Michael Bronec (ed)
Legendy: Praga mater urbium
Straky na vrbě 2020
Pokud sáhnete po knize z cyklu antologií Legendy, Praga mater urbium, okamžitě seznáte, že má svoji váhu. V pevné vazbě, s nádherným přebalem a více než tisícovkou stránek se jedná skoro o kilo a půl čtení. A z následujících řádků bude patrné, že se jedná o čtení rozmanité a vůbec ne špatné. A že v hlavní roli bude samotné město veliké, stověžatá, zkrátka matka měst, je nasnadě.
Až z města nad Temží se ve městě nad Vltavou ocitl slovutný koroner Lionet, aby svým příběhem z pera Jany Maffet Šouflové otevřel stavidla fantazie a nasměroval čtenáře do raného středověku, kdy jediné slovíčko ztracené v překladu zadělalo na pořádnou diplomatickou rozmíšku a stálo za nejednou duší poručenou bohu. Ačkoli se příběhem vine smrt jako černá nit, je psán jazykem laskavým a s nadhledem autorce vlastním. Případ boží spravedlnosti je tak skvělou pozvánkou k tomu přečíst si i další příběhy slovutného koronera. Ne nadarmo se totiž kniha Lionet & jiné podivné případy ocitla v širší nominaci na cenu Magnesia Litera.
Jen toho lva rytíře Bruncvíka mi bylo trochu líto, i když je z historických souvislostí jasné, že by vlastně ani být nemuselo.
Zatímco v první povídce knihy byl kromě místa pevně dán i čas, vezme čtenáře Karel Doležal na pouť napříč epochami. Adam a Magdalena jsou totiž schopni cestovat napříč epochami. Skončeme u Adama je tak skvělou časovkou, která čtenáři časovým paradoxem hlavu nezamotá, nabídne sympatické hrdiny i nebezpečného protivníka. Její konec pak patří k jedněm z těch šťastnějších.
Pražská symfonie v povídce Davida P. Stefanoviče přivede na scénu poprvé personifikovanou Prahu, po jejímž boku kráčí mluvící kocour Itivan, a jíž hrozí nebezpečí, o jehož zažehnání se má postarat i ctihodný magistr Kelly. Krásná dáma totiž krvácí. Povídka má přesah do známého světa Městských válek Pavla Renčína a nabízí zajímavé kulisy i postavy. Krysí podzemí a jeho obyvatele si prostě zamilujete. Trochu sice ztratila tempo, když autor přivedl na scénu sám sebe (?), ale naštěstí šlo jen o chvilkový zádrhel.
Ludmila Müllerová a její Tři stařeny na konci světa přivádějí na scénu organizaci pražských strážců, kteří se zasazují o bezpečnost svého města. Jejich největší starostí jsou orbida, drobné kapesní světy vyhřezlé mimo kontinuum světa skutečného. Na poměrně malém prostoru dokáže autorka vybudovat originální svět. Její imaginace je naprosto úžasná, a ne úplně běžný styl vyprávění velmi zajímavý.
Stejně jako podobně pojmenovaná básnická sbírka Jana Nerudy nenabízí Hřbitovní flóra Marka Skřipského intimní poezii nebo optimistické verše. Jeho příběh je zasazen do jednoho z nejtajemnějšího místa Prahy. A to je v tomto případě bohnický hřbitov bláznů uzavřený jen několik málo let. I tak už je to místo jako stvořené pro satanistické rituály. V polovině šedesátých let minulého století se sice nadechovalo město k pražskému jaru, ale i tak měla státní bezpečnost své ustálené praktiky. Povídka nenabízí nijak strhující tempo ale skvělou fabulaci na hranici uvěřitelnosti, kdy má čtenář pocit, že tohle se opravdu mohlo stát.
Oproti ostatním, opulentnějším příběhům knihy, se v případě příběhu Jitky Svobodové U Osla v kolébce vlastně s jejími osmnácti stranami jedná o mikropovídku. S nadhledem a humorem vypráví o střetu pekelného démona Oriaxe s bratrstvem strážců. Rozšafný bratr Moravan je zábavný, stejně jako narážky k naší realitě. Důkazem, že v Praze je možné opravdu všechno je pak dieselagregát, který jede na benzín. Jednohubka, vzhledem k ostatním příběhům, která je svižná a dokáže pobavit.
Povídka Jiřího Pavlovského je přesně taková, jakou od něj čtenáři očekávají. Praga kaput regni je tak plná hlášek a nekorektního humoru. Autor zatíná spáry srandy například do Dády Patrasové, operátora T-Mobile, pražské hromadné dopravy a dalších. V další personifikované podobě nabízí odvrácenou tvář matky měst, která došla trpělivost s modernizací sebe samé i davy turistů. Hořící panda z úvodní ilustrace je takovou třešinkou na dortu. Jenže vymítač Felix dokáže zvednout sázky hodně vysoko a je otázka, jestli Praha jeho hru ustojí.
Ačkoli se hlavní hrdina povídky jmenuje Martin, není jeho rodným jazykem čeština a v Praze je jen další cizinec a to, že Není přímé cesty ví velice dobře. Jana Vaňková nabízí příběh, který se odehrává za vlády krále Václava a jeho choti Žofie. Objeví se pak i známé postavy tehdejší doby jako Jeroným Pražský, Jan z Husi nebo kouzelník Žito (neplést si s tím pakem ze Slavíků). V příběhu, kde se prolíná magické a nebezpečné Zásvětí se skutečnou historií, je spousta (ne)podstatných detailů, o kterých by mne samotného nenapadlo přemýšlet.
Jana Vaňková napsala svůj příběh s erudicí, jako by v té době skutečně žila. A ve svém příběhu nemá kam spěchat, protože k jeho vyprávění zcela správně dostala dostatečný prostor. Nabízí tak naprosto úžasnou kouzelnou historii rodu Přemyslovců a Prahu, která se tentokrát magii brání pomocí vzoru vybudovaného z neobvyklé spousty kostelů. Nejspíš každý, kdo má rád historii, ocení stejně jako já tento příběh jako jeden z nejlepších celé knihy.
V předvečer velké Prahy nabízí také příběh přesně zasazený do jednoho pro Prahu historických okamžiků, i když zde lehce alternativní. Tomáš Bandžuch nabízí detektivní příběh, který se začíná odehrávat přesně týden před tím, než se z do té doby samostatných měst stanou jen nové čtvrti Velké Prahy. Roku 1922 se tak musí zástupce pražského policejního ředitelství doktor Rašín účastnit spolu s detektivem zastupujícím Konfederované státy americké pátrání po černém uprchlíkovi, který našel azyl až ve středoevropské metropoli. Kromě samotného pátrání jsou velkou devizou příběhu i jeho kulisy zachycující dobu politického varu, bublajícího kotlíku národnostních nadějí i strachů. I vzhledem k tomu, že tady šla historie trochu jinou cestou, nabízí povídka rozhodně zajímavý náboj.
Tehdy před branami Prahy nestál Hannibal ale Hans Christoff Königsmarck a přestože Malá strana a Pražský hrad díky zradě padly do rukou Švédů, hotovili se obyvatelé Starého a Nového města pražského ku jeho obraně. Jeho první případ tak začíná ráno 25. října roku 1648 a mohl by být skvělým historickým příběhem, ale díky tomu, v jaké knize se ocitl, je jasné, že je skvělým historicko fantastickým příběhem. Jana Kopečková-Pažoutová totiž na pomoc obléhaným přivádí dvojici v pravdě legendární. Zároveň tak v posledním příběhu knihy napravuje jistou historickou nepřesnost, které se Jana Maffet Šouflová, zcela úmyslně, dopustila v příběhu prvním.
Pokud jste někdo dočetl až sem, tak vězte, že výše se nachází zhodnocení všech v knize obsažených povídek. A oku zvídavému jistě neuniklo, že jeden příběh, ten s tím nejkratším názvem, mezi nimi chybí. Ono totiž, pokud má váš příběh více než čtyři stovky stran, jen těžko se dá mluvit nebo psát o povídce. Navíc jsem si Most Roberta Fabiana nechal i jako četbu až na konec.
Začátek je čirá deprese. Depresivní místo plné pochybných existencí ze společenského dna. Depresivní počasí, studený déšť, který smazává barvy a činí vše konstantně šedivé. Depresivní konstábl Meyers, který nenávidí všechno a všechny, včetně samotného Boha. A neváhá si svůj vztek vybít ani na těch nejubožejších a nejslabších. A jeho vztek ještě zesílí, když má prověřit zmizení mladé ženy. Z jeho pohledu zbytečné štětky. Slovy autora, konstábl Meyers byl prostě svině.
Prvních devadesát stránek se táhne jako sirup, a zcela úmyslně. Autor totiž detailně vykresluje vše, co je třeba vědět. Konstábl Meyers je sice zmrd, ale není to největší zmrd v tom bohem zapomenutém městě. A když se na scéně objeví i ten, před kterým se třesou šlápoty ze všech jeho částí, a s druhou vypálenou kulkou, dostane příběh zcela jiný náboj a čtenář s napětím očekává, co bude dál, co bude jinak. A jestli vůbec bude něco jinak. U téhle pasáže mám napsanou jednoduchou poznámku – geniální!
Ponenáhlu začíná Robert Fabian do svého příběhu přidávat další detaily a polehounku mění i jazyk vyprávění. S každou další stránkou tak bytní čtenářova zvědavost, kam se bude příběh dál ubírat a co si na něj autor přichystal, jestli i na dalších desítkách stran dokáže udržovat styl a cestu, jakou se vydal, nebo jestli stočí kormidlo příběhu zcela jiným směrem.
Odhalení alespoň první části skutečnosti, oč v příběhu opravdu běží, je pro čtenáře čiročirá radost, takže nebudu ani naznačovat. Výborný mix toho, jak čas plyne kupředu a zároveň … ne, nebudu nic naznačovat ani tady. Ale první slovo předchozí věty je hodně důležité.
Román Most v rámci povídkové sbírky se rozhodně povedl. Robert Fabian přivádí na scénu kromě ústředních postav i spoustu dalších, zajímavých figur a figurek. Jejich přínos pak může být v jediném detailu nebo větě. Stejně tak příběh nabízí spoustu scén, ze kterých běhá mráz po zádech a které dokáží vyburcovat představivost na maximum. Tohle je prostě Podskalí, jak ho nechte vidět ani zažít.
Jako celek je Praga mater urbium skvěle vyvážená kniha, kde nenajdete žádnou slabou povídku. Psát na objednávku dle daného tématu může být sice těžké, ale všichni autoři se toho zhostili se ctí. A i když styl všech povídek nemusí někomu vyhovovat, můžu s klidem napsat, že jak autoři, tak editor si dali na své práci záležet. A je jen dobře, že takovéto knihy vznikají.
Hodnocení: 90%
Anotace:
Zatímco první svazek věnovaný Praze, Praga caput regni, byl spíše hravý, tento obsahuje temné, varovné tóny. Příběhy zdrsněly, hrdinové zdivočeli. V podání Roberta Fabiana spatříte Podskalí tak, jak jste je nikdy neviděli. A doufejte, že neuvidíte! Jeho Most je svou délkou navíc plnohodnotný román. V tmách bohnického hřbitova kolem vás zasviští kulky StB. O hradby Nového Města zaduní kule švédských děl. Podrobně poznáte pražské mosty; kromě Karlova i ten Vyšehradský železniční.
Obsah:
Karel Doležal – Skončeme u Adama
David Pravoslav Stefanovič – Pražská symfonie
Ludmila Müllerová – Tři stařeny na konci světa
Jiří Pavlovský – Praga kaput regni
Jana „Maffet“ Šouflová – Případ boží spravedlnosti
Marek Skřipský – Hřbitovní flóra
Jitka Svobodová – U Osla v kolébce
Robert Fabian – Most
Jana Vaňková – Není přímé cesty
Tomáš Bandžuch – V předvečer Velké Prahy
Jana Kopečková-Pažoutová – Jeho první případ
Informace:
Vydáno: 2020 , Straky na vrbě
Počet stran: 1080
Jazyk vydání: český
Edice: Česká fantastika (145.)
Ilustrace/foto: Tomáš Kučerovský
Autor obálky: Tomáš Kučerovský
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-88346-06-7
Přidejte odpověď