Josef Pecinovský
Epocha 2007
Po nakladatelství Wolf Publishing převzalo vydávání knih v edici Pevnost pražské nakladatelství Epocha ( www.epocha.cz ). Jako první vychází pod její hlavičkou reedice knihy Vejce s ozvěnou, která poprvé vyšla v roce 1991 v sešitové řadě Rodokaps.
Po románu Plástev jedu, který si odehrál svojí premiéru také v sešitové řadě Rodokaps nám edice Pevnot tedy servíruje další román Josefa Pecinovského. Vejce s ozvěnou má s „pláství“ společného jen jedno jediné. V obou románech dali lidé zemi pořádnou nakládačku, Plástev jedu se odehrává na Zemi, která má ještě šanci stavět na přímých odkazech civilizace, kdež to Plástev jedu začíná svůj příběh ve chvíli, kdy je lidstvo vráceno po globální katastrofě zpět do prvobytně pospolné společnosti.
Skupina mladíků se po vyhnání svého kmene z méně z úrodných volných plání agresivnějším kmenem stává předsunutou hlídkou a na vlastní pěst prozkoumává dosud neznámou pralesní krajinu. Naprosto bez varování se jim do cesty staví podivný útvar, který ční kolmo k zemi, přímo vzhůru. Jen v legendách a vyprávění otce jednoho z mladíků, který kdysy dávno sloužil v žoldu bojovného kmene Nirů, se vyskytují takovéto podivné útvary. Překvapením však ještě není konec. Sotva se mladíci stačí rozkoukat, jsou překvapení dvojicí podivných tvorů. První připomíná nebezpečného kraba a druhá vážku, která se však nevznáší na průhledných křídlech, ale má k dispozici kruhovou vrtuli.
Jeden z mladíků, Eb Yrad, je podivným krabem zatlačen až k ústí jeskyně, která se otevírá v onom nevídaném přírodním útvaru a je donucen vstoupit do temného ústí. Zatímco jeho druzi využívají situace a plni strachu prchají zpět ke svým lidem, je Eb tlačen stále dál do hloubi podivné sluje, která se poznenáhlu stává pravidelně vytesanou chodbou, na jejímž konci čekají dveře skrývající neuvěřitelná tajemství a odkaz staré civilizace. Eb je pozván dál a lidmi, které probudí ze staletého spánku, je mu do opatrování svěřeno zvláštní vejce, jehož pravý význam je mu postupně odkrýván.
Podivuhodné vejce je databankou lidských znalostí, které předává tomu, kdo je mu nejblíže. Díky těmto znalostem se Eb Yrad dokáže zbavit závistivého šamana a je zvolen nejmladším náčelníkem v historii svého kmene. Kromě mnoha znalostí získává však i nepřátele, kteří vyčkávají se svým úderem na nejpříhodnější okamžik. A ten přichází, když se k území kmene Stipů blíží nenávidění válečníci v barvách Klérů. Právě tehdy začíná skutečný boj na život a na smrt.
Vejce s ozvěnou trpí všemi neduhy úvodního dílu rozsáhlé ságy, v tomto případě tertralogie, jejíž poslední díl teprve čeká na dopsání.
Zpočátku se jeví román jako čtení pro mládež, která je ještě povinná školní docházkou a zvláště jeho zkratkovitost mu v úvodních kapitolách ubírá na přitažlivosti. První kapitoly slouží sice k seznámení s hrdiny a pozadím světa, ve kterém se příběh odehrává, ale to se děje nepříliš šťastně a předkládá čtenáři jen holá fakta a absolutně nerespektuje jeho představivost a vlastní fantazii, jež každý do čteného příběhu vkládá. Seznámíme se tak se světem, jehož podobu určila dávná celoplanetární válka, ale než se stačíme ztotožnit s hlavním hrdinou, jsme přeneseni o dvanáct let dopředu, kdy se z Eba Yrada stal díky znalostem předávaných mu tajemným vejcem uznávaný náčelník.
Teprve ve chvíli, kdy se původní podzemní centrum, v němž Eb obdržel vejce, ocitá v troskách a jeho kmen Stipů je v nebezpečí, jehož povahu nemůže vůbec docenit ani pochopit, rozehrává Pecinovský dobrodružnou partii, v níž nechybí snad žádná ingredience dobrého příběhu. Na povrch vyplývají staré sváry i romantika a žárlivost, která může panovat jen ve vztahu mezi mužem a ženou. Eb Yrad je tak donucen k boji nejen proti svým nepřátelům, ale i těm jež jsou mu nejbližší a stále více podléhá vejci, které se díky několika dávkám radiace stává stále nevyzpytatelnějším nástrojem svých stvořitelů.
Po přečtení několika prvních kapitol jsem si uvědomil pro mě dávno zapomenutelnou věc, Vejce s ozvěnou byl jeden z prvních sci-fi románů, se kterým jsem po „revoluci“ přišel do styku. Po neuvěřitelných 16-ti letech jsem si tak vybavil chvíle, kdy jsem s napětím obracel jednu stránku za druhou a hltal toto i další dobrodružství z pera Josefa Pecinovského. S notnou dávkou nostalgie musím přiznat, že i tento příběh byl jedním z těch, který mi otevřel cestu k neskutečně barvitým a rozmanitým světům, které lze nalézt právě a jen na stránkách sci-fi a fantasy románů.
Ačkoli jsem výše napsal cokoli, zela se vzdávám závěrečného hodnocení a vše ponechávám na čtenářích samotných. Ať oni rozhodnou, jak s příběhem, který započal dobrodružstvím Eba Yrada, naloží. Já osobně doufám, že plánovaný čtvrtý díl dá mnohým čtenářům tolik, co mě před „dávnými“ lety první díl vzešlý z dlouho opovrhované sešitové řady.
Přidejte odpověď