Justin Gustainis
Polaris 2010
Na začátku nejnovějšího případu, na kterém spolupracují bílá čarodějka Libby Chastainová a paranormální vyšetřovatel Quincey Morris, jsou velmi dobře známé události z města Salem odehrávající se v roce 1692. Na konci jednoho z čarodějnických procesů je oběšená žena provozující černou magii a její malá dcera, která učiní směrem ke korunní svědkyni výmluvné znamení. V tu chvíli pozná Bridget Warrenová, že tělem houpajícím se několik stop nad zemí celá nebezpečná záležitost zdaleka nekončí. Ve stejnou chvíli pak čtenář zjistí, že prolog knihy jednoznačně splnil svůj účel a vzbudil zájem o další děj.
Polaris po okultních hrdinech z pera, či klávesnice, Simona R. Greena představuje čtenářům novou, dosud neokoukanou dvojici hrdinů pohybující se za hranicemi nadpřirozena. Quincey Morris sám sebe definuje jako interventa, tedy člověka, který intervenuje v záležitostech dotýkajících se nadpřirozena. Pro svou práci má vrozené předpoklady, protože je pravnukem muže téhož jména, který se na Balkánu účastnil honu na jednu z nejznámějších nadpřirozených bytostí. Libby Chastainová, která je do děje uvedena odhalením falešného reverenda, když velice sympaticky použije kromě drobného kouzla i zdravý selský rozum, oproti svému kolegovi nemusí pouze „intervenovat“, ale jako čarodějka provozující bílou magii může nadpřirozenu přímo čelit.
Oba hrdiny čeká společné vyšetřování případu, jehož kořeny, jak bylo již zmíněno v úvodu, sahají do minulosti vzdálené více než tři století. Rodina, jejíž pokrevní linie pochází přímo od jediné svědkyně salemského případu, začíná být po smrti babičky terčem mnoha magických útoků, jejichž síla i nebezpečnost se stále stupňuje. Zároveň, aniž by kdokoli ze zúčastněných tušil, že oba případy mají cokoli společného, rozjíždí FBI vyšetřování vražd malých dětí, jejichž smrt nemá zpočátku jasný motiv, ale má stejný modus operandi odkazující k rituálním zločinům provozovaných stoupenci černé magie.
Začátek knihy vypadá velmi slibně. Povedeným prologem autor zasekne háček zvědavosti a ani dál nepokračuje zrovna špatně. Vyšetřovatel Quincey Morris si vcelku rychle poradí s bandou upírů, aby tuhle nezbytnou stafáž mnoha nedávno vydaných knih nechal daleko za sebou a dal tak čtenáři možnost k seznámení se svou osobou a představí se jako sympatický chlapík, který zná své hranice a občas dokáže i vtipně zahláškovat – „Hádes über Alles.“ na adresu démona navlečeného v uniformě příslušníka SS. Stejně tak sympaticky působí i jeho spolupracovnice Libby. I proto, že také ví, kam sahají její dovednosti, má ráda ovečku Schaun a netají se svou sexuální orientací ( jen pro pořádek – posledně dvě jmenované věci spolu nesouvisí ). V podstatě jsou to pak hlavně její schopnosti, které případ posouvají dál a nenechají Morrise a jejich klienty na holičkách.
Autor pak děj knihy ještě sem tam osvěží rozumnou dávkou sexu, ale s přibývajícími kapitolami je čím dál víc jasné, že laťku nastavenou v úvodu knihy nedokáže udržet. Na vině je nejednoznačnost toho, kam chce svůj příběh směřovat i několik nedotažeností a hlavně pocit, že si vlastní práci příliš zjednodušuje. Nejmarkantnější případ se odehraje v budově plné obsazených kanceláří, na kterou kvůli přítomnosti Quinceho a Libby zaútočí černá čarodějka pomocí rozsáhlého požáru. V jedné chvíli je chodba plná pobíhajících lidí, ale jedině dvojici vyšetřovatelů, přestože jsou v budově poprvé v životě, napadne utéct na její střechu. Oni dva jsou zachráněni, ale co se stalo s ostatními už autorovi nestojí za nejmenší zmínku.
Nakonec se nekoná ani žádné grandiózní finále nebo opravdu napínavý závěr. V rámci logiky děje a způsobu podání celé knihy je to však víceméně pochopitelné. Na úplném konci se tak alespoň dozvíme, oč se jedná tajemnému muži, který stál v pozadí.
První kniha série není jen o tom, aby si její čtenář po obrácení poslední stránky řekl: „Ale jo, bylo to celkem slušný“. Úvodní díl má totiž ještě jeden a to mnohem podstatnější úkol, měl by totiž vzbudit zájem o své pokračování a donutit čtenáře, aby do nich investoval další, mnohdy nemalé, peníze. A to se Ženě černé magie daří jen z části. Jako oddychovka, která nenudí a neurazí, je více méně v pořádku, ale jako úvod potencionální mnohasvazkové ságy zůstává daleko za očekáváním.
Nakladatel: Polaris
Překlad: Pavlína Šustková
Obálka: Chris McGrath
Rok vydání: 2010
Počet stran: 264
Rozměr: 135 x 205
Provedení¬: hardback
Nedávno (7/2014) jsem v levných knihách koupil druhý a třetí díl této série a musím konstatovat, že mají kvalitativně vzestupnou tendenci, takže pokud na ně narazíte, klidně je kupte.