Po delším čase si ke mně domů našlo cestu další číslo měsíčníku XB-1. Jaké tedy je první číslo roku 2017? Rozhodně nenudí, nezklame a místy dokonce i nadchne, ale hezky po pořádku …
Stejně jako kdykoli jindy začnu hodnotit v pořadí v jakém jsem XBéčko přečetl, tedy skoro od konce, od publicistiky. I když jen krátce. Hodně zajímavá je druhá část článku Roberta Kostěnce s názvem Kontroverze, cenzura a zákazy ve fantastických filmech. Člověk ani netuší, co všechno lze zakázat a co všechno může cenzorům vadit. Například zásahy do Upíra z Feratu byly určitě ke škodě celého filmu. Článek mne donutil se také zamyslet, jestli Král Artuš z roku 2004 byla taková stupidita kvůli vystříhaným scénám, ale vzhledem k tomu, že jsem film viděl až na DVD, tak zásah cenzorů v tom nejspíš nehrál roli. Naopak milou a sympatickou vzpomínku vyvolala zmínka o filmu Vetřelec, kterého promítali v přerovském kině v rámci Klubu důchodců. Babička byla tenkrát jako u vytržení a některé scény jí vyloženě nadchly, stejně jako Dobyvatelé ztracené archy. Druhým publicistickým počinem, který tentokrát stojí za zmínku je sloupek Jasona Stanforda, do kterého se obyčejně nedokážu začíst. Tentokrát se mi to ale podařilo a nejspíš je to tím, že jde v podstatě o politický komentář, protože Nesplněné SF předpovědi a navrácení dřívější slávy žánru jsou inspirovány prezidentem Trumpem, jak říkají amíci na konci snad každého shromáždění – Bůh žehnej Americe.
A teď již k literární části časopisu.
Kukla Davida Brina je pravou vědeckou fantastikou se spoustou odborných termínů a hlavní roli v ní kromě dvojice vědců hraje DNA. Autor dokáže čtenáře bezezbytku vtáhnout do děje a nutí ho klást si otázku: „co se bude dít dál?“. Základní myšlenka povídky je celkem originální a napomáhá tak celému příběhu. Oproti tomu autorka povídky Galapágy pracuje s premisou, kterou před ní použilo už spoustu jiných spisovatelů. Posádka lidské vesmírné lodi se setkává s čímsi cizím, v tomto případě se jedná o podivný mrak u Ganymedu, a ze setkání nevyvázne bez následků. Jednou z členek posádky je i molekulární genetička Amery Dominicová a právě jejím hlasem loď komunikuje se zbytkem vesmíru. Jediným člověkem, jež smí na palubu je její přítelkyně Merick a právě její příběh máme možnost sledovat. Caitlín R. Kiernanová se se svým příběhem opasovala se ctí a ani ona čtenáře nenudí. Nebesa burácejí pravdu přehodí pomyslnou výhybku a z chladného vesmíru přenesou čtenáře do fantasy světa, kde mladý šaman spolu se svým hadem stojí na začátku kariéry. Příběh od samého začátku ubíhá velmi svižně a počáteční odstavce se nesou v odlehčeném duchu, což se ale velmi záhy změní a děj začne být čím dál víc syrovější a jeho konec se nese vyloženě v pragmatickém duchu. Autor(ka) K. J. Parkerová tak rozhodně nemá problém nechat zadupat do země celou říši.
Jak tomu zvykem, lednovou domácí literární část otevírá vítězná povídka posledního ročníku soutěže Daidalos (dříve Ikaros). Jednoho dne se vrátíš Věry Mertlíkové (skoro jsem napsal Věry Špinarové) zavádí čtenáře do sluncem rozpáleného Kansasu nedaleko Dodge City, kde je právě zástupcem šerifa jeden z nejznámějších představitelů této profese, ale slavný Wyatt je v tomto příběhu jen vedlejší postavou. To jeho parťák dostal za úkol sdělit paní Davidsonové, že její dosud bezúhonný manžel, doktor Davidson , znásilnil, mučil a nakonec zavraždil jednu z prostitutek v nevěstinci u Jasmínu a nakonec obrátil zbraň i proti sobě. Manželka doktora Davidsona však nedokáže v jeho vinu uvěřit, a není rozhodně sama. Ani sám doktor Davidson ve svojí vlastní vinu nevěří. Westernový příběh s nádechem tajemna rozhodně stojí za přečtení. Nevyniká sice nijak zběsilým tempem a ubíhá celkem poklidně, ale její postavy jsou dobře vykreslené a dokáží se čtenáři dostat pod kůži. Nic na tom neznění ani fakt, že děj příběhu i jeho konec je poměrně předvídatelný. Oproti tomu je Oheň a pád Jakuba Dotlačila tím typem příběhu, kdy zpočátku netušíte, kam vás to autor v čase a prostoru zavedl a jen tak vám to nechce ulehčit. Poznání dávkuje hezky po kapkách, jen ať se čtenář snaží popatřit na svět řídící se realitou starých řeckých filozofů a scholastiků. Za mne, vynikající povídka, přesně takový příběh, jehož reálie by si zasloužily mnohem větší prostor. Jedná se o velmi zajímavý svět, s velkým potenciálem. To nejlepší, jak by to ostatně mělo být, si redakce nechala až na samotný závěr. Jana Rečková je totiž Paní spisovatelka a její povídka A tak se stalo… je bezkonkurenčně nejlepší z celého lednového čísla iXBé jedničky. Na poměrně malém prostoru rozehraje opravdu strhující příběh, který … si rozhodně musíte přečíst.
Takže, závěrem lze konstatovat, že nová (pořád se mi chce psát Ikarie) XB-1 za tu necelou stovku rozhodně stojí, a bylo by asi velkým překvapením, kdyby tomu bylo naopak. Takže lze redakci v úvodu nového roku popřát, aby měla i v případě dalších čísel stejně šťastnou ruku jako tentokrát.
A úplným závěrem ještě jedna poznámka. Kromě Diadala se čtenáři mohou seznámit i s vyhodnocením dalších dvou domácích soutěží. A jak v soutěží Dračí řád tak v soutěží O nejlepší fantasy jednoznačně dominovaly ženy, či dívky. Vítězka Daidala obsadila i páté místo v Dračáku a na druhém místě skončila Michaela Merglová, která se zároveň stala lady řádu fantasy díky soutěži O nejlepší fantasy. Pánové autoři by se tak pro příští ročník měli rozhodně polepšit.
Přidejte odpověď