Vlčí věk IV.
Jarosla Mostecký
Eocha 2018
Od smrti Leifa Olafsona uběhly dvě desítky let a lidé pomalu zapomínají na příběh plný krve, odvahy a krutosti lidí, bohů i osudu. Pak se ale v malé osadě daleko na severu probouzí dávné zlo. Jarl Helgi se musí opět chopit meče. Jenže s bojem přichází i temná minulost a napřahuje své pařáty. Protože Helgi byl kdysi znám svým přízviskem Troll – a do zvráceného koloběhu krveprolití jsou nyní zataženy jeho potomci i syn dávného přítele toužící po pomstě. Fjordy budou rudé, nebesa ozářená plameny a člověk bude člověku vlkem. (anotace)
Grettir, osvojený syn jarla z Jeřábí mělčiny, se vydává společně se svým bratrem ke srubu kožešníka Hemdira, aby získal ruku jeho dcery, kterou si vyhlédl o loňském jamtlandském trhu. Drsná příroda, jarní tání a snad i sami severští bohové jsou ale zpočátku proti němu. Zatímco jemu se do cesty staví zatím nepoznaný běs, před kterým neváhá prchnout, kožešník a jeho dcera musí čelit „jen“ nepříteli z masa a kostí. Ovšem ani vyhladovělý medvěd není někým, s kým se chcete uprostřed vřesoviště potkat. Naštěstí se osudy jarlova syna a dcery kožešníka protnou právě včas. Pro tentokrát jsou tak životy obou mladých lidí i kdysi známého bojovníka zachráněny.
Pro mladší čtenáře jsou Štěňata vlků jednoduše čtvrtým dílem drsné severské ságy. Pro mne ale jde o návrat k dávno vyprávěnému příběhu, v němž ožívají někteří staří hrdinové. Přiznám se totiž bez mučení, že nově vydané knihy původní trilogie jsem nečetl a sáhl rovnou po nejnovějším díle Včího věku. Nejspíš i proto, že před lety, ještě pod netopejří hlavičkou, to byla naprosto skvělá četba a i po letech, kdy jsem naposledy otevřel knihy ve žluto hnědém vydání, se mi vybavoval kompletní rámec příběhu i jeho hrdinové a některé scény. Legendární vřezání orla do zad pak bylo jednou z nich. A ve chvíli, kdy se v textu objevilo jméno Helgiho Trolla, vrátilo se mi toho mnohem víc.
Úvodní strana knihy by se měla přetiskovat do učebnic tvůrčího psaní v kapitole Jak zaujmout čtenáře, protože přesně to naprosto skvěle dělá. Během několika dalších stránek pak autor načrtne kulisy drsného severského světa i něco málo z chmurů a strachů jeho obyvatel a záhy dokáže vtáhnout čtenáře do děje. A i když první zkouška nakonec dopadne pro dosud známé postavy bez větších problémů, háček zvědavosti zvládá Jarek Mostecký zaseknout naprosto skvěle. Možná i díky tomu, že první stránky příběhu jsou plné náznaků k věcem nepocházejícím z lidského světa i dějům budoucím.
Štěňata vlků jsou naprosto dokonalou historickou fantasy, ne nadarmo je autor v medailonku na přebalu knihy označován za toho, kdo odstartoval v devadesátých letech minulého století popularitu historické fantasy. A dosud v tom nebyl překonán.
Tahle kniha má hlavu a patu, skvělou logiku a místy se čte se zatajeným dechem. Tomu napomáhá i to, že autor nemá se svými hrdiny žádné slitovaní. Jen málokdo má to štěstí, že příběhem projde od jeho začátku až po samotný konec. Jeho aktéří zkrátka žijí a umírají v drsné době a jejich protívníky nejsou jen obyčejní lidé nebo ti, kteří mohou za dne kráčet slunečným dnem. Autor tak čtenáři přichystá nejedno nečekané překvapení, protože smrt si na Jeřábí mělčině vybírá velmi krutou daň.
Pokud bych hodnotil v hvězdičách, tak je to jasných pět hvězd, na stupnici od jedné do deseti dávám minimálně devítku, protože chci dát Panu spisovateli ještě šanci, aby se vytáhl ještě víc. Tahle kniha totiž není jen strojové řemeslo, z každé stránky totiž dýchá poctivá porce autorova umu, jeho představivost a umění skloubit v jedno napínavý příběh a kulisy severských písní. Zkrátka, jak říkáme tady u nás: „Tuto se prostě povedlo“.
Autor: Mostecký Jaroslav
Žánr: fantasy
Počet stran: 224
Provedení: váz.
Nakladatel: Epocha
Autor obálky: Lubomír Kupčík
ISBN: 978-80-7557-107-6
Přidejte odpověď