A. C. Clarke
Světlo Země je považováno za jedno z nejlepších Clarkeových děl – v době premiéry filmu 2001: Vesmírná Odysea se dokonce vedla diskuse, proč nebyl vybrán tento námět. Odehrává se v době, kdy od přistání člověka na Měsíci uplynulo již 200 let. Kromě Měsíce jsou osídleny i Venuše a Mars a tyto kolonie vytvořily nové politické společenství – Federaci, mezi níž a Zemí dochází k rivalitě. Konflikt se počíná na úrovni tajných služeb, ale zákonitě eskaluje. Ačkoli lidstvo již 200 let nezažilo válku, právě se k ní schyluje. (anotace)
Světlo Země dopadá na nehostinný povrch Měsíce, jejího věčného souputníka, ke kterému směřují lidské zraky po celá pokolení. Pod jeho povrchem však ve vizích nedávno zesnulého mistra žánru science fiction žila a tvořila vědecká elita rodné hroudy a začínala se mnohá dobrodružství miliónů čtenářů.
Román Světlo Země (Earthlight, 1955) vyšel později jako součást „Vesmírné trilogie“ (The Space Trilogy) obsahující knihy Konec dětství, Světlo Země a Marťanské písky. Děj nás zavede do 200 let vzdálené budoucnosti, kdy se lidstvu podařilo osídlit planety Sluneční soustavy a vzrůstá napětí mezi matičkou a nesoběstačnými koloniemi, kde pracuje vědecká elita. Vše se točí okolo tajemství získávání těžkých kovů hluboko v jádrech planet, které jsou důležité pro další rozvoj a osamostatnění lidských enkláv v nehostinných pustinách všehomíra.
Conrad Wheeler je nasazen jako tajný agent znovuzrozených rozvědek na výzkumné měsíční observatoři, aby zjistil odkud unikají informace o tajném projektu k Federaci planet, které by umožnil objev získat nezávislost na Modré planetě. Jeho práce je značně stížená, vzhledem k tomu, že není zrovna žádným Jamesem Bondem, ale spíše pouhým vládním úředníkem.
Samotný děj není příliš zajímavý nebýt Clarkova mistrovství v postupném odhalování indicií, fascinací lidským pokrokem, a zejména v jeho bezbřehé imaginaci a vizionářství. Sledujeme až dokumentárně popsané fyzikální jevy související s Měsícem i všehomírem, rozsáhlé podmanivé pasáže, díky kterým se můžeme na chvilku ocitnout na povrchu Luny, nebo si v analogii nové éry užít eóny let starý výbuch supernovy. V kontrastu s uvedeným stojí novinářsky věrné utržky vývoje politické situace mezi zúčastněnými stranami. Do neosobního mixu popisů Clarke zapojil několik málo hlavních hrdinů, kteří v bezútěšném prostředí musí žít a čelit rozhodnutí, ke které straně se přidat, se kterou sympatizovat, když jejich mysli patří vesmíru a srdce rodinám na Zemi. Schyluje se k válce a napětí stejně jako počet nezodpovězených otázek narůstá.
Finální bitva se blíží a věřte, že je velkolepější, než-li nedávný olympijský ohňostroj. Možná o to děsivěji působí, že nové zbraňové systémy zastiňují v mistrově podání i atomové pumy. Dočkáte se odpovědí na všechny otázky a díky kvalitnímu překladu Petra Kotrleho nepřijdete ani o přenesení mrazivých dojmů doprovázejících závěr knihy či autorův myšlenkový přesah, který dává lidstvu naději na budoucnost.
Velikost autorova literárního umu snad může dokázat, že ani po více jak padesáti letech neztratil román nic ze své čtenářské vděčnosti. Pravda, některé reálie, dialogy a fakta se mohou zdát směšnými, na druhou stranu je to pouze pozadí, které slouží k zobrazení skutečných lidských nedostatků či kladů. A protože byl Clarke vizionářem, dává nám kromě zdviženého ukazováku právo na víru v lepší zítřky.
<
Explozi bylo vidět na všech vnitřních planetách. Rozprášila do nicoty poslední naděje Federace a poslední tužby Země. … Ale budoucnost už se o sebe postará. Nyní bylo nejdůležitější, že válka skončila. … Chtěl položit ještě jednu otázku, ale nemohl se k tomu odhodlat; vlastně mu do toho nic nebylo. Přestalo být tajemstvím jak, ale tajemstvím zůstávalo proč. …
Hodnocení: 75%.
Napsal: Jan Pechanec
Přidejte odpověď