Petr Jaroněk
Theomachia – Válka bohů
Epocha 2023
Celou dekádu trvalo krveprolití před branami Troje. Po dalších dekádách jsou vojska a jejich vojáci, kteří pod jejími hradbami bojovali a umírali, jen závanem vzpomínek v myslích několika mála veteránů a příběhy o bojích udatných reků, nejlepších bojovnících své doby, kolují mezi lidmi jako legendy. Odysseus již před drahnou dobou dokončil svoji mnohaletou pouť, pomstu i svůj životní příběh. Mnohá spojenectví padla a staří nepřátelé na život a na smrt uzavřeli nová.
Do pohybu se dávají nové šiky a někteří vládci v této nebezpečné době vyslyšeli volání o pomoc synů svých dávných přátel. Stejně jako otec prince-regenta Dorose, který se vydává na Ithaku a zanechává svému synovi břímě vlády. Mladý princ tak poznenáhlu přichází o bezstarostnost mládí a musí čelit výzvám, které jeho, snad dočasný úřad přináší.
Není to však jen věk lidí, tisíc dvě stě let před narozením Krista spasitele je to stále i doba olympských bohů a jejich nebezpečných, smrtících her.
Petr Jaroněk zavádí své čtenáře do časů, kdy mykénská civilizace čelí své poslední zkoušce a kdy se na její místo derou dravější kmeny. Je to čas, kdy se zmiňovaná doba bohů přeci jen chýlí ke konci a nastává doba nových městských království, která čekají nové, nelítostné bitvy a války. Ta doba je však ještě daleko. Teď se hraje o osud dvou mladých vůdců, v jejíž stopách je cítit božská přítomnost, neboť každého jednoho z nich provází jeden z válečných bohů. Ve svých intrikách si tak Áres a Pallas Athéna rozhodně nemají co vyčítat.
Stejně jako je mytologie starověkého Řecka rozsáhlá, stejně tak příběh Petra Jaroňka postupně košatí, nabývá na rozsáhlosti a zapojuje nové postavy, země a království. Příběh tak celkem pochopitelně začíná hodně zeširoka. Zpočátku představuje jako ústřední postavu thesprotského prince Dóra a jeho osud prince-regenta, který musí čelit výzvě, jíž se jeho otec po dlouhá léta úspěšně vyhýbal. Lokální konflikt se pak promění v boj na hranici přežití celého národa. Na zcela jiném místě se pak utváří osud thráckého krále Thraxe, který stránky knihy opanuje možná na menším prostoru, ale stejně důležitě jako Doros. Příběh obou hrdinů pak dotváří další postavy, které se po jejich boku někdy jen mihnou, jindy jsou jim dlouhodobou oporou.
Autor nikam nespěchá. Ostatně nemá ani proč. Trpělivě, aniž by zasel semínko nudy, rozvíjí osudy svých hrdinů. Používá jazyk plný příměrů a přirovnání, který je poplatný době, v níž se odehrává, nebo alespoň představě, jíž o ní máme, aniž by používal zbytečné kudrlinky. Denní oblohou tak projíždí Héliův vůz coby zpodobnění slunce a noci vládne bledá Seléné. Ostatně víra v nějaké to božstvo je denní realitou tehdejších lidí, stejně jako jistá míra pověrčivosti, která má občas až fatalistickou rovinu. Stejnou sílu pak má většinou i slovo dané přísahou.
Rozhodně se pak nebojí řádně probrat řady svých hrdinů. Kdo ještě před nějakou dobou pozvedal k ústům pohár vína v bezstarostném přípitku, může se o pár stránek dál plazit v krvi a vlastních vnitřnostech. Smrt mnohdy přichází velmi nečekaně a bez romantických příkras. Nemilosrdná žatva pak může znenadání pohltit jednotlivce i celé voje včetně jejich vůdců. Nikdo si tak nemůže být jistý vlastním životem. Střety jsou většinou rychlé a smrtící. Válečníci nemají čas kolem sebe tančit a volit mistrné finesy. Brutalita tak skoro vždy naplno vítězí.
V průběhu této knihy mi na mysl vytanulo několikrát jméno jiného autora – Homér. A přečtení krátkého doslovu mi dalo za pravdu. Sám autor připouští, že se pokusil o jakési završení pomyslné trilogie a doplnění dvou nejslovutnějších děl starověkého literáta. Jak se mu v jeho snažení vedlo, posoudí jistě každý čtenář sám. Z mého pohledu je Theomachia – Válka bohů rozhodně čtivou knihou, ze které je patrná autorova znalost historických souvislostí i reálií. Někdy možná trochu víc přitlačí na pilu, aby do děje zakomponoval snad všechny božské nebo polobožské bytosti, ale jinak nelze jeho knize nic vytknout. Občas se sice odehraje nějaká scéna, která zdánlivě nemá s aktuálním dějem příliš mnoho společného, ale buď dotváří obraz a rámec příběhu, nebo se její význam ukáže později.
Řekl bych, že přesně takhle vypadá kniha, za kterou je vidět obrovská autorova snaha a kvanta práce. A takovou knihu by si měl chtít přečíst nejen každý fanoušek fantastiky.
Hodnocení: 80%
Anotace:
Když se bohové sváří, Úranova nebeská klenba zrudne krví a země praská ve švech. Na pobřeží Kárie se shromažďují lodě, chystá se největší tažení od dob trojské války. Athéna se připravuje na otevřený konflikt s Areem a v útrobách sopky Aitné roste děsivý tvor zrozený ze zášti a bolesti. Bohyně však z dění cítí i otisk někoho jiného, než je Arés. Někoho mnohem nebezpečnějšího. A je jí jasné, že se blíží skutečná válka bohů – Theomachia.
Princ Doros z odlehlé Thesprotie zatím čeká na návrat otce a krále. Netuší, k čemu se schyluje a jakou roli sehraje v božské partii. Je mu ale jasné, že časy bezstarostného mládí pro něj skončily…
Informace:
Vydáno: 2023, Epocha (ČR)
Počet stran: 528
Autor obálky: Jiří Arbe Miňovský
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-278-0118-3
Přidejte odpověď