Recenze: Leoš Kyša – Syndikát

Leoš Kyša
Syndikát
Dobrovský s.r.o., edice Vendeta 2024

Knihou Sudetenland Leoš Kyša reálně nastartoval svoji spisovatelskou kariéru pod vlastním jménem. Spousta čtenářů tehdy do knihy šla kvůli autorově alter egu, i když jím samotným bylo proklamováno, že to rozhodně není „kotletovka“. Reakce byly mnohdy rozporuplné, ať už díky tématu nebo zpracování příběhu. A na řadě je další non-kotletovka, které se jen v předprodeji prodalo dva a půl tisíce výtisků, aniž by vlastně kdokoli kromě autora a redakčního týmu věděl, o čem kniha vlastně je. I samotný Adam Pýcha byl tajemnější než tajemný hrad v Karpatech.

U mnoha příběhů je velmi důležitá už první věta. A první věta téhle knihy vyvolává mrazení. Jasně, že nemám na mysli první holou větu první kapitoly: Nečtu esemesky. Ta skutečně první důležitá věta se skrývá už v tiráži a více méně určuje ráz a pocit z celé knihy. Rozhodně ji nepřehlédněte.

Robert Hladil a Jan Tyler jsou společníci ve startupu, který se snaží vyvinout plnohodnotné drony pro zemědělství s podporou umělé inteligence. Na úspěch to ale zatím úplně nevypadá, a tak je jejich společnost spíš jenom start než up. No, a díky poměrně sofistikovanému podvodu, je jejich nadějím na pořádný start zasazena poměrně tvrdá rána. Tři sta tisíc, které by byly pro jakoukoli korporaci jen drobné, je pro ně likvidační částka. Oba společníci se však nechtějí svých peněz vzdát, a tak začínají díky svým kontaktům pátrat na vlastní pěst. Jan Tyler má navíc AI asistenta Karla, který může poskytovat velmi zásadní pomoc. Co by člověk zpracovával dlouhé minuty, má tahle AI osobnost prověřeno za pár sekund. Jenže …

… jenže zachovám dekorum nastavené autorem a jeho týmem a o ději už neprozradím ani bit informace.

Syndikát nabízí neskutečně čtivý děj, který se kupředu valí velmi nekompromisně. Ústřední dvojice nejsou žádní supermani a s nastalou situací se snaží bojovat díky předchozím zkušenostem, ale mají proti sobě velmi silného protivníka, a rozhodně ne každý jejich nápad se dokáže proměnit v kýženou realizaci. Oni ale i každá další postava v knize je vykreslena dostatečně realisticky, aby nepůsobila ploše a nevěrohodně a důsledně zapadá do celkového konceptu. Ostatně věrohodnost celého příběhu je jeho další devizou. Samozřejmě vycházím z osobní zkušenosti o podstatě toho, o čem to celé je. Erudovanější člověk můžeme mít názor jiný. Za mě ale Leoš Kyša nastínil věci příští až s mrazivě jistou predikcí.

Tak jak nemám rád anotace a vyhýbám se jim, tak tahle je pro jednou skutečně výstižná: Nový detektivní příběh z pera autora Sudetenlandu. Příběh z budoucnosti tak blízké, že než knihu dočtete, určitě se stane. Možná, že každému z vás. A ve spojení s již zmiňovanou první větou, dává dokonalý smysl.

Pokud byli čtenáři z příběhu knihy Sudetenland zklamáni z toho, že dostali málo Kotlety, i když je před tím sám autor varoval, tak mohou Kyšovi díky téhle knize dát s klidným srdcem druhou šanci. I přes to, že je Syndikát v podstatě realistický příběh, blíží se svým spádem, napětím a nekorektním humorem Kotletovi daleko víc. Syndikát je prostě pořádné rodeo na býku z jedniček a nul.

Hodnocení: 90%

Anotace:

Nový detektivní příběh z pera autora Sudetenlandu. Příběh z budoucnosti tak blízké, že než knihu dočtete, určitě se stane. Možná, že každému z vás.
Tohle není sci-fi. Tohle je příběh, co se stane. Kriminální.