se nad těmi, kdo ke svému osudu nepřišli právě dobrovolně.
Osobně doufám, že se Lota ještě vrátí v dalším románovém zpracování a rázně smete mé výtky pod stůl. Povídková kniha je totiž dle vyjádření samotné autorky již hotovou záležitostí, a tak nezbývá než se těšit na další „loťárnu“, i když to bude mít autorka hodně těžké, vzhledem jakého protivníka v Psí zimě postavila zaklínačce do cesty.
Přidejte odpověď