XB-1: 6/2023
V drtivé většině případů, už od dob Ikarie, začínám četbu časopisu publicistikou. A tentokrát musím rozhodně vyzdvihnout famózní článek Příběh krakatitu Tomáše Dosoudila, který předvedl rozborku i zborku známého románu Karla Čapka. Představuje a vynáší na světlo teoretické i praktické pozadí, které mohlo za vznikem románu stát i samotného krakatitu stát. Rozhodně se jedná o jeden z nejzajímavějších článků, které jsem za celou dobu v XB-1 četl.
Oproti tomu článek Mimozemšťani, kteří nepřicházejí v míru jsem jen tak letmo přelétl, protože drtivou většinu zmiňovaných emzáků mám nakoukanou.
Protože mne vždy zajímá i názor dalšího recenzenta na knihu, kterou jsem sám hodnotil, tak bych z knižních recenzí zmínil knihu Azhareida: Bitva o Gelidor, která dopadla o hvězdičku hůř než u mne. To v hodnocení Ti, co vidí jsme s recenzentkou našli větší shodu.
Ačkoli název nemoci začínající na C v celém textu nepadne, je nabíledni, jaká epidemie je za existenčními problémy hrdinky první zahraniční povídky Pan Zlatá rybka. Lehce depresivní čtení o dívce, která díky epidemii přišla o drtivou část příjmů i vlastní bydlení. Dlouho to nevypadá, ale rozuzlení jejích problémů rozhodně spadá do žánru sci-fi. Pokud tedy nevěříte, že oni jsou skutečně mezi námi.
To Oblačný lovec je povídka z jiného ranku. Ryzí scifárna z vesmíru, která čtenáře zavede na několik vesmírných těles. Jedním z hrdinů je jeden z králových potomků, který na truc svému bratru, jenž zdědil korunu, vytváří sbírku jedinečných exponátů. Jeho sbírka je tak jedinečná jako on sám. Navíc se do příběhu zamotá i dvojice vytvářející díky jedinečným kvasinkám naprosto jedinečné víno, které neujde pozornosti místní mafie. Jedná se o skvělé vesmírné dobrodružství, které autor umí odlehčit a podává ho velmi uvěřitelně.
Na práh jiných zítřků nás zavede první povídka tuzemské provenience. Septimus – pán roje, technopán, strážce nekropole, který dostane nabídku od starého protivníka, které prostě nemůže odolat. Povídka sršící vtipem, postavená na interakci mezi kdysi nepřáteli na život a na smrt. Velmi čtivá technologická hard sci-fi.
Věc Makropulos podruhé je povídka, jakou by chtěl napsat každý autor napříč žánry. Možná by i na rozdíl od Karla Čapka podlehl a upsal svoji duši ďáblu, aby své účty složil až za čtyři stovky let. Stejně jako jeho bratr Josef. Povídka, kterou dokáže dle mého názoru napsat jen člověk s velkým talentem a rozhledem. Tohle je prostě literární pecka, která přesahuje rozměr žánru, který je pro mnohé snoby jen okrajová záležitost. Při čtení posledních odstavců jsem měl regulérně husí kůži, jak silné to bylo.
„Dokud je tlak, nestalo se opravdu nic vážného.“ Tak fatalisticky berou život a překážky, které jim háže do cesty, dvojice hrdinů povídky Ondřeje Neffa Bezhlavý jezdec. Je to vlastně westernové dobrodružství z měsíčních plání, v němž se skvěle doplňuje léty prověřená dvojice hlavních hrdinů. Kdo si doplní jejich jména, má nárok na bludišťáka v barvě měsíčního prachu. Psáno lehoučce, s nadhledem a rukou letitého rutinéra tak, aby vše beze zbytku fungovalo. Pro mne osobně se jedná o takový předkrm, než podrobím „zdrcující“ kritice nejnovější románový přírůstek do páně Neffova měsíčního cyklu.
Povídkovou část časopisu pak uzavře hodně zdařilý Trosečník z dálnice, který je v podstatě o tom, že i když jsme obklopeni civilizací, můžeme být vlastně sami. Oklikou se tak díky závěru této povídky vracíme k lehké depresi, a ne zcela radostným koncům. Život prostě nenabízí jen samá pozitiva, cukrkandl a sociální jistoty.
Slovo závěrem: Žádná z povídek nezklamala. Jsou různorodé a všechny velmi čtivé. Literární laťku na vysokou úroveň pak nasadil Příběh Krakatitu. Takže milá redakce, jen dál a větší Kapky.
Přidejte odpověď