Jan Poláček
Argo 2010
Komorní příběh zkoumající alternativu českých dějin, na jejímž počátku se Češi ocitají po boku tisícileté říše… Úředník komisariátu Řezníček si poněmčí nejen své jméno, ale i myšlení a pro vítězství je ochoten obětovat cokoli. Bezvýchodná situace a tlak rodiny přivádí jeho mladšího syna, již s novým jménem Walter Fleischer, na lyceum leteckých zbraní Vril a shodou okolností z něj vojenská mašinérie stvoří hrdinu poslední vítězné akce. Poválečná totalitní společnost se pokouší vytvořit nový lichotivý obraz demokracie a ve druhé rovině je přitom rozkrývána chlapcova cesta z měšťanské školy k tajným zbraním opředeným pozlátkem okultismu. Walter je po návratu domů vtažen nazpět do tísnivého světa malého města Chrud plného špiclů a komisních úředníků, nazpět do odumírající rodiny. V atmosféře strachu se snaží ochránit to, co z ní ještě zbylo. Na pozadí velkých společenských změn řeší svůj malý rodinný problém… Je třeba se postarat o živé i mrtvé a najít cestu ven z kruhu, který s uzavírá… [anotace]
Napsáno pro MFantasy.cz
Sen mnoha pravicových extremistů se stal skutečností. Ještě před samotným vypuknutím Druhé světové války se Čechy přidaly na stranu Říše a společně s ní dokráčeli k vítězství. Dva roky po skončení války, na začátku zimy devatenáct set padesát tři, tak začínáme sledovat příběh dvacetiletého Waltera Fleischera, který v poněmčených Čechách prožívá svojí neradostnou existenci.
Walter Fleischer, původním jménem Martin Řezníček, žije ve stínu svého mrtvého otce, který v zájmu přežití odhodil veškerou minulost a stal se oddaným služebníkem Říše, a své invalidní matky, která se svému muži v ničem nedokázala vzepřít. Samotný Walter to učinil v podstatě pouze dvakrát a v prvním případě se tak velmi paradoxně přičinil o konečné vítězství hitlerovského Německa.
Walterovo bojové nasazení však nezůstalo bez následků, a tak si kromě svých chmurných myšlenek, přinesl z války i podivnou nemoc, která spaluje jeho mládí a pozvolna rozkládá jeho osobnost. Přesto se Walter pokouší ochránit i to málo, co z jeho rodiny zbylo a doufá v lepší, nový život, který by ho mohl čekat na východě.
Téma paralelních dějin, ve kterých Druhá světová válka dopadla „jinak“, není nijak originální a i v našich luzích a hájích bylo zpracováno několikrát. V poslední době se jednalo zejména o cyklus Valhala Františka Novotného, k jehož epické rozmáchlosti má však Poláčkův román velmi daleko. Tematicky podobnou knihou, i když bez využití okultismu, by mohla být novela Alexeje Pludka Takových tisíc let, která staví svůj děj na stejném principu nacistického vítězství. I zde však srovnání pokulhává, neboť největší síla vyprávění Spěšného vlaku není ani tak v příběhu samotném, jako spíše v jeho stísněné atmosféře a všudypřítomném pocitu strachu, který mezi obyčejnými lidmi šíří uniformovaní úředníci Komisariátu, jejichž pravomoci jsou takřka neomezené.
Autor naznačuje, ale nevysvětluje do podrobností nebo detailů. Čtenář musí zkrátka přijmout svět tak, jak mu ho podává a sám domýšlet. Nedozví se tak třeba, jak je možné, že Češi bez odporu spojili svůj osud s osudem Říše. Jedná se konec konců jen o kulisy, kde se na pozadí velkých společenských změn odehrává velmi komorní příběh člověka, jehož dějiny převálcovaly svojí neústupnou přímočarostí, jež si musí poradit ve velmi složité životní situaci, která přímo čpí temnou bezvýchodností.
Stejně, jako šetří detailními informacemi o průběhu války, z výjimkou její poslední části, používá Jan Poláček v rozumné míře i odkazy na magii a okulisty z hnutí Thule. Nadpřirozeno tak funguje jen jako další dílek skládačky, která tvoří celek pošmourného světa, kde může po boku techniky fungovat i magie založená na pradávných rituálech a duchovních naukách.
Děj neplyne lineárně, ani v pravidelných blocích. Prostřednictvím Walterových vzpomínek nás autor vrací zpět, do doby, kdy byl pouhým Martinem Řezníčkem a na dějinné zvraty odehrávající se okolo něj nahlížel ještě dětskýma očima, i do chvil, které předcházely jeho odchodu na leteckou akademii a spojením s technikou vrilu. Z přítomnosti nás tak Walterovi myšlenky během okamžiku mohou zavést do doby před několika lety, aby se vzápětí přenesly k dějům starým pouhých několik měsíců či týdnů. Tento způsob vyprávění funguje překvapivě dobře a rozhodně bude vyhovovat čtenářům, kteří se nespokojí z pouhým jednoduchým plynutím děje, ale chtějí sami domýšlet a nechávat se překvapovat.
Naopak zklamaný může ten, kdo si navykl na hektolitry krve, které v poslední době proudí ze stránek knih dalších autorů. Přesto i ve Spěšném vlaku si smrt přijde na své. Nemává okázale krvavou kosou nad hlavami davů, ale své budoucí oběti pozoruje z povzdálí, jen tak, aby všichni cítili její mrazivý dotek. A je jedno, zda se jedná o vojenské vysloužilce, „cestující“ z transportů nebo bývalé vojenské špičky, které se mají nyní zodpovídat ze svých válečným zločinů.
V rámci žánrové literatury jde bezesporu o výjimečný počin. Jan Poláček ve své knize velmi zdařile spojil známá okultní „fakta“, dostatečně známé kulisy paralelního světa, zajímavé panoptikální postavičky a vše překryl již zmiňovanou tísnivou a hutnou atmosférou. A přestože tahle kniha nejspíš neosloví každého, rozhodně stojí za pozornost.
Přidejte odpověď